Ztráta čichu může být prvním signálem Alzheimerovy choroby, který se dostavuje dlouho před prvními kognitivními problémy. Poznatek, který může zlepšit úspěch léčby, odhalil německý výzkum publikovaný v žurnálu Nature Communications, na který upozornil web Science Daily.
Staršímu člověku se začnou zhoršovat kognitivní funkce, upozorní na to svého lékaře. Ten pacienta podrobí diagnostickému testu, následuje série dalších vyšetření. Poté je pacient odeslán k podrobnějšímu vyšetření k neurologovi, psychiatrovi nebo geriatrovi. A ten následně vynese ortel – Alzheimerova choroba. Taková je běžná cesta pacienta systémem. Problém je, že nemoc bývá odhalena často v pozdějším stadiu, což snižuje šanci na úspěchy v léčbě.
Co ale kdyby bylo vše jinak a stejný pacient by přišel o řadu měsíců nebo dokonce let dříve? A neřekl by, že ho trápí problémy s pamětí, ale ztráta čichu? Takový na první pohled nepravděpodobný scénář se může v blízké budoucnosti stát realitou, naznačuje nový výzkum vědců z Německého centra pro neurodegenerativní onemocnění (DZNE) a mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität.
Velké manévry v mozku
Výzkum německých expertů pracoval s důkazy získanými testováním na myších a vyšetřováním lidí. A to včetně analýzy mozkové tkáně a PET skenování (moderní vyšetřovací metoda umožňující zobrazit funkci orgánu či tkáně, pozn. red.). Vědci zjistili, že počáteční fáze Alzheimerovy choroby může začít nenápadně ztrátou čichu. K té dojde v důsledku toho, že vlastní imunitní systém mozku napadá klíčová nervová spojení. Imunitní buňky v mozku aktivně ničí nervová vlákna související s čichem poté, co na jejich povrchu zachytí abnormální signály.
K tomuto jevu přitom dochází už v raných stadiích Alzheimerovy choroby, dlouho předtím, než se dostaví zhoršení kognitivních funkcí. Ztráta čichu tak může signalizovat Alzheimerovu chorobu mnohem dříve, než odborníci očekávali. Objev německých vědců by proto v budoucnu mohl pomoci včasněji identifikovat ohrožené pacienty a zlepšit načasování léčby.
Vědci odhalili, že problémy s čichem vznikají, když mikroglie, což jsou specializované buňky nervové tkáně, které fungují jako imunitní systém centrálního nervového systému, začnou odstraňovat spojení mezi dvěma důležitými oblastmi: čichovým bulbem a locus coeruleus. Čichový bulbus se nachází v předním mozku a zpracovává signály z čichových receptorů v nose. Locus coeruleus je malé, ale klíčové jádro v mozkovém kmeni, které reguluje řadu fyziologických mechanismů – průtok krve mozkem, cykly spánku a smyslové zpracování, především čichové.
Výzkum živých i mrtvých
„Náš výzkum naznačuje, že v raném stadiu Alzheimerovy choroby dochází ke změnám v nervových vláknech, které spojují locus coeruleus s čichovou bulbou. Tyto změny signalizují mikrogliím, že postižená vlákna jsou poškozená nebo nadbytečná. A na základě toho je mikroglie rozloží,“ vysvětlil pro Science Daily Lars Paeger, vědec z DZNE a Ludwig-Maximilians-Universität, který výzkum vedl.
Paegerův tým zjistil, že se fosfatidylserin, tukové molekuly, které se běžně nacházejí na vnitřní straně membrány neuronu, přesunuly na jeho vnější povrch.
Mohlo by vás zajímat
„Víme, že přítomnost fosfatidylserinu na vnější straně buněčné membrány je pro mikroglie signálem říkajícím ‚Sněz mě!‘. V čichové bulbě je to obvykle spojeno s procesem zvaným synaptické prořezávání, který slouží k odstranění zbytečných nebo nefunkčních neuronových spojení. Předpokládáme tedy, že změna ve složení membrány je vyvolána hyperaktivitou postižených neuronů v důsledku Alzheimerovy choroby,“ vysvětlil Paeger.
Důkazů získali vědci hodně. V rámci svého výzkumu studovali myši vykazující příznaky podobné Alzheimerově chorobě, zkoumali mozkovou tkáň zemřelých pacientů a analyzovali snímky z PET skenování pacientů s Alzheimerovou chorobou nebo s mírnou kognitivní poruchou.
Naděje na posun v léčbě
„O problémech s čichem u Alzheimerovy choroby a o poškození souvisejících nervů se diskutuje už delší dobu. Příčiny však dosud nebyly jasné. Naše zjištění nově poukazují na imunologický mechanismus jako příčinu těchto dysfunkcí. A zejména na to, že k těmto jevům dochází již v raných stadiích Alzheimerovy choroby,“ shrnul Joachim Herms, vedoucí výzkumné skupiny v DZNE a Ludwig-Maximilians-Universität a člen SyNergy, prestižního vědeckého a výzkumného klastru excelence v Mnichově.
Zjištění německých vědců může mít v blízké budoucnosti zásadní pozitivní přínos pro včasnou diagnostiku. A díky tomu i pro léčbu Alzheimerovy choroby. Pro tu jsou v poslední době k dispozici takzvané protilátky proti amyloid-beta. Aby ale tyto terapie účinně fungovaly, musí být pacientovi podány v rané fázi onemocnění.
„Naše zjištění by mohla vytvořit základy pro včasnou identifikaci pacientů s rizikem vzniku Alzheimerovy choroby a umožnit jim podstoupit komplexní vyšetření, které jejich diagnózu potvrdí ještě před tím, než se objeví kognitivní problémy. To by umožnilo včasnější zásah pomocí protilátek proti amyloid-beta, díky čemuž by se zvýšila pravděpodobnost pozitivní reakce,“ uzavřel Herms.
