Kamery na chodbách nemocnic, nad lůžky intenzivní péče i na ambulantních klinikách se staly běžnou součástí moderního zdravotnictví. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) však upozorňuje, že zdravotnická zařízení pracují s těmi nejcitlivějšími daty o lidském zdraví. Neuvážené sledování pacientů či personálu proto může snadno sklouznout k ponižujícímu zacházení. V reakci na praktické podněty z terénu proto úřad vydal specializované doporučení, které stanovuje jasná pravidla pro provozování kamerových systémů u poskytovatelů zdravotních služeb. Mimo jiné boří mýtus, že kamera v ordinaci ochrání lékaře před agresivním pacientem.
Poskytování zdravotní péče je z hlediska ochrany soukromí mimořádně citlivou oblastí. Neustále se v ní střetává právo na bezpečnost a ochranu majetku s lidskou důstojností a právem na soukromí. ÚOOÚ ve svém novém materiálu zdůrazňuje, že kamery ve zdravotnictví nelze instalovat bez důkladného prověření jiných, méně invazivních možností. Správci kamerových systémů musejí mít pro každou jednu kameru jasně definovaný účel i právní titul. Nezáleží přitom na tom, zdali jde o malou soukromou ordinaci praktického lékaře či velkou fakultní nemocnici. Samotný souhlas pacienta je přitom ve většině případů právně nepoužitelný. Ve vztahu mezi zdravotníkem a pacientem totiž chybí potřebná svoboda volby.
Čtyři různé účely
„Zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového systému, které není nezbytně nutné k poskytování zdravotních služeb, by mělo co nejméně narušovat vzájemný vztah mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem a co nejvíce zohledňovat pacientova práva na ochranu osobních údajů, ale i důstojnost a ochranu soukromí. Správci kamerového systému musí pamatovat, že extrémně nevhodné používání kamerových systémů by mohlo být ponižujícím zacházením,“ uvádí v dokumentu Úřad pro ochranu osobních údajů.
Úřad ve svém doporučení podrobně rozlišuje čtyři základní účely, pro které lze kamerové systémy ve zdravotnických zařízeních využít: diagnostické, dohledové, ochranné a výukové. Zatímco diagnostické nahrávky se stávají přímo součástí zdravotnické dokumentace, dohledové kamery slouží ke sledování pacientů v reálném čase, například na odděleních ARO a JIP, kde pacientům hrozí bezprostřední riziko a nemohou si sami přivolat pomoc. ÚOOÚ však zdůrazňuje, že i na lůžkových pokojích musí být v maximální možné míře zachována důstojnost pacientů. Vhodné je například zatažení závěsů či plenty během hygieny nebo návštěvních hodin.
Útočníka kamera neodradí
Mnoho poskytovatelů zdravotní péče obhajuje nasazení kamer vnímáním bezpečnostních rizik a snahou odradit agresivní návštěvníky. ÚOOÚ však upozorňuje na limity preventivní funkce videotechniky a varuje před instalací kamer přímo v ordinacích během běžného provozu. Pokud už má být kamera v ordinaci umístěná za účelem ochrany majetku, má být aktivní výhradně mimo ordinační hodiny.
„Nelze předpokládat, že by preventivní funkce kamerového systému významněji odrazovala možné pachatele cílených fyzických útoků vůči zdravotnickému personálu, pacientům nebo jiným osobám. Vědomí přítomnosti kamer má na jednání agresivních jedinců obvykle jen minimální vliv,“ píše úřad ve svém stanovisku.
Odlišné úrovně obhajitelnosti
Zásadní část doporučení se věnuje tzv. balančnímu testu a vymezení prostor, kde je přítomnost kamer z hlediska ochrany soukromí téměř neobhajitelná. Kamery monitorující vnější plášť budovy nebo parkoviště představují nízký zásah do soukromí, chodby a čekárny střední až vysoký. Naopak prostory určené k intimním úkonům, odpočinku nebo osobní hygieně patří do nejpřísnější kategorie s velmi vysokým zásahem. Sledování zaměstnanců v jejich zázemí navíc naráží na striktní zákazy dané zákoníkem práce.
„U nasazení kamerového systému v některých prostorách, například na toaletách, umývárnách, vyšetřovnách, ve kterých je pacient naprostou většinu času s personálem a potenciálně podroben intimním vyšetřením, v odpočinkových místnostech a zázemí personálu, nemocniční kapli či modlitebně atd., v zásadě nebude možné dosáhnout příznivého balančního testu. Takové kamery totiž velmi pravděpodobně budou představovat řešení, při kterém míra narušení práv a zájmů subjektů údajů výrazně převáží nad mírou zajištění práv a zájmů správce,“ varuje ÚOOÚ.
Pravidlo tří dnů
Doporučení pamatuje i na technické parametry a uchovávání dat. Pro běžné ochranné účely udává úřad jako standardní dobu uchování záznamu 72 hodin. Delší lhůta (1 až 2 týdny) je akceptovatelná u malých ambulancí například v období dovolených, kdy je provoz přerušený. Případné vniknutí by se kvůli tomu zjistilo až po návratu.
Úřad se vyjadřuje také k moderním technologiím, jako je využívání umělé inteligence pro detekci zbraní či nebezpečných zvuků (křik, střelba) nebo biometrické rozpoznávání obličejů. Velká zařízení a nemocnice spadající pod kritickou infrastrukturu musejí při nasazení těchto systémů plnit přísné požadavky na posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA). Zároveň musí dbát na povinnosti vyplývající z evropského Aktu o umělé inteligenci či zákonů o kybernetické bezpečnosti.
