Pokud se Adam Vojtěch stane znovu ministrem, oživí projekt nové supermoderní nemocnice v Praze. „Opravovat staré areály je naprostý nesmysl nejen z hlediska efektivity, ale i toho, v jakém prostředí pracuje personál a kde se léčí pacienti,“ říká Vojtěch ve druhé části rozhovoru pro Zdravotnický deník, která byla zaměřena zejména na management přímo řízených nemocnic.
Když se stanete ministrem, co od vás mohou očekávat ředitelé přímo řízených organizací – zejména velkých a fakultních nemocnic?
Mohou očekávat, že budu chtít, aby obhájili své výsledky a strategie na další období. Budu také dohlížet na to, jak hospodaří. Určitě se v této oblasti kontrola musí posílit, je nutné se poučit z kauzy Motol. Co mám informace, tak zprávy v médiích byly jen vrcholem ledovce.
Vrcholem ledovce v rámci Motola, nebo v rámci všech nemocnic?
V rámci Motola. Je na místě jít cestou lessons learned (metoda, jak se učit se z vlastních chyb, resp. ze získaných zkušeností, – pozn. redakce). Nelze nad tím mávnout rukou. Řízení nemocnic musí být ze strany ministerstva důkladnější a více se opírat o data. Mým cílem by určitě bylo vidět více „do střev“ nemocnic, a pokud se někde něco objeví, musí to mít i personální dopady. Během svého působení jsem několik ředitelů odvolal a v drtivé většině případů to bylo ku prospěchu daných nemocnic, ostatně je to často vidět i na jejich současném hospodaření.
Když ministerstvo více uvidí „do střev“ nemocnic, bude podle vás mít větší šanci zakročit a zjednat nápravu? I když nepůjde přímo o trestnou činnost a ministr není vyšetřovatel?
Přísnější kontrola a pečlivější pohled na data určitě pomohou. Všechno samozřejmě neodhalí, ale může indikovat problém. V současnosti se ministerstvo nemocnic příliš neptá a s daty nepracuje. Přitom máme nástroje umělé inteligence, které umí s daty pracovat úplně jiným způsobem, než omezené fyzické kapacity ministerstva.
Co se týče přímo řízených nemocnic, chtěl bych také začít projekt, který by oddělil facility management od poskytování zdravotních služeb. Státem řízená entita centralizovaně spravuje nemovitosti, má své týmy a zajišťuje obslužné činnosti typu úklid, ostraha a podobně. A pak je na poskytovatelích zdravotních služeb, aby zajišťovali zdravotní péči. Oddělit tyto dvě části by podle mého názoru pomohlo. Viděli jsme, že většina věcí, které se odehrávaly v Motole, vznikla v nezdravotnických provozech. Stát by k tomu mohl přistoupit tak, jako to dělají soukromníci či jak vidíme v zahraničí, například ve Francii nebo Finsku, včetně otázky investic a oprav nemocnic. S tím, jak probíhají investice v nemocnicích, totiž také nejsem úplně spokojen.
S čím konkrétně?
Za naší vlády jsme schválili poměrně štědré strategické investice, bylo na ně dedikováno přibližně 12 miliard korun. Když se podíváte teď, po čtyřech letech, je hotová jedině ta v IKEMu. Některé se rozbíhají nyní, do některých se „ani nekoplo“. Navíc také vidíme, v jakém stavu nemocnice jsou. To je pro nás téma hlavně v souvislosti s pražským zdravotnictvím – konkrétně jde o vizi, kterou prezentoval pan předseda (předseda hnutí ANO Andrej Babiš, pozn. redakce) postavit v hlavním městě novou, supermoderní nemocnici, která by zkoncentrovala některé ze stávajících nevyhovujících areálů.
I kdybychom do areálů některých stávajících pražských nemocnic dali desítky miliard korun, stejně nikdy nebudou splňovat standardy, které dnes očekáváme od nemocnic z hlediska logistiky, šíře chodeb nebo velikosti pokojů.
Můžeme tedy očekávat nějaký nový strategický nebo inovovaný plán, včetně postavení nemocnice v Praze?
Určitě ano. Vycházím ze zkušeností z Finska, kde jsem navštívil asi všechny nemocnice, minimálně ty univerzitní, a tam to přesně takto funguje. Neopravují se staré nevyhovující areály, opustí se a postaví se na zelené louce nová supermoderní nemocnice splňující standardy 21. století. Obávám se toho, že i kdybychom do areálů některých stávajících pražských nemocnic dali desítky miliard korun, stejně nikdy nebudou splňovat standardy, které dnes očekáváme od nemocnic z hlediska logistiky, šíře chodeb, velikosti pokojů a tak dále. Ekonomicky je to také naprosto neefektivní, vždycky platí, že je složitější a nákladnější opravovat staré budovy, než postavit novou nemocnici.
Pražské zdravotnictví by celkově mělo projít analýzou, to by byl určitě jeden z mých prvních kroků. Zmapovat, zda se například v hlavním městě péče neefektivně nedubluje, a podívat se na to, jaké provozy můžeme koncentrovat do nového prostoru.
Jak podle vás na takový plán budou reagovat klíčoví šéfové odborných pracovišť, všichni ti profesoři a docenti, kteří takříkajíc vládnou velkým nemocnicím?
Když se o tom nyní s některými mezi čtyřma očima bavím, hodnotí to pozitivně. Rozumím možným obavám, ale můj argument je jednoznačný. Opravovat staré je naprostý nesmysl nejen z hlediska efektivity, ale i toho, v jakém prostředí pracuje personál a kde se léčí pacienti. Musím říct, že stav některých nemocnic, ve kterých jsem v poslední době byl, je ostudný. Poskytují špičkovou péči, často na světové úrovni, to je bez debat. Ale v prostorách a podmínkách, které jsou skutečně nevyhovující a musí se změnit. Možná je to o odvaze, ale tu já mám a prosazoval bych to, protože v tom vidím pouze pozitiva.
Chápu správně, že zásadní pro vás bude spíše dobré řízení a kontrola, nikoli změna legislativního ukotvení fakultních nemocnic, například vznik univerzitní nemocnice?
Pokud jde o facility management, to znamená oddělení správy nemovitostí, o kterém jsem už hovořil, možná bude potřeba analýza, zda to udělat pouze exekutivně, nebo bude nutná legislativa. Ale jinak by bylo mojí prioritou řízení. A pak je to samozřejmě o zavedení mechanizmů, které budou více cílit třeba na prověřování dodavatelů. Ponaučením může být to, co jsme viděli v Motole, kde dodavatelé nepřetržitě dodávali 10, 15 let. Měla by existovat povinnost třeba každé čtyři roky dodavatele přesoutěžit, provádět benchmarking smluvních cen nebo prověřovat konečné majitele společností, které dodávají do nemocnic.
Když jsme společné nákupy dělali, u některých se ukázal velmi dobrý výsledek. Podařilo se získat velmi dobrou kvalitu za velmi dobré peníze a řada nemocnic ušetřila.
Jako ministr jste byl velkým zastáncem společných nákupů. Při jejich realizaci se ukázaly plusy i mínusy, celé se to transformovalo do jiné podoby. Je to věc, které se stále nevzdáváte?
Přiznám se, že nevím, v jakém stavu to nyní je. Byl také covid, takže nemocnice dva roky objektivně řešily jiné věci. Ale pamatuji si, že když jsme společné nákupy dělali, u některých se ukázal velmi dobrý výsledek. Podařilo se získat velmi dobrou kvalitu za velmi dobré peníze a řada nemocnic ušetřila. Chtěl bych se tomu opět věnovat. Možná to nebude vhodné pro všechny zdravotnické prostředky, ale v řadě oblastí to fungovat může.
Nemluvím o obslužních činnostech typu úklid. Tam podle mě nedává vůbec žádný smysl, aby to každá nemocnice soutěžila samostatně. K tomu může právě dobře sloužit centralizovaný facility management. Mohou vzniknout třeba nějaké clustery, například pražské nemocnice dohromady. Zdravotnické prostředky se také dají vytipovat. Některé nemocnice se už dokonce spojily a kupovaly velkou přístrojovou techniku. Ten princip bych určitě nechtěl opouštět, naopak bych ho rád rozvíjel tam, kde to dává smysl. Pokud má stát masivní síť přibližně 60 přímo řízených organizací, měl by toho využít.
Obsáhlý rozhovor s Adamem Vojtěchem je rozdělen do několika částí. První část o finanční situaci českého zdravotnictví, potřebě mimořádné valorizace nebo změnách ve zdravotních pojišťovnách si můžete přečíst zde.
