České zdravotnictví je v paradoxní situaci: přestože se do něj od covidové pandemie nalévají desítky miliard korun navíc, systém podle odborníků nefunguje lépe. Výdaje rostou tempem, které nemá obdoby ani v rámci Evropské unie, přesto je dostupnost a kvalita péče nerovnoměrná.
Nemocnice čelí deficitům a zdravotní pojišťovny jsou na pokraji vyčerpání svých rezerv. O tom, jak dál, debatovali účastníci odborného panelu na konferenci KBE (Kvalita, bezpečnost, efektivita), kterou pořádala společnost Hartmann – Rico, jeden z nejvýznamnějších výrobců zdravotnických prostředků a hygienických výrobků v ČR.
Podle předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla je situace více než znepokojivá. Výdaje na zdravotnictví za sektor vládních institucí vzrostly po roce 2020 dramaticky a v porovnání s obdobím před pandemií se jedná o nárůst téměř o jedno procento HDP – tedy 75 až 80 miliard korun ročně navíc. „Zdravotnictví je o sto procent dražší a nemám pocit, že by systém fungoval lépe,“ řekl Hampl a dodal, že zatímco průměr EU činil nárůst 0,3 procenta, Česká republika se vyšplhala až na 0,9 procenta.
Výdaje rostou především kvůli personálním nákladům, které nelze snadno snižovat, a také kvůli dramatickému nárůstu plateb státu za tzv. státní pojištěnce. Ty letos dosáhnou 151,5 miliardy korun, zatímco v roce 2019 to bylo jen 71,8 miliardy. „Je frustrující, že jsme v roce 2024 poprvé zavedli automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce a už dnes víme, že systém příští a přespříští rok bude deficitní,“ upozornil Hampl.
Krize není ekonomická, ale systémová
Ladislav Švec, zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2030+, s Hamplovým pohledem souhlasil. Ani podle něj vyšší výdaje nevedly ke zlepšení. „Zvýšení výdajů paradoxně nevedlo k dostupnější a kvalitnější péči, ale naopak je větší část populace nucena si stále více připlácet na péči, která by měla být ze zákona bezplatná,“ uvedl.
Švec se také ostře vymezil vůči způsobu, jakým je zdravotnictví financováno. „Současná krize je uměle vyvolaná. Není to způsobeno ekonomickými důvody. Vzniklo to v důsledku toho, jak je financování a organizace našeho systému zajištěno a jak funguje,“ řekl. Tvrdí, že místo férové soutěže je systém závislý na politicky řízeném přerozdělování, které je zatíženo střetem zájmů. „Tam, kde se nesoutěží, neexistuje motivace pro zlepšení,“ dodal.
Řešení vidí ve větší soutěži zdravotních pojišťoven a v motivaci poskytovatelů péče podle reálných výsledků, nikoliv podle politického klíče.
Krize dostupnosti, ne rozpočtu
Ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček připomněl, že i přes zhoršující se rozpočtové výhledy nejde v jádru o peníze, ale o dostupnost a kvalitu péče. „Pokud máme na 500 miliardách deficit 15 miliard, tak to není nic, co bychom nemohli zvládnout,“ uvedl. Kritizoval, že pojišťovny problém neřeší, přestože by podle něj mohly. „Zdravotnictví je v krizi dostupnosti a kvality péče,“ konstatoval s tím, že rozdíly mezi poskytovateli jsou často dramatické a některé regiony trpí chronickým nedostatkem služeb.
Jako další cestu k větší efektivitě navrhl zefektivnění práce lékařů – například prostřednictvím delegování úkolů na nelékařský personál a snížení administrativní zátěže. „Když se to podaří změnit, bude to mít dopad i do ekonomiky,“ věří Kvaček. Zásadní změnu by podle něj přineslo i zrušení úhradové vyhlášky a přechod k modelu, ve kterém by si pojišťovny musely skutečně konkurovat v kvalitě zajišťované péče. V tom si mimo jiné notoval se Švecem.
Budoucnost systému? Nejistá a nerovná
Všichni diskutující se shodli, že české zdravotnictví směřuje k systémovému problému, který nelze řešit pouhým navyšováním rozpočtů. „Udržitelnost musíme vnímat ve střednědobém horizontu, protože jenom tak přijatá řešení budou skutečně systémová a koncepční,“ upozornil Švec. Je nezbytné reagovat na stárnutí populace, zvyšovat produktivitu systému a konečně otevřít debatu o tom, jakým směrem se má české zdravotnictví v následujících desetiletích ubírat.
Vzhledem k očekávanému deficitu systému a riziku, že některé zdravotní pojišťovny vyčerpají v příštích letech své rezervy, se stává otázka reformy zdravotnictví stále naléhavější. Jenže, jak poznamenal Mojmír Hampl: „Zdravotnictví je nejhůře reformovatelný obor.“ A právě v tom spočívá hlavní výzva pro tvůrce politik i odbornou veřejnost: jak provést změny, které zachrání nejen finance, ale především zdraví občanů.
