Stačí málo – třeba jen pocit, že na tom jsme hůře než ostatní – a i běžné cvičení přestává fungovat jako „lék na hlavu“. Nová studie amerických vědců ukazuje, že negativní srovnání s ostatními dokáže změnit způsob, jakým mozek zpracovává pozitivní podněty. A co víc: ani samotný pohyb tento efekt nedokáže spolehlivě zvrátit.

Cvičení je dlouhodobě považováno za jeden z nejdostupnějších způsobů, jak zlepšit náladu, snížit stres a tlumit projevy úzkosti. Pravidelný pohyb totiž podle řady studií nejen upravuje biochemii mozku, ale také mění to, čemu věnujeme pozornost. Lidé po cvičení častěji vnímají pozitivní podněty a méně se soustředí na ty negativní.

Nový výzkum publikovaný v časopise Psychology of Sport and Exercise ale tuto představu částečně narušuje. Ukazuje totiž, že psychologický přínos cvičení není automatický a může být překvapivě křehký. Zvláště pokud do hry vstoupí takzvané sociální srovnání.

Negativní poznámka jako cvrnknutí do domina

Tým vědců vedený Alexandrou K. Rodriguezovou z Floridské univerzity se zaměřil na to, jak lidé reagují na zpětnou vazbu o své fyzické kondici ve srovnání s ostatními. Do experimentu zapojil 39 zdravých mladých dospělých bez známek úzkosti, aby vyloučil vliv existujících psychických potíží.

Účastníci absolvovali sérii testů zaměřených na takzvané pozornostní zkreslení – tedy to, zda jejich pozornost automaticky směřuje k příjemným, nepříjemným nebo neutrálním podnětům. Klíčovou roli přitom hrála manipulace se zpětnou vazbou. Část účastníků dostala falešnou informaci, že jejich fyzická kondice je horší než u vrstevníků, zatímco druhá skupina obdržela neutrální hodnocení.

Právě tato zdánlivě drobná informace měla výrazný dopad na skutečnost, jak účastníci vnímali svět kolem sebe. „Falešná zpětná vazba naznačující horší fyzickou kondici vedla k vyhýbání se příjemnému emočnímu obsahu,“ popisují autoři studie.

Jinými slovy, lidé, kteří uvěřili, že jsou na tom fyzicky hůře než ostatní, začali nevědomě odvracet pozornost od pozitivních podnětů. Tento efekt je přitom typický spíše pro osoby s úzkostnými sklony. O to překvapivější je, že se objevil i u psychicky zdravých jedinců.

Mohlo by vás zajímat

Ani pozitivní zóna klid nepřinesla

Následně všichni účastníci absolvovali dvacetiminutovou jízdu na rotopedu ve střední intenzitě, která odpovídala zhruba 55 % jejich srdeční rezervy. Právě taková zátěž je běžně spojovaná s pozitivními psychickými efekty, včetně zlepšení nálady a posunu pozornosti směrem k příjemným podnětům. V tomto případě se ale očekávaný efekt nedostavil.

„Následné cvičení tento pozornostní bias nezměnilo,“ konstatují výzkumníci. Ještě výmluvnější je jejich další závěr: „Cvičení neobnovilo pozitivní nastavení pozornosti narušené negativním sociálním srovnáním.“ Jinými slovy, jakmile byla psychika účastníků narušena negativní zpětnou vazbou, samotný pohyb už nedokázal situaci napravit.

Výsledky studie tak naznačují, že sociální srovnání může fungovat jako silný psychologický faktor, který zásadně ovlivňuje přínosy cvičení. „Sociální srovnání může aktivovat hodnotící procesy, které napodobují pozornostní vzorce spojené s úzkostí i u zdravých jedinců,“ upozorňují autoři.

To je důležité zjištění zejména proto, že cvičení se velmi často odehrává v prostředí, kde je srovnávání přirozené – ať už jde o fitness centra, skupinové lekce nebo digitální aplikace sledující výkon.

Pozor, s jakými myšlenkami zvedáte činku

Závěry studie proto míří i mimo laboratorní prostředí. Přestože zaznamenané efekty byly relativně malé a krátkodobé, ukazují na důležitý mechanismus, který může v reálném životě ovlivňovat motivaci ke cvičení i jeho psychologické dopady. Pokud se totiž člověk při pohybu cítí nedostatečný nebo neustále poměřovaný s ostatními, může se pozitivní efekt cvičení výrazně oslabit – nebo dokonce obrátit.

Studie tak přináší střízlivější pohled na roli fyzické aktivity v duševním zdraví. Nejde jen o to, kolik času strávíme pohybem nebo jak intenzivně cvičíme, ale také v jakém mentálním nastavení do něj vstupujeme. Psychologický kontext, včetně vlastního sebehodnocení a vnímání druhých, může rozhodnout, zda si z cvičení odneseme úlevu a lepší náladu – nebo naopak pocit selhání.