Veronika Irová doprovázela pacienty při transportech po celém světě a studovala krizové řízení. Největší smysl ale našla u lůžek pacientů v následné péči Rehabilitační nemocnice Beroun. Jako staniční sestra dokazuje, že moderní metody léčby v kombinaci s prostým nasloucháním dokáží postavit na nohy i ty, nad kterými jiní zlomili hůl.
Zatímco v roce 2021 bylo v Česku necelých 200 tisíc lidí starších 85 let, v roce 2050 už to bude přes půl milionu. Tomu také musíme přizpůsobit strukturu péče i to, jak o pacienty pečujeme. Postarat se o takovou masu lidí v ústavní péči není únosné – a proto potřebujeme následnou péči, která skutečně dokáže pacienty doléčit a vrátit je zpět do života.
Právě to se už nyní daří v Rehabilitační nemocnici Beroun spadající pod holding AKESO. Na zdejším oddělení následné péče totiž zvládají vracet do života až 80 % pacientů. Rozhodně tak nejde o místo, jak si někteří mylně představují, kde léčba končí.

„Pečujeme o pacienty s více diagnózami, po operacích nebo v paliativním režimu. Je to kombinace vysoké odbornosti a zároveň velmi lidské péče. Práce se seniory bývá někdy neprávem podceňovaná, ve skutečnosti je extrémně komplexní. Člověk musí rozumět hned několika oborům, které zahrnují interní medicínu, rehabilitaci, psychologii a v neposlední řadě také komunikaci s rodinou,“ přibližuje staniční sestra oddělení následné péče v Berouně Veronika Irová.
A zcela zásadní je komunikace se samotným pacientem. Zdejší nemocní totiž nepotřebují jen injekce a převazy, ale hlavně někoho, kdo je vyslechne. „Často nemohou své emoce sdílet s rodinou. Buď ji nechtějí zatěžovat, nebo mají pocit, že jim rodina nerozumí. Vzpomínám například na mladou pacientku s rakovinou, po opakovaných operacích mozku. Sedávala jsem si k ní, pily jsme kávu, mluvily o strachu, o životě, o nespravedlnosti. Když pacient cítí, že ho berete vážně, začnou se dít malé i velké zázraky,“ popisuje Irová.
Happyendem mohou skončit i zdánlivě beznadějné případy
Právě v následné péči přitom mají zdravotníci možnost s pacienty pracovat mnohem více než v akutní péči. Tou mnohdy nemocný projde velmi rychle, zatímco v následné péči tráví týdny. Zdravotníci ho tak vidí v krizi, během pokroku i při návratu do života – což je velká motivace k další práci.
Jako příklad toho, kdy i na první pohled málo nadějné případy mohou díky intenzivní práci ošetřovatelského týdnu skončit happyendem, uvádí Irová příběh pacienta s těžkými nekrózami obou nohou a hlubokými dekubity.
„Upřímně jsem nevěřila, že by kdy mohl ještě chodit. Rehabilitace pro něj byla nesmírně bolestivá. Díky intenzivnímu systému vlhkého hojení ran a obrovskému úsilí celého týmu se ale jeho stav během několika týdnů výrazně zlepšil a dnes chodí. To jsou chvíle, kdy pociťujete obrovskou satisfakci, kterou jen těžko nahradí něco jiného,“ říká staniční sestra.
Mohlo by vás zajímat
Nepoužívá tituly, mluví za ní práce
Potřeba ošetřovatelského personálu v následné péči s nutností restrukturalizovat nemocniční síť jen poroste. Podle Veroniky Irové se práci v tomto segmentu nemusí bát ani mladé sestřičky.
„Ano, je to náročná práce, ale zároveň nesmírně smysluplná. Vidíte skutečný posun pacientů a jste jeho součástí. Studentky, které k nám přicházejí na praxi, často odcházejí překvapené, jak moc je práce bavila. Když zvládnou první situaci samostatně, vidíte jejich obrovský profesní růst. A to je radost i pro nás,“ popisuje.
Zároveň si i v tomto oboru přijdou na své ti, kdo by se chtěli věnovat také výzkumu. Sama Veronika Irová se totiž od loňska věnuje mezinárodnímu výzkumu hojení akutních a chronických ran. Ve výsledku tak je volba oboru něčím, o čem nikdy nepochybovala.
„Vyzkoušela jsem ještě další obory, které jsem studovala, jako například vědeckou výživu obyvatel, později krizový management a řízení. Pracovala jsem také na septické chirurgii i jako mezinárodní paramedik, kdy jsem doprovázela pacienty při transportech po celém světě.Každá zkušenost mě ale utvrdila v tom, že největší smysl mi dává přímá práce s pacientem. Tituly, které mám, nepoužívám. Rozhodující je, jaká práce je za člověkem skutečně vidět,“ uzavírá.
