Zvýšit spotřební daň na alkohol včetně tichého vína, zavést varování na etiketách, zakázat reklamu v době vysoké dětské sledovanosti médií a omezit noční prodej – taková opatření by mohla pomoci omezit nadměrné pití v Česku. Bez odborného tlaku a politické odvahy ke změnám nám ale hrozí stagnace. V rozhovoru to říká předseda České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP Ján Praško, který je garantem terapeutických programů Centra duševní rehabilitace v Berouně.

Jaké legislativní změny by podle vás pomohly dnešní situaci zlepšit a nadměrné pití Čechů snížit?

Nadměrná konzumace alkoholu je v Česku dlouhodobě závažným zdravotním, sociálním i ekonomickým problémem. Jsme v tom opravdu „dobří“. Myslím, že podobně „dobří“ jsme také v užívání marihuany a metamfetaminu. Bylo by fajn klesnout v těchto oblastech do průměrnosti. Vzhledem k vysoké dostupnosti alkoholu a nízkému vnímání rizika by podle mě mohlo pomoci několik kroků.

Jedním z nich je zvýšení spotřební daně na alkohol, a to napříč kategoriemi, včetně tichého vína, které je dnes zcela výjimečně nezdaněné. Určitě by to nebylo populární, ale mohlo by to pomoci, což ukazují třeba příklady ze skandinávských zemí.

Pomohlo by také omezení dostupnosti alkoholu – například omezení prodeje v nočních hodinách nebo omezení prodeje na čerpacích stanicích.

Za přínosné bych považoval i zavedení povinného označování alkoholických nápojů varováním podobným jako u tabákových výrobků – například „Alkohol škodí vašemu zdraví“ nebo „Nevhodné pro těhotné ženy“ a podobně. Možná by se daly vymyslet i vtipnější hesla, například „Alkohol – váš věrný nepřítel“. nebo „Pij jen, pokud to zvládneš bez následků – tedy radši nepij“, „Alkohol pomáhá zapomenout. Hlavně na důležité věci“, „Na dno sklenky, na dno sil“ nebo „Chceš mít kocovinu i v životě? Pokračuj!“.

Mohlo by vás zajímat

Usilovat zároveň musíme i o legislativní ukotvení prevence – posílení role škol, zdravotnického systému i zaměstnavatelů v rámci časné identifikace a prevence rizikového pití.

To, že se nedaní tiché víno, je tedy podle vás systémovou chybou?

Zdanění tichého vína je dlouhodobě výjimkou, která nemá z hlediska veřejného zdraví žádné opodstatnění. Alkohol je ethanol, bez ohledu na to, zda je ve víně, pivu či lihovině. Zdravotní dopady pravidelné konzumace vína jsou dobře popsány – a absence daně zde spíše podporuje iluzi „bezpečného alkoholu“. Vnímám tedy zdanění tichého vína jako nezbytné pro systémovou spravedlnost i účinnost prevence.

Jaký je váš názor na možnost diferencovat výši daně podle výše obsahu alkoholu v nápoji?

Diferenciace daně podle obsahu alkoholu je dobrý, rozumný nápad. Vyšší obsah alkoholu znamená vyšší zdravotní riziko, větší sociální dopady včetně dopadů na rodiny a děti i vyšší společenské náklady. Proto považuji za logické, aby silné nápoje byly zatíženy vyšší daní než slabší.

A jak lze efektivně regulovat reklamu na alkohol?

Regulace reklamy není otázkou cenzury, ale ochrany veřejného zdraví – zejména mladistvých a rizikových skupin. Efektivní regulace reklamy na alkohol by podle mého názoru měla zahrnovat více vzájemně se doplňujících opatření.

V první řadě by mělo dojít k zákazu reklamy v audiovizuálních médiích v časech s vysokou dětskou sledovaností, protože právě děti a dospívající jsou na marketingové vlivy zvlášť citliví.

Dále by bylo vhodné omezit sponzoring sportovních a kulturních akcí, které často navštěvují nezletilí, a tím snižovat spojování alkoholu s pozitivními zážitky či společenským statusem. Zcela nevhodné je také zobrazování alkoholu jako prostředku ke společenskému úspěchu, relaxaci nebo zvýšení atraktivity – i tento typ sdělení by měl být v reklamách zakázán.

Jak jsem zmínil, všechny formy reklamy na alkohol by měly být doplněny povinným varováním, podobně jako je tomu u tabákových výrobků. A v neposlední řadě je důležité také snížit vizuální přítomnost alkoholu v místech prodeje, například v blízkosti pokladen v supermarketech nebo na benzínových stanicích, kde je jeho vystavení zbytečně nápadné a podporuje impulzivní nákup.

Jaké další restrikce nebo preventivní opatření mohou podle vás dnešní situaci zlepšit?

Každá restrikce bohužel vyvolává odpor a láká k testování, zda funguje i hledání toho, jak ji obejít. Proto jsem spíše po preventivní opatření.

Ke zlepšení současné situace by podle mne mohlo přispět zavedení systematického screeningu rizikového pití v ordinacích praktických lékařů, a to s využitím jednoduchých a časově nenáročných nástrojů, jako je například dotazník AUDIT-C (screeningový dotazník zaměřený na včasné odhalení lidí ohrožených užíváním alkoholu – pozn. red.). Zásadní je také návaznost na záchyt – tedy zvýšení dostupnosti krátkých intervencí a odborné péče, které mohou pacientům nabídnout včasnou podporu a snížit riziko rozvoje závislosti. Mohly by pomoci i interaktivní on-line programy. Důležitou roli má vzdělávání zdravotníků, pedagogů a sociálních pracovníků v oblasti včasného rozpoznání problémového pití, aby mohli adekvátně reagovat a pomoci již v počátečních stadiích problému.

Preventivní strategie by měly zahrnovat také cílené informační kampaně zaměřené na ohrožené skupiny, jako jsou dospívající nebo těhotné ženy, pacienti s psychickými poruchami, děti závislých a podobně. Významný potenciál mohu mít on-line interaktivní programy pro mládež, které se dají pro určitou věkovou skupinu vytvořit atraktivně a mohou být snadno dostupné. V neposlední řadě je důležité podporovat práci s rodinami a komunitní prevenci, která posiluje ochranné faktory a zvyšuje odolnost vůči rizikovému chování.

Cítíte ze strany politiků vůli legislativně měnit oblast alkoholu a jeho zdanění a regulovat reklamy na něj?

Politická vůle pro změny existuje – čas od času zazní v médiích i na veřejné scéně snahy o přípravu nových zákonů či daňových úprav v oblasti alkoholu. Tyto snahy se však bohužel často potýkají s výrazným odporem lobby zastupujících alkoholový průmysl, což častokrát vede k rozptýlení iniciativ nebo jejich úplnému zastavení.

Dalším problémem je nedostatek společenského konsenzu. Napříč ministerstvy – zdravotnictví, školství a financí – a dalšími institucemi chybí jednotná strategie, která by posílila politickou odvahu a umožnila prosadit zásadní opatření. Bez této meziresortní spolupráce se však i dobře míněné návrhy často zaseknou v legislativním procesu nebo skončí na úrovni diskuse bez praktického dopadu.

Nakolik si myslíte, že bude zachováno současné směřování a legislativní kontinuita v této oblasti v následujícím volebním období, pokud se vládnoucí strany změní?

Obávám se, že bez systematického tlaku odborné veřejnosti a mezinárodních doporučení hrozí stagnace nebo dokonce ústup z dostatečné preventivní politiky. Prevence nebo snaha bojovat s problémy týkajícími se alkoholu není mezi voliči až tak moc populární, spíše naopak.

Oblast alkoholu bývá často politicky podceňována, protože nevyvolává akutní krize jako jiné oblasti, například tabák, drogy nebo epidemie. Přitom jsou dlouhodobé náklady na řešení problémů se závislostí na alkoholu na zdravotní systém, rodinný život, sociální služby a produktivitu práce ohromné. Změna vlády bez odborné kontinuity a podpory strategie může situaci výrazně zbrzdit. Doufám, že příští vláda, ať v ní bude kdokoliv, pochopí svoji zodpovědnost v této oblasti a příjme i nepopulární opatření.

Jak podle vás tuto oblast ideálně komunikovat směrem k laické veřejnosti?

Ideální komunikace tématu nadměrného pití směrem k laické veřejnosti by měla být především věcná, srozumitelná a bez moralizujícího podtónu. Důležité je předkládat fakta, která ukazují dopady alkoholu na zdraví, psychickou pohodu, výkonnost i mezilidské vztahy, zejména dopady na rodinu a děti, přitom ale zachovat respekt k autonomii jednotlivce a jeho schopnosti rozhodovat se informovaně.

Velmi účinné je využívání konkrétních příběhů lidí, kterým nadměrné pití výrazně zasáhlo do života – ať už zdravotně, psychicky nebo v osobních vztazích. Ve své práci často poslouchám příběhy pacientů, kterým alkoholismus některého z rodičů významně poškodil život v dětství a nesou si následky po celý život. Právě takové příběhy bývají pro veřejnost srozumitelnější a přesvědčivější než obecné statistiky.

Vzhledem ke změnám ve způsobu získávání informací je důležité využívat moderní komunikační kanály – jako jsou sociální sítě, podcasty nebo spolupráce s influencery, kteří mají důvěru konkrétních cílových skupin. Místo strohých kampaní shora dolů je efektivnější podpora důvěryhodných hlasů, které mluví přirozeně, jazykem běžného člověka.

Zvláštní pozornost si zaslouží tři podstatné skupiny: rodiče, mladí dospělí a zaměstnanci. Právě u nich je možné preventivní sdělení nejlépe ukotvit v kontextu každodenního života – v rodičovské roli, při vstupu do samostatného života nebo v rámci péče o duševní zdraví na pracovišti. Taková komunikace má potenciál nejen informovat, ale také posilovat motivaci ke změně.

Loni byla poté, co z ní odešel Jindřich Vobořil, zrušena funkce národního protidrogového koordinátora. Měla by podle vás být obnovena, třeba i pod jiným názvem? Chybí Česku apolitický odborník, který by spojoval svět politiky a vědy?

Jednoznačně ano. Zrušení funkce národního protidrogového koordinátora bylo krokem zpět. Česká republika tím ztratila důležitý most mezi vědeckými poznatky, zdravotní politikou a praktickým rozhodováním. Obnovení této funkce – byť pod jiným názvem – považuji za nezbytné pro koordinovanou, efektivní a na důkazech založenou politiku v oblasti návykových látek, včetně alkoholu.