Virtuální realita už dnes pomáhá při rehabilitacích, výuce, nebo třeba se zvládáním bolesti. Začínají už ji ale zkoušet i domácí hospice. A ukazuje se, že někdy dokáže podat ruku v situacích, kdy by to nikdo nečekal. O své zkušenosti se na virtuální konferenci Fóra mobilních hospiců AI a technologie v hospici podělil Vít Raška z mobilního hospice Strom života.

„Před rokem a půl mě v našem hospici napadlo, že bychom si mohli pořídit a začít používat virtuální realitu s tím, že by třeba lidé v naší odlehčovací službě mohli rehabilitovat. A benefit by z toho mohli mít i pacienti v mobilní specializované paliativní péči,“ popisuje Raška.

Hospic se nejprve rozhodl, že nápad vyzkouší. V půjčovně kompenzačních pomůcek si proto na dva měsíce zapůjčil virtuální realitu i s nainstalovaným programem. A nasadil ji ve všech svých třech službách – mobilní specializované paliativní péči, v níž pečuje o 800 lidí ročně, v odlehčovací službě (600 klientů ročně) a poradně pro pacienty, pečující a pozůstalé (za rok 2024 šlo o 1 253 klientů).

Myšlenka byla taková, že by v rámci odlehčovací služby mohla virtuální realita pomoci s trénováním a rehabilitací. Ve všech třech službách by také mohla sloužit jako relaxace pro mladší pacienty, kteří přece jen mají k podobným technologiím blíže.

Mohlo by vás zajímat

Prolomí bariéry

Před rokem a půl ovšem hospic narazil na to, že zařízení nezvládalo hry a trénink u ležícího pacienta. „Pacienti mobilního hospice už kvůli bolesti či dalším potížím často nezvládají ani zvýšený polosed. A ten byl nezbytný – hra bez něj nešla spustit. Tím nám prudce klesl počet lidí, kteří by to mohli využít. Veškeré nastavování si navíc pacient musel udělat sám. Kdybych to nastavoval já, musel bych ležet na přesně stejném místě, ze kterého to ovládá pacient, což není možné. Pro spoustu lidí to byla nepřekročitelná překážka,“ popisuje Raška.

Beztak ale byla v některých domácnostech zkušenost pozitivní. „A to tam, kde bych to nečekal. Prolomilo to totiž atmosféru – i když nám to třeba nešlo. Prvotní wow efekt, když má člověk díky virtuální realitě pocit, že je jinde – zapomene na místnost kolem sebe a ocitne se třeba v přírodě – přinesl spoustu zábavy. Jde tak tedy prolomit bariéry i u lidí, kteří jsou dlouhodobě nemocní,“ přibližuje Raška.

Společné zážitky

Zcela nečekaný efekt měla nová technologie v rodině pacienta ve středním věku, který byl v terminálním stadiu onkologického onemocnění. Pro něj se totiž virtuální realita stala jednou z posledních věcí, kterou mohl naučit svou dceru.

„Byl zase v pozici otce, který něco vysvětluje, což pro něj bylo důležité. Jsem s rodinou doposud v kontaktu a dcera na to dodnes vzpomíná jako na velký zážitek s taťkou. Zpočátku mě vůbec nenapadlo, že virtuální realita může mít i tento aspekt – rodina si spolu může užít zábavu,“ přibližuje Raška.  

Obě dřívější bariéry odpadly

Nyní má hospic Strom života virtuální realitu k dispozici na vyzkoušení po celý další rok. A už je schopná pacientům poskytnout i to, co si od ní původně Raška sliboval, ale technické možnosti to nedovolily.

„Za rok a půl to udělalo obrovský kus dopředu. Přibylo víc možností i pro pacienty, kteří mohou jen ležet, nezvládnou ani polosed. Ať už jde o relaxační nebo i herní možnosti. Díky inovacím i softwaru věřím, že ji využijeme pro větší část klientů. Dokážu si představit pacienty v mobilní specializované paliativní péči, kteří si sice uvědomují realitu a závažnost svého onemocnění, ale jsou celý život zvyklí se snažit a bojovat. Pro ně je to možnost, jak nebýt jen pasivním příjemcem péče,“ načrtává Raška.

Díky virtuální realitě mohou tito pacienti trénovat motoriku. Hry si navíc pomatují konkrétní pacienty, takže monitorují, co zvládnou. A dnes je k brýlím k dispozici i tablet, takže mohou pracovníci hospice pacientovi nastavit jednotlivé parametry a začátek hry.

„Odpadla tedy i potíž s počátečním nastavováním. A můžeme to upravovat i během hry – když vidím, že je to pro pacienta moc obtížné, můžu mu obtížnost snížit. Oba problémy tak odpadly,“ dodává Raška.