Prezidentka České asociace sester (ČAS) Martina Šochmanová v rozhovoru pro Zdravotnický deník otevřeně popisuje, proč je téma rozšiřování kompetencí sester klíčové pro budoucnost zdravotnictví – a proč aktuální výroky prezidenta České lékařské komory na jejich adresu považuje za dehonestující. Vysvětluje, proč sestry potřebují vlastní komoru a jak se změnila spolupráce s mladými sestrami.
V loňském bilančním rozhovoru jste uvedla, že se daří zviditelňovat profesi sester a roste zájem o studium. Kde ale stále nejvíce narážíme v oblasti kompetencí sester a co je nutné změnit, aby sestry mohly skutečně naplno využívat svůj potenciál?
Kompetence sester je v poslední době velmi žhavé téma už i z toho důvodu, že se proti nám ostře postavil prezident České lékařské komory Milan Kubek. Vyjádřil se opravdu velmi nelichotivě až dehonestačně. Po jeho dřívějších vyjádřeních jsme se s ním snažili v dobrém domluvit a vysvětlit mu, kam míříme, o jaké kompetence se nám jedná a co bychom chtěli v systému narovnat.
Vyjádření pana doktora Kubka považuji za velmi nešťastné. Doufám ale, že nebude bránit tomu, aby cesta kompetencí sester vedla správným směrem.
Mysleli jsme, že se nám to povedlo. Nicméně na listopadové konferenci Efektivní nemocnice se pan prezident vyjádřil směrem k sestrám opravdu velmi arogantně. Otřáslo to širokou odbornou veřejností, proti jeho výrokům se postavila i velká část lékařů.
Zlegalizovat činnosti, které sestry stejně dělají
Překážkou v rozvoji kompetencí sester je tedy i přístup prezidenta ČLK?
Pokud chceme spolupracovat, a poskytování zdravotní péče je o spolupráci, musíme chovat vzájemný respekt a úctu ke všem povoláním, která se podílejí na multidisciplinárním týmu. Vyjádření pana doktora Kubka považuji za velmi nešťastné. Doufám ale, že nebude bránit tomu, aby cesta kompetencí sester vedla správným směrem. Tedy aby reagovala na rozvoj medicíny a technologií i na jiné legislativní požadavky.
Ve vyspělých státech jde o běžně funkční systém, nevím, proč by to nemohlo fungovat u nás. Často se jedná pouze o narovnání současného systému – tedy zlegalizování činností, které sestry stejně dělají. A pan prezident by měl vědět, že sestry celou řadu činností už dávno dělají, byť k tomu nemají legislativní oporu. Právě to bychom chtěli narovnat.
Milan Kubek je podle svých slov diskusi o budoucnosti zdravotnictví otevřen, za svými výroky na adresu nelékařských zdravotnických pracovníků si nicméně stojí.
Pro nás je to signál k tomu, že jakékoliv smířlivé pokusy o diskusi a vysvětlení našich kroků jsou téměř zbytečné. Pokud si za svými dehonestujícími výroky stojí, nevím, jestli má smysl nějaký dialog vést.
Nicméně plánujeme s ním a předsedkyní odborů Dagmar Žitníkovou společnou schůzku. A také ve spolupráci s proděkanem 3. lékařské fakulty UK Davidem Marxem chystáme seminář věnovaný kompetencím sester a přesnému vymezení, kam bychom chtěli směřovat. Uvítáme, pokud si ho pan prezident Kubek přijde poslechnout.
Označení „nelékaři“ bývá ve veřejném prostoru mnohdy vnímáno jako „nedůstojné“ – dělící zdravotníky na „lékaře“ a „ty druhé“. Jak toto označení vnímáte vy? Ovlivňuje způsob, jakým se sestry prezentují profesně i ve společnosti?
Nemyslím si, že by to ovlivňovalo způsob, jakým se prezentují. Pravdou ale je, že to označení není šťastné. Cokoliv začínající negativním „ne“ nezní dobře. Nicméně v době, kdy se označení tvořilo, hledal se společný název, který by všechna povolání uchopil, a rozhodlo se tímto způsobem. Jak už jsem říkala – šťastné to není, ale těžko budeme hledat jiný výraz, který sdruží všechny potřebné profese, kterých je opravdu hodně.
Všechny generace se vzájemně potřebují
ČAS v posledních letech posílila svoji aktivitu i mediální výstupy – přesto část sester stále tvrdí, že „dostatečně nehájí zájmy sester“. Co na takovou kritiku říkáte?
O kritice víme a snažíme se s ní pracovat. Nutné je ale říct, že na Facebooku a dalších sociálních sítích jsou lidé, kteří jenom kritizují. Neřeknou: „Myslím si, že takhle to být nemá, pojďme to udělat takto.“ Nepřidají se, aby se snažili něco vylepšit, jejich náplní je pouze a jenom kritika.
Zpočátku jsme na všechny reakce odpovídali, pak jsme ale pochopili, že to je tak trochu nekonečný úkol. Navíc mnohdy ani nevíte, s kým komunikujete, ti lidé bývají schovaní za jinou identitou. Kdo nechce vidět, že něco děláme a chce jen kritizovat, bude to dělat vždy.
I to je důvod k tomu, proč mají mít sestry svou komoru. Založenou zákonem a v čele s někým, kdo se jí bude věnovat na plný úvazek. Protože my všichni ve vedení ČAS se tomu věnujeme v rámci volného času, při hlavním zaměstnání.
Mohlo by vás zajímat
„Z dálky se něco kritizuje snadno, ale jakmile člověk nahlédne do praxe a pochopí, co všechno je pod pokličkou, tak si uvědomí, že to organizace opravdu nemají jednoduché,“ řekl loni v rozhovoru zástupce Sekce mladých sester. Jak se změnila spolupráce s touto sekcí od začátku jejího působení v ČAS, i s ohledem na její původní kritiku „nečinnosti v hájení zájmu sester“?
Na jejich tehdejší kritický podnět jsem zareagovala tak, že jsem je přizvala ke spolupráci. Mile mě překvapilo, že nepatří k těm, o kterých jsem mluvila před chvílí – nechtěli jen kritizovat na sociálních sítích, ale přistoupili ke spolupráci. Velmi mě to potěšilo, protože pro nás je pohled mladších generací kolegů důležitý, stejně jako pro ně jsou zase důležité naše zkušenosti. Navzájem se obohacujeme a myslím si, že spolupráce funguje velmi dobře.
Mladá generace má trochu jiný přístup, než jsme měli my. Řekla bych, že nejsou už ochotní pracovat tak, jak jsme pracovali kdysi my. Což je ale vlastně správně – dokážou si vymezit svůj prostor a říct si, co se jim líbí a co ne.
Je pravda, že ve svých aktivitách nyní v Sekci mladých sester trochu polevili, protože – přesně jak jste říkala – poznali, že není tak jednoduché něco změnit. Všichni vědí, že se něco musí stát, ale kroky k tomu, aby se to stalo, jsou složité.
Co konkrétně přinášejí mladé sestry do diskuse o budoucnosti profese? Vidíte u nich jinépředstavy o rozvoji ošetřovatelství než u starších generací?
V naší profesi se odráží obecné generační rozdíly. Mladá generace má trochu jiný přístup, než jsme měli my. Řekla bych, že nejsou už ochotní pracovat tak, jak jsme pracovali kdysi my. Což je ale vlastně správně – dokážou si vymezit svůj prostor a říct si, co se jim líbí a co ne.
Naděje vkládané do nového ministra
Zmínila jste Komoru sester. Loni v prosinci jste uvedla, že stále věříte v její vznik. Jaká je dnes reálná šance, že se tak stane?
Doufám, že reálná šance tu je v podobě nového ministra. Pevně věřím, že pokud ministrem bude Adam Vojtěch, což se s největší pravděpodobností stane, tak navážeme na předchozí velmi dobrou spolupráci. Pan Vojtěch je, myslím, těmto změnám nakloněn a chápe, proč je vznik komory nutný. Takže chci být optimistkou a věřím, že se nám to podaří.
Co od nového ministra, kromě spolupráce týkající se vzniku komory, jako prezidentka největší profesní organizace sester očekáváte?
Pro nás je velmi důležité, že budoucí pan ministr vnímá potřebu navyšování kompetenci sester. Má velmi racionální názory, výborně komunikuje a jsem přesvědčená, že nám pomůže s posunem kroků, o které se v téhle oblasti snažíme.
Je pro ČAS podobně zásadní také spolupráce s hlavní sestrou ČR? Jak ta funguje?
Spolupráce funguje velmi dobře. Hlavní sestra vlastně je vztyčný důstojník, který na ministerstvu „vykopává“ velké množství věcí. Bez spolupráce s ní a ministerstvem bychom sami jako ČAS nedokázali vůbec nic. Ráda bych jí tímto poděkovala, spolupráce s ministerstvem si velmi vážím.
Kromě toho, že jste prezidentkou České asociace sester, působíte jako náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu v IKEM. Co vás na profesní cestě nejvíce naplňuje a dává energii do každodenní práce?
Je to třeba už zmíněná komunikace s mladými sestrami. O jejich generaci se často říká, že nechce pracovat nebo se o něco snažit. Když ale vidím, že jsou mezi nimi i tací, kteří chtějí profesi posouvat dál, je to pro mě hnací motor.
A co se týče práce v IKEM – tam mě naplňuje, když vidím, jak skvělou práci moje kolegyně a kolegové dělají. Jsem na ně velmi pyšná a jsem šťastná, že mohu být součástí takto skvělého týmu. Úroveň zdravotní péče poskytované v IKEM je výkladní skříní českého zdravotnictví a jsem ráda, že se na ní mohu podílet.
