U dvou třetin sledovaných případů akutní myeloidní leukémie vznikla první genetická změna přispívající k rozvoji onemocnění ještě před dvacátým rokem života. Od samotné diagnózy ji přitom v průměru dělilo více než padesát let. Překvapivé zjištění přinesl výzkum britských odborníků z University College London a Univerzity v Cambridge, kteří dokázali zpětně zrekonstruovat vývoj rakoviny krve dlouho před její diagnózou.

Výsledky publikované v prestižním časopise Nature naznačují, že by jednou mohlo být možné rozpoznat nebezpečné změny v krvi s mnohaletým předstihem a zabránit jejich přeměně v leukémii.

Akutní myeloidní leukémie (AML) patří mezi agresivní nádorová onemocnění krvetvorby. Vzniká v kostní dřeni, kde se začnou nekontrolovaně množit nezralé krvinky, které postupně vytlačují zdravé buňky. Onemocnění může postupovat velmi rychle a vyžaduje neodkladnou léčbu. Dosud nebylo jasné, jak dlouho se nemoc ve skutečnosti připravuje a proč se u některých lidí neškodné změny v krvinkách postupně promění v rakovinu, zatímco jiných se nemoc nedotkne.

Nový výzkum ukazuje, že cesta k leukémii může být překvapivě dlouhá. Ve dvou třetinách sledovaných případů vznikla první mutace přispívající k rozvoji rakoviny ještě před dvacátým rokem života. U některých předcházela diagnóze o více než půl století.

Mohlo by vás zajímat

Z jediné buňky vznikla rakovina až po desetiletích

Odborníci analyzovali krevní vzorky 47 žen, u nichž se později rozvinula akutní myeloidní leukémie. V době diagnózy jim bylo 53 až 83 let. Pro srovnání využili vzorky dalších 46 žen, u kterých se rakovina krve neobjevila.

Vzorky pocházely z rozsáhlého britského projektu zaměřeného původně na screening rakoviny vaječníků. Pomocí mimořádně citlivého sekvenování DNA a matematických modelů se podařilo odhadnout, kdy jednotlivé mutace vznikaly a jak rychle se změněné krvinky množily.

Ukázalo se, že první mutace sama o sobě ještě nemusí znamenat bezprostřední nebezpečí. Buňky, které ji nesou, se mohou množit velmi pomalu a jejich počet se zdvojnásobí až po několika letech.

S přibývajícími mutacemi se však situace mění. Každá další změna podporující vznik rakoviny zvyšovala rychlost růstu přibližně dvoj- až trojnásobně. Buňky se čtyřmi takovými mutacemi už dokázaly svůj počet zdvojnásobit během několika týdnů. Právě postupné zrychlování růstu může vysvětlovat, proč se onemocnění po desítkách let zdánlivého klidu nakonec rozvine velmi rychle.

Krev uchovává záznam o své minulosti

Jedním z nejzajímavějších výsledků bylo zjištění, že množení změněných buněk se řídí poměrně předvídatelnými pravidly. Jakmile se určitá skupina buněk nesoucích mutaci, odborně označovaná jako klon, v organismu uchytí, obvykle roste stabilním tempem. Zpomaluje až tehdy, když narazí na prostorová omezení nebo ji začne vytlačovat jiný, rychleji rostoucí klon.

„Opakovaně odebírané krevní vzorky představují fosilní záznam vývoje krve. Umožňují nám vrátit se v čase a zrekonstruovat, kdy jednotlivé mutace vznikly a jak rychle se šířily,“ vysvětlil profesor Jamie Blundell z Univerzity v Cambridge, který výzkum vedl.

Podle něj bylo největším překvapením právě to, jak spolehlivě lze růst jednotlivých buněčných klonů matematicky popsat. Z jejich současného chování je možné odhadovat, jak velké mohou být za několik let, nebo dokonce desetiletí. To by v budoucnu mohlo pomoci určit, kteří lidé jsou skutečně ohroženi vznikem leukémie a kteří mají v krvi pouze změny, jež nikdy nemusí způsobit vážné onemocnění.

Varovný signál se objevil několik let před diagnózou

Zvláštní pozornost výzkumníci věnovali situaci, kdy jedna skupina geneticky změněných krvinek postupně převládne nad ostatními. Tento proces se označuje jako klonální převládnutí. Nejméně u třetiny žen, které později onemocněly leukémií, k němu došlo už několik let před diagnózou. Naproti tomu u žen, které zůstaly bez rakoviny krve, odborníci podobný jev nepozorovali.

Souvislost následně prověřili také na datech britské biobanky UK Biobank. Potvrdilo se, že lidé s tímto typem změn měli výrazně zvýšené riziko rozvoje akutní myeloidní leukémie. Problém je, že běžné genetické analýzy mohou tento varovný signál přehlédnout. Některé získané mutace totiž mohou být mylně považovány za vrozené genetické varianty.

Výsledky tak otevírají možnost, že by se jednou riziko leukémie neposuzovalo pouze podle přítomnosti určitých mutací, ale také podle toho, jak rychle se změněné krvinky množí a jak se jejich zastoupení v čase mění.

Bude možné leukémii zastavit dřív, než vznikne?

Výzkum přinesl ještě jeden důležitý poznatek. Pokud se podaří růst rizikových buněčných klonů alespoň mírně zpomalit, mohl by být výsledný účinek po deseti či více letech velmi výrazný. „Protože je růst exponenciální, i poměrně malé zpomalení vysoce rizikového klonu během desetiletí nebo delší doby před diagnózou by mohlo podstatně snížit pravděpodobnost, že se z něj vyvine leukémie,“ uvedl Blundell.

Právě možnost zasáhnout v raném věku, kdy člověk ještě nemá žádné příznaky onemocnění, považují autoři za jeden z nejdůležitějších směrů dalšího výzkumu. Cílem by mohly být preventivní léčebné postupy, které zabrání nebezpečným buňkám v dalším množení. Zatím však jde pouze o možnost vyplývající z matematického modelování. Zda lze takový postup bezpečně a účinně využít u lidí se zvýšeným rizikem, bude nutné teprve ověřit.

Autoři zároveň upozorňují, že ne všechny případy leukémie se vyvíjejí stejně. Přibližně u pětiny sledovaných žen množící populace změněných buněk detekovali lékaři až jeden či dva roky před diagnózou. Prostor pro včasný zásah tak může být u některých pacientů podstatně kratší.

Zjištění také neznamená, že dítě s určitou mutací v krvinkách v budoucnu nevyhnutelně onemocní rakovinou. Genetické změny se v krvetvorných buňkách mohou vyskytovat i u zdravých lidí, zejména ve vyšším věku, a pouze malá část z nich vede k leukémii.