Více než 30 let u záchranné služby, tisíce výjezdů a zkušenost z vedení i terénu. Docent Jiří Knor v nové knize Fenomén záchranka odhaluje, jak skutečně vypadá práce záchranářů, vyvrací rozšířené mýty o první pomoci a otevřeně mluví i o etických dilematech či zneužívání systému. Text srozumitelný i laikům přináší příběhy z praxe, fakta i témata, o nichž se často nemluví.

Zkušenosti Jiřího Knora s prostředím záchranky jsou skutečně bohaté. V záchranné službě působí přes 30 let a kromě tisíců výjezdů k pacientům si vyzkoušel i roli ředitelskou nebo náměstkovskou. I při působení na vysokých postech ale výjezdy k pacientům nezanedbával.

Své zkušenosti předává při výuce na školách také medikům a studentům-záchranářům, které seznamuje s případy, které v terénu sám zažil. Řadou knih a článků v médiích v minulosti už potěšil odborníky i laiky. A právě z takových textů čerpá i jeho nejnovější kniha Fenomén záchranka.

Zkušenosti získané v terénu

Ta je výběrem toho nejzajímavějšího, co Knor v minulých letech publikoval. A to mimo jiné i ve Zdravotnickém deníku, z něhož je použito hned několik článků. Text upravený pro běžného čtenáře bez medicínského vzdělání mapuje nejčastější mýty, které o činnosti záchranky panují, věnuje se i právním a etickým problémům. Čtenář se díky ní seznámí s běžným dnem záchranářů i s neobvyklými případy, se kterými se někdy setkávají.

V úvodu své knihy, kterou vydalo nakladatelství Grada, Knor čtenáře ujišťuje, že se reálná práce na záchrance velmi silně liší od toho, co běžně prezentují filmy a seriály. A že zábavných situací záchranáři při své práci příliš nezažívají.

Vyvrací také některé u části veřejnosti silně zažité mýty. Dozvíte se například, jak je to s umělým dýcháním během neodkladné resuscitace, co dělat, zda vytahovat jazyk člověku, který upadl do bezvědomí (Ne!) nebo jak dlouho může člověku trvat návrat k některým běžným činnostem po úspěšné neodkladné resuscitaci.

Mohlo by vás zajímat

Smrt k zachraňování patří

Autor v knize poutavým způsobem spojuje příběhy, které osobně zažil při zachraňování lidských životů, s různými zajímavými statistikami záchranek a s historickými okénky, které odhalují, jak se postupně utvářel a měnil pohled na některé záchranářské postupy. Na četných příkladech také vysvětluje základní termíny používané v prostředí urgentní medicíny. Některé jsou totiž veřejností často vnímány nepřesně nebo mylně.

Na řadu přijdou i etické a často tabuizované otázky. Například četné zásahy u nedokonalých sebevražd. Hodně si toho přečtete i o smrti – o případech, kdy už nebylo možné život zachránit. To je ale naprosto pochopitelné, protože záchranáři se ve svém extrémně náročném povolání setkávají se smrtí dnes a denně.

Skvělý fotografický doprovod

Knor se ve své knize věnuje i jednomu z témat, které ho tíží a o němž v minulosti opakovaně vyjadřoval i ve Zdravotnickém deníku. Tím je zneužívání záchranek, ať už ze strany pacientů nebo různých institucí paliativní péče.

„Pokud budeme záchranku dále používat jako službu na všechna zhoršení zdravotního stavu, logicky musí dojít k naplnění jejích kapacit. A záchranka pak může chybět u těch stavů, pro které je primárně určena. Nehledě na to, že se využívání záchranky na indikace, na které by neměla být využívána, systém prodražuje,“ upozorňuje v knize.

Ta pokrývá i mnohá další témata – peripetie práce dispečerů záchranky, komunikaci záchranářů s lékaři v nemocnicích, práci na letecké záchranné službě, právní otázky, ale třeba i domácí porody.

Text je psaný tak, aby zaujal a poučil i laického čtenáře, mnoho zajímavého se ale dozvědí i lékaři a další zdravotníci, včetně těch pracujících na záchrance. Skvělý je doprovodný fotografický materiál. Ten není umístěn (jak to bývá běžné) v jedné části knihy, ale průběžně prostupuje celým textem. Čtenáři fotografie z terénu pomáhají lépe si představit a porozumět tomu, co všechno práce záchranářů skutečně obnáší. A můžeme jen doufat, že některým z nich poznatky získané v knize Jiřího Knora pomohou třeba i zachránit lidské životy. Už jen kvůli tomu stojí za to si ji přečíst.