Změna klimatu nenechává stopy jen na přírodě, ale přímo v našich tělech. Dvacetiletá data ukázala, že rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře postupně mění složení lidské krve. Bikarbonát stoupá k horním hranicím zdravých hodnot, zatímco vápník a fosfor klesají. Změny se nejvýrazněji podepíší na zdraví dětí a mladistvých, kteří budou zvýšeným hladinám vystaveni po celý život.

Stoupající množství oxidu uhličitého v atmosféře může ovlivňovat lidskou biologii. Nový výzkum přišel na dlouhodobé změny ve složení krve, které zřejmě kopírují právě rostoucí atmosférický CO2. Během nadcházejících dekád by se kvůli tomu mohl dostat na hranici zdravého rozmezí důležitý krevní marker.

Zjištění mohou být obzvláště zásadní pro děti a dospívající. Vzhledem k tomu, že se jejich těla stále vyvíjejí, očekává se, že mladší generace budou po celý život vystaveny zvýšeným hladinám atmosférického CO2.

Data od 7 tisíců lidí

Ve studii publikované v časopise Air Quality, Atmosphere and Health vědci z The Kids Research Institute Australia, Curtin University a Australské národní univerzity zkoumali data o zdraví americké populace za více než dvacet let. Využili informace z amerického Národního průzkumu zdraví a výživy a analyzovali výsledky krevních testů zhruba 7 000 lidí ve dvouletých intervalech mezi lety 1999 a 2020.

Zjistili přitom přetrvávající změny v několika ukazatelích složení krve, které kopírovaly vzestupný trend atmosférického CO2. Od roku 1999 se průměrná hladina bikarbonátu v séru zvýšila přibližně o 7 %. Bikarbonát je krevní marker úzce spjatý s oxidem uhličitým v těle. Během stejného období se naopak snížila průměrná hladina vápníku a fosforu.

K těmto biologickým trendům došlo, když se atmosférický CO2 zvýšil z přibližně 369 ppm (parts per million, označuje počet částic v jednom milionu, podobně jako procento znamená počet ve stovce) v roce 2000 na více než 420 ppm dnes.

Do 50 let se přiblížíme hranici

Podle autora studie Alexandra Larcombea výsledky naznačují, že tělo se již pravděpodobně přizpůsobuje změnám ve složení atmosféry.

„Vidíme postupný posun v chemickém složení krve. To odráží nárůst atmosférického oxidu uhličitého, který je poháněčem klimatických změn,“ říká Larcombe.

Mohlo by vás zajímat

Bikarbonát je nezbytný pro regulaci acidobazické rovnováhy, tedy rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami v těle. S rostoucí koncentrací CO2 si tělo může uchovat další bikarbonát, aby pomohlo udržet stabilní pH krve. Ačkoli tato reakce pomáhá udržovat rovnováhu, po dlouhou dobu by mohla mít fyziologické dopady.

„Pokud budou současné trendy pokračovat, modelování naznačuje, že průměrné hladiny bikarbonátu by se mohly do 50 let přiblížit horní hranici dnes akceptovaného zdravého rozmezí,“ upozorňuje Larcombe. „Hladiny vápníku a fosforu by mohly koncem tohoto století dosáhnout spodní hranice svých zdravých rozmezí,“ dodává.

Možná se nedokážeme adaptovat

Lidé se vyvinuli, když koncentrace CO2 v atmosféře dosahovaly přibližně 280 až 300 ppm. Během posledního desetiletí se atmosférické hladiny zvyšovaly v průměru o 2,6 ppm ročně, jen v roce 2024 ovšem došlo k nárůstu o 3,5 ppm.

Environmentální geovědec z Australské národní univerzity a spoluautor studie Phil Bierwirth zdůrazňuje, že výzkum neprokazuje přímý vztah příčiny a následku. Konzistence změn ve velké populaci si ale podle něj zaslouží pozornost.

„Zdá se, že jsme se adaptovali na množství CO2 ve vzduchu, které bylo nyní možná překonáno. Normální rozsah udržuje křehkou rovnováhu mezi množstvím CO2 ve vzduchu, pH naší krve, frekvencí dýchání a hladinou bikarbonátu v krvi. Vzhledem k tomu, že CO2 ve vzduchu je nyní vyšší, než kdy lidé zažili, zdá se, že se v našich tělech hromadí. Možná se nikdy nedokážeme adaptovat. Proto je životně důležité omezit hladiny CO2 v atmosféře,“ apeluje Bierwirth.

Nejen environmentální problém

Podle odborníků výsledky naznačují, že by rostoucí atmosférický CO2 mohl představovat formu klimatického rizika, která se liší od známějších hrozeb, jako jsou vlny veder, extrémní počasí a stoupání hladiny moří.

Podle Larcombeho bychom možná měli rostoucí hladinu oxidu uhličitého považovat nejen za environmentální problém, ale také za dlouhodobý faktor veřejného zdraví, který musíme monitorovat.

„Neříkáme, že lidé se náhle onemocní, když překročíme určitou hranici. Naznačuje to ale, že na úrovni populace může docházet k postupným fyziologickým změnám. A to je něco, co bychom měli sledovat v rámci budoucí politiky v oblasti změny klimatu,“ podtrhává Alexandr Larcombe.

Výzkumníci proto doporučují monitorovat složení atmosféry spolu s biologickými markery napříč populacemi. Sledování obou faktorů spolu se zavedenými klimatickými indikátory by mohlo vědcům pomoci určit, jak pomalé změny prostředí ovlivňují lidskou biologii v průběhu desetiletí.