České nemocnice se chystají na příchod zdravotníků z Filipín. První stovka vybraných pracovníků by měla dorazit ještě letos. Nábor organizuje společnost Kasea CZ, která projekt představila na úterní tiskové konferenci jako jednu z cest, jak zmírnit rostoucí nedostatek zdravotnického personálu v českém zdravotnictví.

V rámci projektu společnosti Kasea CZ má do České republiky postupně přijet 250 pracovníků z Filipín. Přibližně 190 z nich tvoří všeobecné sestry. První skupina dorazí podle organizátorů ještě letos, zájem má 17 nemocnic. Nábor přitom probíhá už několik měsíců přímo na Filipínách a celý proces od požadavku nemocnice po příjezd pracovníka do Česka zabere zhruba 9 až 11 měsíců.

Domácí trh nestačí

Důvodem je mimo jiné omezená nabídka zdravotníků na českém pracovním trhu. Nemocnice podle prezentovaných dat narážejí na nízký zájem uchazečů a v některých regionech zůstává značná část pracovních inzerátů bez jediné reakce.

Podle Gabriely Pchálkové, majitelky a jednatelky Kasea CZ, nejde o náhradu systémových změn, které české zdravotnictví potřebuje, ale o snahu řešit akutní situaci v provozu nemocnic.

„České zdravotnictví potřebuje dlouhodobá systémová opatření: vzdělávání, stabilizaci domácích sester, lepší využití kompetencí i zlepšování pracovních podmínek. Současně ale nemocnice řeší provoz už dnes. Pokud nemají dost lidí do směn, problém se může velmi rychle promítnout do dostupnosti péče. Řízený nábor zdravotnického personálu ze zahraničí je jedním z nástrojů, jak pomoci tam, kde domácí zdroje nestačí,“ uvedla.

Nedostatek personálu navíc umocňuje věková struktura oboru. Průměrný věk všeobecných sester v Česku se blíží 48 let a významná část z nich se už nachází v předdůchodovém nebo důchodovém věku.

Výběr trvá měsíce, uspěje jen část

Filipíny patří mezi tradiční zdroje zdravotnických pracovníků pro řadu vyspělých zemí. Čeští zaměstnavatelé však neoslovují zájemce plošně. Výběr je navázán na konkrétní potřeby jednotlivých nemocnic a zahrnuje několik kol hodnocení.

Základní podmínkou je vysokoškolské vzdělání, nejméně dvouletá souvislá praxe ve zdravotnictví a doložená profesní historie bez delších přerušení. Posuzují se také odborné znalosti, motivace i předpoklady pro práci v odlišném kulturním a jazykovém prostředí.

„Výběr probíhá ve více kolech a úspěšně jím projde zhruba čtvrtina kandidátů. Sledujeme praxi, odbornost, motivaci i osobnostní předpoklady. Zdravotnický pracovník ze zahraničí musí zvládnout mnohem více než samotnou práci. Musí se naučit jazyk, orientovat se v novém systému, přijmout české standardy a fungovat v týmu, který je často pod velkým tlakem,“ popsala Pchálková.

Součástí procesu je také ověřování vzdělání a odborné kvalifikace, zdravotní prohlídky včetně testů na infekční onemocnění a příprava dokumentů potřebných pro uznání kvalifikace v České republice.

Mohlo by vás zajímat

Výuka češtiny ještě před odjezdem

Významnou část přípravy tvoří jazykové vzdělávání. Kandidáti začínají s výukou češtiny ještě na Filipínách a po příjezdu v ní pokračují. Cílem je, aby byli schopni komunikovat s pacienty i kolegy od prvních dnů v nemocnici. Zájem o studium češtiny je mezi uchazeči vysoký, protože jazyk považují za klíčový předpoklad profesního uplatnění v českém zdravotnictví.

Po příjezdu do Česka proces nekončí. Následuje adaptační období, během něhož se noví pracovníci seznamují s fungováním konkrétního zařízení, absolvují další jazykovou i odbornou podporu a pracují pod vedením mentorů.

„Úspěšná integrace nezačíná dnem nástupu. Nemocnice musí vědět, jak nové kolegy zapojí, kdo je povede, jak bude probíhat jazyková podpora a jak se budou řešit každodenní situace. Cílem procesu není přidělat práci přetíženým týmům, ale postupně jim ulevit,“ zdůraznila Pchálková.

Na konferenci zazněly také výsledky průzkumu veřejného mínění k zaměstnávání zdravotníků ze zahraničí a zkušenosti skupiny Penta Hospitals. Tématům se bude Zdravotnický deník věnovat v samostatných článcích. Zveřejníme rovněž rozhovor s Gabrielou Pchálkovou a podrobněji rozebereme celý náborový proces – od výběru kandidátů na Filipínách přes jazykovou přípravu až po jejich adaptaci v českých nemocnicích.