Pokročilá ošetřovatelská praxe není jen otázkou nových kompetencí. Podle Marie Zvoníčkové z 3. lékařské fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice v Praze musí české ošetřovatelství nejprve změnit způsob, jak samo sebe vnímá.
Na konferenci Sestra 2026: Pokročilé role sester, kterou v Praze uspořádal Spolek všeobecně vzdělaných sester pod záštitou ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, otevřela Marie Zvoníčková z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice téma, které se v debatách o advanced nursing practice často odsouvá do pozadí: Jak vlastně české sestry samy sebe vidí.
Zvoníčková nevystoupila s akademickou přednáškou plnou definic. Mluvila osobně, s odkazem na vlastní zkušenosti z českého zdravotnictví i ze Spojených států, kde na začátku 90. let pracovala jako registrovaná sestra. Právě bohaté zkušenosti ji přivedly k otázce, proč se v Česku o pokročilé ošetřovatelské praxi stále spíše mluví, než že by skutečně fungovala.
Uvědomit si, kde stojíme
Podle Zvoníčkové totiž nelze advanced nursing practice jednoduše „nařídit“ novou vyhláškou nebo vznikem specializovaných pozic. Nejprve je potřeba změnit samotné paradigma českého ošetřovatelství.
„Skočit rovnýma nohama do pokročilé praxe by bylo asi strašnou chybou, pokud si neuvědomíme, kde stojíme, a to každý z nás na své úrovni,“ uvedla s tím, že každá sestra si musí uvědomit, jakou roli vlastně zastává, jak ji vidí nejbližší spolupracovníci a také jak její pozici vnímá veřejnost v reálných situacích.
Zvoníčková je přesvědčená, že pro sestry není tak důležité, co od nich očekávají lékaři, ale co potřebují pacienti a veřejnost. „Samy o sobě často máme úplně jiné mínění, než má okolí,“ řekla.
Fonendoskop jako symbol odvahy
Za symbol profesionální autonomie sester považuje sama Zvoníčková fonendoskop. Odkázala na vlastní studia v 80. letech, kdy se pod vedením docenta Jiřího Neuwirtha, který významně přispěl k rozvoji oboru ošetřovatelství, učila fyzikální vyšetření pacientů.
„Ve své sesterské praxi jsem si neuměla představit, že to někdy budu používat. Ale když jsem přijela do Spojených států, zachránilo mě to. Tuto dovednost jsem v každodenní praxi používala a cítila jsem se stejně dobrou sestrou jako moje kolegyně,“ vzpomínala.
Mohlo by vás zajímat
Dnes fyzikální vyšetření používá v praxi velmi málo sester. Podle Zvoníčkové je totiž těžké překonat bariéru, které staví samy sestry tím, že tuto dovednost svých kolegyň shazují. „Na každé pozici – školitelky, učitelky, staniční sestry, vrchní sestry, hlavní sestry – je potřeba pracovat na tom, abychom měli sestry s fonendoskopem kolem krku. A aby nebyly předmětem posměchu ze strany kolegyň,“ podtrhla.
Pořádek, čistota, kázeň
Zvoníčková mluvila také o tradici českého ošetřovatelství a o tom, co si sestry nesou ze svého vzdělávání i profesní socializace. V Česku podle ní stále dominuje tradiční biomedicínský model charakterizovaný důrazem na výkon, pořádek, standardizované postupy. A plnění úkolů.
„V tomto jsme vychované: pořádek, čistota, kázeň. Před vizitou lékaře běháme, aby to všechno bylo v pořádku. Jsme zaměřené na to, že máme mít hotovo. Jsme v práci pro to, abychom splnili úkol,“ poznamenala Zvoníčková s tím, že v tomto zajetém systému má léčba vždy přednost před péčí.
„Neříkám, že jsme všechny Iny. Ale kus Iny máme každá v sobě. S tím musíme bojovat a toto paradigma bychom měli změnit. Tak, abychom mohli dělat advanced practice,“ uvedla Zvoníčková s odkazem na postavu sestry Iny ze seriálu Nemocnice na kraji města.
Bez jednotného hlasu to nepůjde
Zvoníčková kriticky mluvila také o vzdělávání a řízení ošetřovatelství. Podle ní českému zdravotnictví chybějí sestry s pedagogickým vzděláním, které působí na pracovištích jako vzory skutečné ošetřovatelské péče. Připomněla, že zdravotnictví potřebuje sestry, které budou nejen manažerkami nebo administrátorkami, ale skutečnými odbornicemi na péči o pacienty.
Současně ale zdůraznila, že české ošetřovatelství není bez naděje: „Máme ostrůvky pozitivní deviace. Jsou sestry, které pracují naprosto samostatně a dál se rozvíjejí.“ Jako příklad zmínila například rozvoj specializovaných rolí v kardiologii a péči o pacienty s chronickým srdečním selháním.
Nad vším výše zmíněným ční podle Zvoníčkové ještě jeden zásadní problém, kterým je absence jednotného hlasu profese. Přestože ocenila existenci odborných organizací, jako jsou Spolek všeobecně vzdělaných sester nebo Česká asociace sester, vlastní komora je podle ní nezbytná.
Mohli jste přehlédnout: Heterochromie: Co značí dvoubarevné oči a vyžaduje pozornost?
