Starší a mladší sestry často vnímají svou profesi jinak. Zatímco jedny žily v prostředí, kde bylo samozřejmostí se pro práci „obětovat“, druhé kladou větší důraz na hranice a rovnováhu mezi prací a osobním životem. Právě tyto rozdíly dnes formují napětí na odděleních, mohou se ale stát i zdrojem změn.
Diskuse o jednotlivých generacích ve zdravotnictví na konferenci Medidays 2026 ukázala, jak rozdílné podmínky, ve kterých jednotlivé generace sester vstupovaly do profese, ovlivňují jejich očekávání, odolnost i přístup k práci.
Dřív sestry volbu neměly
Zakladatelka České asociace sester Růžena Wagnerová připomněla, že pracovní realita sester se za desítky let dramaticky proměnila. Když na začátku 60. let nastupovala do praxe, volbu neměla. Služby se střídaly v pevně daných cyklech a zkrácené úvazky neexistovaly.
„Nikdo se mě neptal, jestli se mi to hodí, nehodí, nebo zda bych třeba chtěla nějaký kratší úvazek. A když jsme potom celý týden dělali noční služby a končili dvanáctkou, byli jsme opravdu unavení,“ popsala. Návrat k takovým podmínkám by si prý nepřála. Oceňuje naopak dnešní možnosti částečných úvazků a větší flexibility, které umožňují skloubit práci s rodinným životem.
Poslání, nebo práce? A kde je hranice?
Zatímco starší generace vyrůstaly v prostředí, kde se práce často chápala jako poslání a oběť byla samozřejmostí, mladší sestry otevřeně mluví o potřebě rovnováhy.
„Spíše se přikláníme k tomu, že je to prostě práce. Narodili jsme se do doby, kdy nemáme úplně nedostatek a žijeme trošku v blahobytu, i proto si více chceme chránit svoje pohodlí,“ poznamenala všeobecná sestra Lucie Černá, která na Instagramu vystupuje jako Czech Nurse.
Podle ní nejde o to, že by si mladší generace nevážila profese, ale spíše nechce práci obětovat celý život. Touha po čase na rodinu, koníčky nebo cestování je přirozenou součástí jejich očekávání – a často zdrojem nepochopení ze strany starších kolegyň.
Vrchní sestra z Fakultní nemocnice Bulovka Renata Grymová přiznává, že v tomto cítí generační tření velmi silně. Sama vstupovala do zdravotnictví v době, kdy se o work-life balance nemluvilo a studium, rodina i plný úvazek šly ruku v ruce. O to těžší je pro ni pochopit frustraci mladších kolegyň, které pracují na zkrácený úvazek, a přesto mluví o nedostatku času.
Mohlo by vás zajímat
Přizpůsobení jako nutnost
Generační napětí se nejvíce projevuje na vedoucích pozicích. Právě tam se podle Tomáše Petra, který pracuje jako vrchní sestra v Ústřední vojenské nemocnici, střetává zkušenost vedoucích pracovníků z generace X s očekáváními mladších zdravotníků. Požadavky na volno, služby nebo hranice mezi prací a osobním životem jsou pro starší vedoucí často obtížně pochopitelné.
Zároveň si ale uvědomují, že bez přizpůsobení to nepůjde. „Nic jiného nám nezbývá, pokud nechceme pracovat jenom s generací starší, než jsme my. Když se nepřizpůsobíme, nebudeme moci dělat vedoucí pracovníky, protože oddělení nebude fungovat,“ dodal.
Vztahy jako rozhodující faktor
Petr také poznamenal, že pro nejmladší generace je stále zásadnější fakt, s kým budou pracovat. „Stále častěji zaznívají otázky, jaké jsou tady vztahy a jak tým drží pohromadě,“ uvedl, na co se ho sestry ptají. Právě kolektiv je podle Petra jednou z hlavních hodnot, které mladší generace při vstupu do praxe sleduje – a zároveň faktorem, který rozhoduje o tom, zda na pracovišti zůstanou.
To potvrdila i Černá. „Vnímám kolektiv jako dost stěžejní. Kdyby mi v něm nebylo dobře, je to pro mě důvod k odchodu. A ptala jsem se na to i svých sledujících a dali mi za pravdu,“ uvedla.
Vzdělání jako zdroj napětí?
Specifickou kapitolou generačního konfliktu je rozdíl ve vzdělání. Starší sestry s bohatou praxí a mladší absolventky vysokých škol si někdy navzájem zpochybňují kompetence. Grymová přiznala, že právě střet s první „bakalářkou“ ji motivoval ke studiu, které zakončila magisterským titulem a několika atestacemi.
Wagnerová v této souvislosti zdůraznila klíčovou roli staničních sester. Právě jejich schopnost sladit zkušenost se svěžím pohledem podle ní rozhoduje, zda kolektiv drží pohromadě, nebo se rozpadá.
Sestry budou mít práci pořád. Jde o to, jakou
Diskuse ukázala, že mezigenerační rozdíly nemusí být problémem, ale mohou tým posílit. Potíž ale je, když systém očekává, že si to lidé vyřeší sami. Pokud se podaří nastavit mechanismy, aby spolu jednotlivé generace mohly spolupracovat, bude to ku prospěchu – nejen samotných sester, ale zejména pacientů.
Navzdory rozdílům zůstává podle Wagnerové jedno poselství jasné: sestru nemůže dělat každý. „Sester je málo a pořád budou žádané, pořád budou mít práci. Jde o to, jakou. Ale o to se musí teď zasloužit vaše mladá generace. Jak si to teď připravíte, takové to budete mít,“ apelovala na nejmladší kolegyně.
