Onkologie stojí na paradoxu: čím je léčba úspěšnější, tím větší tlak vzniká na zdravotní systém. Počet pacientů roste, léčba se prodlužuje, náklady stoupají a lidí v systému nepřibývá. Jak se s touto realitou vyrovnává Rakousko, proč se Evropa propadá v onkologickém výzkumu a kde může pomoci decentralizace péče, popsal na 3. ročníku Evropské onkologické konference Zdravotnického deníku profesor Thorsten Füreder z Lékařské univerzity ve Vídni.
Profesor Füreder na začátku své on-line přednášky upozornil, že úmrtnost na rakovinu, standardizovaná podle věku, v posledních několika letech v Rakousku klesá. Jenže právě tento úspěch vytváří novou realitu – rakovina se stává chronickým onemocněním. Pacienti už nejsou v péči měsíce, ale roky, často i desítky let. A jejich počet dramaticky roste.
V Rakousku se podle Füredera počet lidí žijících s diagnózou rakoviny zvýšil z přibližně 200 tisíc v roce 2000 na 400 tisíc v roce 2022. To je na jedné straně úspěch medicíny, na straně druhé obrovská zátěž pro zdravotní systém.
Více pacientů, vyšší náklady, stejný počet lékařů
S rostoucím počtem pacientů rostou i náklady. Hospitalizace, ambulantní péče, nové léky – všechno stojí stále více peněz. A zároveň zůstávají lidské zdroje stejné. „Počet zdravotnického personálu, alespoň v našem centru v Rakousku, stagnuje,“ shrnul profesor Füreder dilema současné onkologie.
Tlak je vidět i v každodenní praxi velkých center. Na Lékařské univerzitě ve Vídni funguje komplexní onkologické centrum, které organizuje 24 multidisciplinárních tumor boardů. Za posledních deset let zde zaznamenali téměř 60% nárůst prvních konzultací a 105% nárůst následných konzultací. Počet sezení za posledních 10 let vzrostl o 44 %.
Onkologie je stále složitější. A Evropa ztrácí dech
Nejde jen o počet pacientů, ale i o složitost léčby. Imunoterapie, buněčné terapie, kombinace různých přístupů – orientovat se v rychle se vyvíjejícím oboru je čím dál náročnější. „Je těžké získat přehled a sledovat všechny tyto vývojové trendy v oboru,“ přiznal vídeňský onkolog.
K tomu se přidává znepokojivý globální trend. Evropa ztrácí vedoucí pozici v klinickém výzkumu. Čína nyní předstihla Spojené státy americké jako země, která zahajuje nejvíce studií v onkologii. Zatímco ještě před deseti lety pocházelo z Asie 5 % onkologických studií, dnes je to zhruba 35 %. Evropa podle Füredera výrazně zaostává.
Mohlo by vás zajímat
Schůzka do 10 dnů
Realitou teda je růst nákladů na zdravotní péči, zvyšující se počet pacientů a nových onkologických léků, stále složitější inovace a stagnující počet zdravotnického personálu. A jak s náročnou situací bojovat? Rakousko podle Füredera hledá cestu v kombinaci centralizace a decentralizace. Vysoce specializovaná péče má zůstat v centrech, ale část léčby se musí přesunout blíže k pacientům.
Ve Vídni proto například vznikl digitální navigační systém Oncare, do něhož se musí zaregistrovat lidé s rakovinou nebo s potenciální diagnózou rakoviny. Zaručuje, že se onkologičtí pacienti rozdělí rovnoměrně mezi všechny onkologické kliniky ve Vídni a také že se schůzky dočkají do 10 dnů.
Přesun části léčby do regionů
U některých diagnóz je centralizace klíčová. Typickým příkladem je rakovina hlavy a krku, na kterou se Füreder specializuje. Zahájení léčby je tedy nutné soustředit do specializovaných center. Léčebný plán se stanovuje na multidisciplinárním fóru, kde sedí onkolog, radiační onkolog, chirurg a další specialisté.
Moderní standard péče u vybraných pacientů znamená zhruba rok intenzivní léčby. Zahrnuje šestitýdenní imunoterapii, chirurgický zákrok, radioterapii kombinovanou s imunoterapií po dobu šesti týdnů a poté devět měsíců imunoterapie. A právě závěrečná imunoterapie otvírá prostor pro decentralizaci. Podle Füredera ji totiž, na rozdíl od předchozích kroků, lze delegovat do regionálních zařízení.
Léčba blíž pacientovu bydlišti
Přesun udržovací imunoterapie do regionů navíc usnadňuje technologický pokrok. Některé inhibitory imunitních kontrolních bodů je dnes možné aplikovat formou podkožní injekce v řádu pěti až deseti minut. Tento způsob podání výrazně zjednodušuje logistiku péče a umožňuje poskytovat léčbu blíže pacientovu bydlišti.
Podle dostupných dat jej navíc pacienti jednoznačně preferují. Výhody přináší i samotnému systému – zkracuje se doba strávená na křesle i v ambulanci a šetří se kapacity zdravotnického personálu.
Podle Füredera ale přesun části péče do regionů není možný bez důsledné digitalizace. „Musí existovat centrální rozhodnutí o tom, že regionální péče je dostupná, podporovaná digitálními prostředky,“ zdůraznil. Rychlá a bezpečná komunikace mezi centrem, regionální nemocnicí i praktickými lékaři je klíčová – včetně sdílení zdravotní dokumentace, obrazových vyšetření a laboratorních výsledků. Právě digitální nástroje umožňují vytvořit bezpečnostní síť, v níž regionální pracoviště nezůstávají izolovaná, ale mají nepřetržitou podporu specializovaných center.
Zásadní role onkologických sester
Decentralizace ale nesmí být bezhlavá. Imunoterapie totiž může vyvolat závažné imunitní nežádoucí účinky. „Tato toxicita může být nebezpečná, pokud není adekvátně léčena nebo diagnostikována,“ varoval Füreder. Proto musí existovat bezpečnostní síť: nepřetržitý kontakt regionální nemocnice s centrem i s praktickým lékařem, proškolený personál, informovaní pacienti a jasné postupy.
Klíčovou roli v celém procesu hrají onkologické sestry. „Jsou velmi důležitým spojovacím článkem mezi pacientem, lékařem-onkologem a zdravotnickým personálem obecně. Nejen kvůli psychologické podpoře či vzdělávání pacientů, ale také kvůli sledování vedlejších účinků,“ zdůraznil Füreder.
Ve Vídni přineslo zavedení onkologických sester konkrétní výsledek: počet neplánovaných návštěv onkologických pacientů na pohotovosti se snížil o 30 %.
Dlouhodobé následky jsou výzvou
Decentralizovaná péče má ještě jeden, často opomíjený rozměr – sociální. Cestování do metropole na celý den každých pár týdnů může znamenat konec zaměstnání. Regionální nemocnice vzdálená deset minut naopak dává šanci skloubit léčbu s běžným životem.
Výzvu pro regiony přinášejí také dlouhodobé následky imunoterapie. Füreder poukázal na data, podle kterých mají pacienti léčení imunitními inhibitory zvýšené dlouhodobé riziko kardiovaskulárních onemocnění, a to chronické.
„Může to trvat mnoho let a není možné, aby pacienty vyléčené z rakoviny, kteří podstoupili imunoterapii, centrum sledovalo deset, dvacet nebo dokonce třicet let,“ dodal s tím, že výše zmíněné účinky je nutné podrobit důkladnému výzkumu.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Vojenské zdravotní pojišťovně, Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny a společnostem MSD, Novartis, Bristol, Tiscali Media a MEDDIhub.
