Co kdybychom dokázali vyléčit téměř všechny nemoci spojené se stárnutím? Ani to by k nesmrtelnosti nestačilo. Nová zjištění ukazují, že lidské tělo pomalu a neúprosně zabíjejí drobné mutace DNA. A zatímco játra by dokázala fungovat tisíce let, náš mozek a srdce mají jasné limity, vyplývá z článku v časopise Nature. Jak dlouho tedy můžeme žít?

Odborníci v oblasti dlouhověkosti diskutují o tom, zda by současné nebo budoucí terapie mohly prodlužovat život donekonečna. Nový výzkum ale naznačuje, že nevyhnutelné biologické procesy zřejmě dávají lidskému životu strop.

Studie publikovaná v časopise Nature použila matematický model k odhadu, jak dlouho by lidé mohli žít, kdyby byly odstraněny téměř všechny reverzibilní znaky stárnutí. Zůstaly by tedy jen somatické mutace – změny DNA, které se přirozeně hromadí po celý život.

Za těchto idealizovaných podmínek vědci odhadli střední délku života na 146 až 194 let, tedy zhruba dvojnásobek současné délky života.

Jak limitují život somatické mutace

Výpočetní model, který odborníci použili, izoluje jeden z nejzákladnějších biologických procesů stárnutí: akumulaci somatických mutací. Ty se na rozdíl od zděděných genetických mutací objevují po narození. Pokaždé, když se DNA kopíruje nebo poškodí buněčnou aktivitou, mohou vzniknout malé chyby. Většina je neškodná, ale časem se hromadí a nakonec mohou narušit buněčné funkce nebo vést k rakovině.

Aby vědci zjistili, do jaké míry tyto mutace samy o sobě přispívají ke stárnutí, vytvořili inkrementální modelovací rámec, který postupně zvyšoval biologickou složitost.

Nejprve stanovili hypotetickou základní linii, ve které samotné stárnutí neexistuje. Povolili pouze rizika, jako jsou nehody nebo infekce, které by mohly způsobit smrt. Poté do různých orgánových systémů zahrnuli poškození buněk vyvolané mutacemi a následně tkáně schopné nahradit poškozené buňky pomocí regenerace.

Mohlo by vás zajímat

Játra by se mohla regenerovat desítky tisíc let, srdce ne

Analýza ukázala jasný rozdíl mezi orgány složenými převážně z nenahraditelných buněk a těmi, které se dovedou regenerovat. Jako hlavní překážky dlouhověkosti se přitom ukázaly mozkové neurony a buňky srdečního svalu, které se v dospělosti dělí jen málo nebo vůbec. S hromaděním mutací tyto buňky postupně odumíraly, aniž by byly nahrazeny. To výrazně zkracuje předpokládanou délku života.

Naproti tomu regenerující se tkáně jako játra vyšly z modelu jako pozoruhodně odolné. Poškozené buňky totiž uměly nahradit zdravými. V simulacích tak zůstávala funkce jater často neporušená po desítky tisíc let. To naznačuje, že regenerující se tkáně pravděpodobně nebudou primárním biologickým limitem délky života.

Stárnutí má řadu faktorů

Když pak badatelé zkombinovali čtyři kritické orgánové systémy do jednoho modelu, odhadli střední délku života přibližně na 156 let s rozmezím 146 až 194 let. Použitím stejné modelovací techniky stanovili maximální délku života na 210 až 557 let.

Tato čísla daleko překračují současnou nejdelší ověřenou délku lidského života 122 let. Zůstávají však dramaticky kratší než modelem generovaná teoretická predikce nestárnutí, která překročila 1 700 let.

Podle autorů velká mezera ukazuje, že somatické mutace jsou pouze jedním dílkem skládačky stárnutí.

„Studie podporuje názor, že stárnutí je multifaktoriální proces. Žádný jednotlivý znak pravděpodobně sám o sobě neodpovídá za normální lidské stárnutí. Délku života tedy spíše formuje řada vzájemně působících biologických mechanismů,“ řekl portálu Healthline R. Osvaldo Navia, klinický ředitel Tulane Center for Aging při Tulane University, který se na výzkumu nepodílel.

Zjištění tak naznačují, že odstranění jednoho znaku stárnutí, byť i závažného, ​​samo o sobě pravděpodobně nepřinese mimořádné prodloužení života. Zároveň platí, že stejně jako každá modelovací studie má i tato značná omezení. Nezohledňuje totiž mnoho dobře známých znaků stárnutí, včetně mitochondriální dysfunkce a chronického zánětu. A ani budoucí intervence, které by mohly snížit míru somatických mutací.

Zdravý život záleží z velké části na nás

Pro výzkumníky dlouhověkosti a gerontology se ovšem dnes pozornost přesunuje od samotné délky života (life span) na koncept zdravého života (health span). Délka života se jednoduše vztahuje k celkovému počtu let, který člověk prožije. Oproti tomu délka zdravého života popisuje roky strávené v dobrém fyzickém a kognitivním zdraví, bez zásadního postižení a nemocí.

Ačkoli vědci nadále hledají terapie, které by se přímo zaměřovaly na biologické stárnutí, odborníci zdůrazňují, že nejsilnější důkazy stále podporují známá opatření týkající se životního stylu.

„Naše genetická výbava ovlivňuje riziko mnoha nemocí. Hlavní roli při určování toho, jak dlouho a jak dobře žijeme, ale hrají i každodenní zdravotní rozhodnutí,“ konstatuje Navia.

Hýbat se a nekouřit

Jedním z nejúčinnějších kroků pro zlepšení délky života je přitom pravidelné fyzické cvičení. To vede ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, několika druhů rakoviny a kognitivního poklesu při zachování svalové síly, mobility a nezávislosti.

Důležitou roli hraje také nekouření nebo to, že mu člověk odvykne. Užívání tabáku totiž urychluje poškození téměř všech orgánových systémů a dramaticky zvyšuje riziko rakoviny, srdečních onemocnění, mrtvice a chronických plicních onemocnění.

Mezi další důležité faktory pro zlepšení délky života patří:

  • udržování zdravého krevního tlaku,
  • snížení LDL cholesterolu,
  • dobré spánkové návyky,
  • sociální interakce a vztahy.

Zpomalují opatřeni i základní biologické procesy?

Zda tyto intervence skutečně zpomalují základní biologické procesy, které způsobují stárnutí, však zůstává otevřenou vědeckou otázkou.

„Tyto strategie jednoznačně snižují pravděpodobnost úmrtí na onemocnění, jako jsou mrtvice nebo kardiovaskulární onemocnění. Zda však skutečně zpomalují základní biologické procesy, které stárnutí pohánějí, je mnohem méně jisté,“ připouští Navia.

Mezi všemi měřitelnými prediktory dlouhověkosti se však zdá, že jeden faktor vyčnívá nad ostatní.

„Nejsilnějším faktorem je to, čemu říkáme fitness nebo VO2 max,“ podotýká Bert Mandelbaum, specialista na sportovní medicínu a vedoucí Regenerativního ortobiologického centra v Cedars-Sinai Orthopaedics and Sports Medicine v Los Angeles. VO2 Max označuje schopnost těla dodávat a využívat kyslík během cvičení. Vyšší kardiorespirační zdatnost se spojuje s nižším rizikem chronických onemocnění a předčasného úmrtí.

Podle odborníků ale navzdory propagaci nejrůznějších doplňků stravy, peptidů či nejrůznějších intervencí údajně prodlužujících život není dlouhověkost výsledkem jednoho produktu nebo kroku.

„Pokud se mě zeptáte, co je tajnou přísadou, je to ve skutečnosti řada věcí. Jde o to, co jíte, pijete, na co myslíte a co děláte. Není to jedna konkrétní živina ani jedna věc, kterou byste si mohli koupit. Není to peptid. Měli byste to dělat všechno. A začít cvičením,“ dodává Mandelbaum.