V jihobrazilském státě Minas Gerais v pondělí oficiálně ukončila činnost psychiatrická klinika, která byla v minulém století jednou z největších v Brazílii a byla známá rozsáhlým porušováním lidských práv. Na 60 tisíc lidí tam zemřelo, mnozí hlady, kvůli podchlazení či na běžné nemoci, informoval v úterý deník El País. Podle něj byly do tohoto zařízení po desetiletí posíláni z celé Brazílie nejen duševně nemocní, ale i lidé vyloučení podle tehdejších měřítek ze společnosti, například epileptici, homosexuálové, alkoholici, ale také političtí oponenti tehdejších režimů.
S uzavíráním psychiatrické kliniky ve městě Barbacena se začalo už v 80. letech. V roce 1997 tam vzniklo Muzeum šílenství. Lidé internovaní na této klinice byli postupně přestěhováni, například do domů s pečovatelskou službou v témže městě. Někteří se vrátili ke svým rodinám. Posledních 14 pacientů, z nichž nejstaršímu je 91 let, kteří žili na psychiatrické jednotce v tamním nemocničním areálu, bylo nyní přemístěno do domova důchodců se speciální péčí.
Těla klinika prodávala univerzitám
Brazilský zpravodajský server G1 označil v úterý psychiatrickou kliniku v Barbaceně, založenou v roce 1903, za jedno z míst s největším porušováním lidských práv v historii země. Pacienti tam podle něj žili v nelidských podmínkách, mnozí spali na zemi. Za neposlušnost či jen za pláč byli trestáni elektrošoky, které prováděl nevyškolený personál. Způsobovaly extrémní bolest a někdy i popáleniny.
Na 60 tisíc internovaných v tomto zařízení zemřelo. Nejméně 1 800 těl klinika prodala univerzitám, aby se na nich studenti lékařství učili anatomii. Server G1 dnes napsal, že dvě brazilské federální univerzity se za to před několika týdny veřejně omluvily.
Psychiatrická klinika v Barbaceně byla založena v roce 1903 v areálu, který předtím sloužil jako sanatorium pro bohaté lidi nemocné tuberkulózou. Zpočátku měla kapacitu asi 200 lůžek, ovšem v 60. letech tam bylo na 5 tisíc pacientů.
Psychiatr mluvil o nacistickém koncentračním táboru
Kromě duševně nemocných, kteří tvořili méně než polovinu internovaných, tam byli posíláni z celé země i lidé, kterých se tehdejší úřady či jejich rodiny chtěly zbavit. Šlo o alkoholiky, prostitutky, homosexuály, svobodné matky či politické oponenty režimu. Nejvíce lidí tam zemřelo v 60. a 70. letech 20. století, kdy v Brazílii vládly diktátorské režimy.
Někteří místní novináři o hrůzách z této kliniky psali už v 70. letech. Do širšího povědomí se ale ústav dostal až poté, co ho v roce 1979 navštívil italský psychiatr Franco Basaglia. Ten ho přirovnal k nacistickému koncentračnímu táboru a vyzval k jeho okamžitému uzavření.
