Naše tělo není jen schránkou pro život, ale také detailním deníkem všeho, čím jsme si prošli. Studie publikovaná v časopise Nature odhalila, že každá sklenice alkoholu, každá vykouřená cigareta i život zachraňující chemoterapie zanechávají v našich zdravých tkáních trvalé „mutační jizvy“. Tyto změny, které vědci identifikovali pomocí nejmodernějších technologií, mohou vysvětlovat procesy předčasného stárnutí i rizika vzniku dalších onemocnění dlouho poté, co se pacient z rakoviny vyléčí.

Vědecký tým se v unikátním výzkumu zaměřil na to, co se děje v buňkách, které rakovina přímo nezasáhla. Pomocí tzv. ultra-hlubokého duplexního sekvenování – metody s extrémním více než 30 000násobným pokrytím, která dokáže odhalit i ty nejmenší chyby v DNA – analyzovali 168 vzorků zdravých tkání z 16 různých orgánů u 22 pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním.

Tisíce změn v každém vzorku

Výsledky jsou fascinující i znepokojivé zároveň. Vědci zjistili, že neexistuje nic jako „čistá“ tkáň. Každý jednotlivý vzorek, i když vypadal pod mikroskopem jako zcela zdravý, v sobě nesl stovky až tisíce somatických mutací (v rozmezí 305 až 2854 na vzorek). Tyto změny se sice vyskytovaly jen v malých skupinkách buněk, ale dohromady tvoří to, co autoři nazývají „bohatou tapisérií mutačních procesů“.

„Naše studie odhaluje hluboký vliv celoživotních expozic, včetně léčby rakoviny, na somatickou evoluci v normální tkáni,“ uvádějí autoři v závěru práce. Celkem identifikovali 16 různých mutačních „podpisů“, tedy specifických vzorců poškození DNA, které jako otisky prstů usvědčují konkrétní viníky, jako jsou stárnutí, kouření, alkohol či různé typy onkologické léčby.

Alkohol v játrech, kouř v srdci

Vědci rovněž zjistili, že vliv životního stylu se v těle rozprostírá nerovnoměrně. Zatímco v mozku tvoří vnější vlivy (exogenní faktory) méně než 10 % všech mutací, v játrech je to více než 40 %. Alkohol zanechává silnou stopu především v jaterních buňkách.

U kouření jsou nálezy ještě více alarmující. Tabákový kouř nepoškozuje jen plíce, ale mutace prokazatelně vyvolává i v srdeční tkáni a játrech. Pro lepší představu vědci vypočítali „daň“, kterou si zlozvyky vybírají. 40 tzv. krabičkoroků kouření (jedna krabička denně po dobu 40 let) přidá v plicích podobné množství mutací jako zhruba 20 let přirozeného stárnutí.

Mohlo by vás zajímat

Léčba jako dvousečná zbraň

Zajímavým zjištěním je pak vliv samotné protinádorové léčby na zdravé části těla. Chemoterapie, zejména ta založená na platině, zanechává v normálních tkáních specifické genomové jizvy, jejichž intenzita roste s délkou podávání léků. Studie ukázala, že šest cyklů platinové chemoterapie odpovídá několika letům stárnutí v plicích, ale v krvi se toto poškození rovná až desítkám let „opotřebení“.

„Více než 25 % mutací v ,driver‘ genech (genech, které mohou nastartovat rakovinné bujení, pozn. red.) v normální tkáni vystavené systémové léčbě lze přímo připsat terapii,“ uvádí studie. To se týká i klíčového genu TP53, který funguje jako hlavní strážce čistoty našeho genomu.

Překvapivé výsledky přinesla i analýza moderní imunoterapie. Ta sice přímo nezvyšuje počet mutací jako klasická chemoterapie, ale mění procesy v tkáních. Funguje jako selekční tlak, který zvýhodňuje určité mutované buňky, které se pak v těle snáze množí.

Nechráněné plíce versus odolný mozek

Výzkum také ukázal, že různé orgány mají různou schopnost bránit se vzniku nebezpečných mutací. V tkáních jako jsou plíce, játra nebo slezina, vědci pozorovali jasnou pozitivní selekci mutací, které pohánějí růst buněk. Naopak mozek nebo srdeční sval se zdají být proti těmto změnám mnohem odolnější a více „chráněné“.

Ačkoli je studie založena na menším počtu pacientů (22 osob), kteří byli těžce léčeni, a vzorky pocházejí od zemřelých pacientů (představují tedy spíše nejhorší možný scénář poškození), její závěry jsou zásadní. Ukazují, že vítězství nad rakovinou nemusí být koncem příběhu. Tělo si nese mutační zátěž, která může souviset s rizikem budoucích sekundárních nádorů nebo urychleným stárnutím orgánů. Porozumění těmto procesům je však podle vědců prvním krokem k tomu, aby bylo možné v budoucnu pacienty po léčbě lépe chránit.