Dokáže nádor nejen odhalit, ale i s mimořádnou přesností zničit. Nukleární medicína patří k nejrychleji se rozvíjejícím oblastem zdravotnictví a stojí v jádru nástupu personalizované medicíny. V Česku má solidní základ i odborníky – zároveň ale naráží na limity, které mohou její rozvoj zásadně zpomalit. Diskutovali o tom odborníci na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví.
Nejvýraznějším symbolem tohoto posunu je takzvaná teranostika, tedy propojení diagnostiky a léčby do jednoho procesu. Lékař nejprve zobrazí nádor na molekulární úrovni a následně využije téměř totožnou látku k jeho cílenému zničení. Podle přednosty Ústavu nukleární medicíny Všeobecné fakultní nemocnice Davida Zogaly právě tento princip zásadně mění logiku léčby. „Zobrazím si nádor a pak drobnou modifikací dodám cílený léčivý efekt,“ popsal proces.
Poradkyně předsedy vlády a zástupkyně přednosty Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Hana Študentová hovořila o teranostice jako o ideálu, ke kterému obor směřuje: „To je sen každého onkologa. Mít target, který si zobrazím a pak ho zničím.“
Praktické zkušenosti z českých nemocnic přitom ukazují, že nejde jen o vizi. U pacientů s karcinomem prostaty lékaři popisují výrazné efekty léčby, kdy se podaří nemoc doslova „zhasnout“. Právě tato schopnost přesného zásahu je důvodem, proč se o nukleární medicíně mluví jako o jedné z největších nadějí současné onkologie.
Štěpící se přípravky
Na tento rychlý vývoj ale systém reaguje jen omezeně. Nové terapie jsou extrémně nákladné – jde o milionové částky za jeden cyklus léčby – a jejich zavádění naráží na pomalé nastavování úhrad i pravidel. „Nechci říct, že se tomu brání, ale rozhodně se neurychluje vstup těchto věcí,“ upozornil Zogala. Výsledkem je situace, kdy technologie existují a pacienti by z nich mohli profitovat, ale jejich dostupnost zůstává omezená.
Podobně problematické je i nastavení systému pro radiofarmaka, jejichž vlastnosti se výrazně liší od běžných léků. Účinnost těchto přípravků se totiž rychle snižuje v čase, takže vzdálenost mezi výrobou a podáním přímo ovlivňuje efekt léčby. Jak upozornil Jakub Král ze společnosti Porta Medica, systém tak musí pracovat s realitou, kdy se neplatí za balení, ale za skutečně dodanou dávku, jejíž hodnota se průběžně mění.
Právě specifika nukleární medicíny ukazují, že ji nelze jednoduše vměstnat do existujících pravidel. Kombinuje diagnostiku a léčbu, pracuje s radioaktivními látkami a klade mimořádné nároky na logistiku i infrastrukturu. Král proto upozorňuje, že bez systémových úprav – od legislativy po úhradové mechanismy – bude obtížné její potenciál plně využít.
Potvrzuje to i ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Tomáš Boráň, podle něhož je nutné přesně vymezit základní procesy. „Je potřeba si definovat, mluvíme-li o přípravě, nebo o výrobě… Je to totiž činnost na hranici výroby. A tato oblast je z regulačního pohledu velice specifická.“
Do půlnoci objednáš, za pět let máš
Také průmysl upozorňuje, že bez dlouhodobého plánování nelze zajistit dostatečné kapacity – například vybudování výrobního zázemí trvá roky. „Dodávka jednoho cyklotronu (urychlovače částic, pozn. red.) trvá třeba pět let,“ upozornil ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel.
Bez včasného plánování tak hrozí, že systém nebude schopen reagovat na rostoucí poptávku. Nukleární medicína je přitom podle něj mnohem významnější, než se na první pohled zdá. „Stojí na pozadí celé řady moderních diagnostických i terapeutických postupů,“ řekl Vrubel.
Mohlo by vás zajímat
Kromě pravidel a financí začíná být kritickým limitem i samotná kapacita systému. Nukleární medicína byla dosud postavená na silné centralizaci, která zajišťovala vysokou kvalitu péče, ale s rostoucí poptávkou přestává stačit. „Už prosté přidávání přístrojů úplně nestačí,“ připouští Zogala.
Zároveň ale nelze jednoduše přejít k plošné decentralizaci. Podle Študentové je totiž kvalita péče úzce spojená se zkušeností týmů a objemem výkonů. Budoucnost tak pravděpodobně leží v řízené kombinaci obou přístupů, která umožní rozšířit dostupnost, aniž by utrpěla kvalita.
Do stejného okruhu problémů spadá i nedostatek personálu, který se s rostoucími nároky dále prohlubuje. Zogala upozornil především na chybějící radiologické asistenty, problém se ale týká i dalších profesí. Král ve své analýze varoval, že bez posílení lidských kapacit narazí systém na limity nejen v léčbě, ale už v samotné diagnostice.
Situaci komplikuje i fakt, že část absolventů do oboru vůbec nenastupuje. Objevují se sice pozitivní signály v podobě většího zájmu lékařů nebo příchodu specialistů z jiných oborů, to ale zatím nestačí. Částečně by mohla pomoci automatizace a umělá inteligence, která zvýší produktivitu, sama o sobě však personální problém nevyřeší.
Málo klinických studií
Významnou roli v rozvoji oboru hrají také klinické studie, které pacientům otevírají přístup k nejmodernější léčbě ještě před jejím uvedením na trh. Podle zástupců průmyslu mají nezastupitelnou roli, Česko ale v této oblasti ztrácí kvůli administrativním překážkám. V praxi to znamená, že některé studie musí nemocnice odmítat, a tím přicházejí nejen o data, ale i o možnost nabídnout pacientům potenciálně život zachraňující terapii.
