Česko zaostává za Srbskem i Bulharskem. Advokátka popsala, jak ženy obcházejí pravidla IVF

Zákaz umělého oplodnění (IVF) pro single ženy, nedostatečné úhrady moderních metod či anonymita dárců. Advokátka Barbora Dubanská pro Zdravotnický deník popisuje, v čem česká legislativa zaostává za evropským vývojem a proč by měla reagovat na měnící se potřeby pacientů i možnosti reprodukční medicíny.

Česká legislativa kolem IVF je poměrně restriktivní. V čem podle vás dnes nejvíce neodpovídá realitě moderní reprodukční medicíny a potřebám pacientů?

Nejčastěji citované téma a ukázka restriktivního přístupu české legislativy je omezený přístup k samotné zdravotní službě pro single ženy. Současná legislativa brání ženám bez muže využít služeb asistované reprodukce a použít darované spermie. Přitom single matky nejsou nic výjimečného a porodnost významně klesá. Ženy jsou pak nucené toto pravidlo obcházet nebo vycestovat za touto službou do zahraničí. Z praxe je přitom vidět, že tento krok je ze strany žen dobře promyšlený a naplánovaný.

Podle European Atlas of Fertility Rate pouze sedm států v Evropě neumožňuje single ženám podstoupit asistovanou reprodukci. Česko se tak v mezinárodním srovnání řadí za země, jako jsou například Bulharsko, Rumunsko nebo Srbsko.

Co dalšího?

Další otázkou jsou úhrady asistované reprodukce. Ty se dlouhodobě nezvyšovaly, přičemž metody se značně vylepšily. Zdravotní pojišťovny tak hradí jen základní kroky, ale modernější postupy odpovídající současnému vývoji medicíny už ne.

V otázkách úhrad je také problematické navázání IVF cyklů pouze na ženy. Zdravotní pojišťovny jim hradí základní výkony maximálně čtyř cyklů IVF s přenosem embryí. Kdyby se žena rozešla s partnerem, se kterým to čtyřikrát zkusila, s jiným by pak už na úhradu neměla nárok. Zatímco pokud je problém s otěhotněním na mužově straně, má v podstatě neomezený počet hrazených pokusů, podle toho, kolik by měl partnerek.

Nejednotný pohled na anonymitu dárců

Pokud jde o přístup k asistované reprodukci pro single ženy, jaké jsou hlavní právní argumenty pro a proti změně současných pravidel?

Současná právní úprava je zastaralá a neodpovídá stavu společnosti. Od roku 2011 nedošlo k žádné novele. Právní řád by měl být nastavený transparentně a nenutit nikoho obcházet pravidla. V praxi dochází pouze k formalistickému dodržování pravidel, a to zajištěním podpisu jakéhokoliv muže. To zvyšuje právní riziko na straně žen i dárců spermatu.

Pokud by došlo k odstranění anonymity dárců, zcela nepochybně by to vedlo k odrazení velkého počtu lidí od darování zárodečných buněk.

Rozšíření dostupnosti IVF by single ženám umožnilo legální a bezpečnou cestu k rodičovství a přispělo k otevřenějšímu, modernějšímu zdravotnímu i právnímu systému. Současně to je i vyšší právní jistota pro muže, aby nebyli zneužívaní „pouze na zplození“. Zahraniční zkušenosti ukazují, že taková změna neznamená výrazné zatížení pro veřejné rozpočty, ale naopak přináší dlouhodobé společenské přínosy.

Tzv. Matič Report (rezoluce Evropského parlamentu o situaci v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv z roku 2021, pozn. red.) vyzval členské státy k tomu, aby všem osobám v plodném věku zajistily rovný přístup k léčbě neplodnosti bez ohledu na jejich sociálně-ekonomickou situaci, rodinný stav, genderovou identitu nebo sexuální orientaci. Dále zdůraznil, že otázka fertility je jedním z aspektů veřejného zdraví.

Velkou debatu vyvolává také anonymita dárců pohlavních buněk. Mění se podle vás v Evropě pohled na právo dítěte znát svůj biologický původ?

V Evropě není na toto téma jednotný pohled. Některé země poskytují pouze anonymní dárcovství, jiné anonymní i neanonymní nebo naopak pouze neanonymní dárcovství. Určité země umožňují dětem po dosažení 18 let získat informace o dárci zárodečných buněk a v určitých případech ho dokonce i kontaktovat.

Stále to však neznamená, že příjemci mají právo znát veškeré informace o dárci v době, kdy jsou využité dárcovy zárodečné buňky, nebo snad že by mělo docházet ke katalogovému výběru dárců. I samotné doporučení americké sítě sdružující různé nadace a dárce PACE říká, že dárcova identita by neměla být prozrazena v době darování buněk, ale až samotnému dítěti, které má mít možnost si vybrat, zda chce tuto informaci vědět, nebo ne.

Mohlo by vás zajímat

Operace a šup domů: Ve světě běžná praxe, v Česku stále výjimka. Co nás brzdí? 

Kde v této debatě stojí Česko?

Česká republika už v roce 1991 učinila výhradu k článku 7 Úmluvy o právech dítěte, který zakotvuje právo dítěte znát své rodiče. České darování spermií a vajíček je tak založené na anonymitě.

Jaké informace mají dnes v Česku příjemci darovaných buněk?

I zde se česká právní úprava se drží striktně anonymního dárcovství s výjimkou významných zdravotních údajů. Výběr dárce provádí lékař a to tak, aby dárce a příjemce byli kompatibilní.

Co by hrozilo, kdyby se pravidla kolem anonymity dárců uvolnila?

Darování zárodečných buněk a spermií je založeno na principu altruismu a solidarity, což nám nařizují i mezinárodní smlouvy. Pokud by docházelo k odstranění anonymity dárců, zcela nepochybně by to vedlo k odrazení velkého počtu lidí od darování zárodečných buněk.

Nemožnost podstoupit léčbu jako single žena bývá pro řadu klientek překvapivá. 

Spolupracujete mimo jiné s pacientskými organizacemi. Jaké právní problémy nebo stížnosti pacienti v oblasti IVF řeší nejčastěji?

Z pohledu pacientských organizací se opakovaně setkáváme se dvěma tématy, která pacientky v souvislosti s asistovanou reprodukcí řeší nejčastěji. Prvním je aktuální nastavení úhrad, které nepokrývá některé vědecky podložené metody zvyšující šanci na úspěch léčby, například ICSI (technika, při níž embryolog pomocí jehly vpraví spermii přímo do vajíčka, pozn. red.). Druhým je už zmíněná nemožnost single žen podstoupit léčbu asistované reprodukce.

Právě tato témata podle nás ukazují, že současná právní úprava a systém úhrad ne vždy odpovídají potřebám pacientek ani možnostem moderní reprodukční medicíny. Vedle individuálních situací, spojených například s věkovými limity, se s nimi setkáváme opakovaně napříč pacientskou komunitou.

Inspirace zahraničím

Překvapilo vás v tomto směru něco?

Zejména nemožnost podstoupit léčbu jako single žena bývá pro řadu klientek překvapivá. Často předpokládají, že jde o běžně dostupnou možnost, a teprve v průběhu řešení své situace zjišťují, že tomu tak v České republice není. Následně pak hledají jiné cesty k naplnění svého reprodukčního plánu, které mohou být složitější, finančně náročnější nebo méně bezpečné.

Zahraničí ukazuje velmi rozdílné přístupy k reprodukční medicíně. Které evropské země podle vás nastavily legislativu nejlépe?

V zásadě jsou to veškeré země na západ od nás, ale i ty na jihovýchodě. Mnoho českých žen i párů za službami cestuje například do Španělska, Dánska, ale i Bulharska.

V čem by se jimi Česko mohlo inspirovat?

Inspirace je v oblasti zrovnoprávnění přístupu k IVF službám, jakož i možnosti neanonymního darování.

Otázka fertility je součást veřejného zdraví.

Velkou pozornost vzbudil případ z Alabamy, kde soud označil embrya vytvořená pomocí IVF za děti v právním smyslu. Jaké důsledky může mít podobný přístup pro fungování IVF a pro pacienty?

Případ z Alabamy je ukázka širokého výkladu pojmu dítě a aplikace doslovného výkladu zákona neodpovídající biomedicínskému vývoji. Nejvyšší soud Alabamy rozhodl, že se na poškození či zničení zamraženého embrya vztahuje zákon o způsobení smrt dítěti z 1872. Podle tohoto výkladu by pachatel nedbalým zacházením embrya mohl způsobit usmrcení dítěte. Zákonodárce z roku 1872 samozřejmě vůbec nemohl uvažovat o kryokonzervovaných embryích a stávající soud tak aplikaci zákona značně rozšířil a vlastně vytvořil nová pravidla. V důsledku toho IVF kliniky v Alabamě a jinde v USA začaly mít velké obavy a některé přestaly poskytovat své služby.

Vyřešilo se to až přijetím nové právní úpravy, která zavedla imunitu pro poskytovatele a uživatele IVF a odstranila jejich občanskoprávní a trestní odpovědnost za poškození nebo zničení embrya v souvislosti s IVF. Ale je to ukázka toho, jak některé extrémní výklady mohou ohrozit poskytování zdravotních služeb, aniž by to šlo rozumně očekávat.

Očekáváte v Česku spíše liberalizaci pravidel kolem asistované reprodukce a rozšíření úhrad (například na pětidenní kultivaci či kryotransfery), nebo naopak tlak na větší regulaci a více služeb v samoplátcovském režimu?

To je těžká otázka. Nicméně otázka fertility je součást veřejného zdraví. Světová zdravotnická organizace uznává, že je třeba zajistit všeobecný přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, které je součástí práva na zdraví. Navíc mezinárodní i evropské dokumenty ochrany lidských práv řadí reprodukční a sexuální zdraví mezi základní lidská práva.

V souvislosti s klesající porodností se tedy jeví vhodné podpořit prevenci, ať je to zvýšení informovanosti nebo samotné zamražení vajíček, tzv. social freezing. A dále zrovnoprávnit přístup k IVF službám a nastavit úhrady tak, aby byla vyšší dostupnost těchto služeb všem.