Míra proočkovanosti proti covidu v České republice velice úzce souvisí se sociálním a ekonomickým postavením obyvatel. Zatímco v celkové populaci dospělých zůstala bez vakcíny zhruba pětina lidí, u sociálně nejslabších a nejchudších skupin to byly více než dvě pětiny. Unikátní data Národního institutu SYRI a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ukazují, že nízká míra prevence v dospělém věku není pouze otázkou osobního postoje či nedůvěry, ale může souviset i s řadou praktických a systémových faktorů.

Studie analyzovala podrobná data téměř 6,4 milionu obyvatel ve věku od 26 let, což představuje prakticky veškerou relevantní dospělou populaci v Česku. Jedná se tak o nejrozsáhlejší výzkumný projekt svého druhu v celé střední a východní Evropě. Zásadní přínos práce spočívá především v metodice. Výzkumníci nepracovali s pouhými dotazníky a deklarovanými postoji respondentů, ale propojili anonymizované údaje z několika celostátních administrativních registrů. Díky tomu bylo možné exaktně sledovat souvislosti mezi vakcinací, zdravotním stavem, reálným využíváním péče a sociálním zázemím dospělých Čechů.

„Výzkum vycházel ze zcela nově propojených údajů několika celostátních administrativních registrů, které umožnily sledovat očkování v souvislosti se zdravotním stavem, využíváním zdravotní péče a socioekonomickou situací. Díky tomu jsme nemuseli pracovat s tím, co lidé sami uvedou v dotazníku, ale s objektivně zaznamenanými údaji o očkování a jeho souvislostech,“ uvádí hlavní autorka studie Dagmar Dzúrová z Národního institutu SYRI a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Chudí se očkují nejméně

Z provedených analýz vyplývá, že na konci roku 2023 zůstávalo v Česku zcela bez očkování 22,4 % sledované populace. U nejníže příjmové skupiny obyvatel, kteří zároveň pobírali sociální dávky, však podíl neočkovaných dosáhl 42,1 %. Ve srovnání s nejbohatší skupinou tak byla u sociálně znevýhodněných lidí téměř čtyřnásobná pravděpodobnost, že zůstanou neočkovaní. Velmi obdobný vzorec se projevil také u nezaměstnaných, kde podíl neočkovaných činil 38,7 %, což je 1,5krát více v porovnání s pracujícími.

Autoři výzkumu upozorňují, že tyto statistické korelace nelze interpretovat jednoduše. Nízká proočkovanost u chudších vrstev automaticky neznamená apatii nebo vědomé odmítání medicíny, důvody jsou podle nich podstatně složitější.

„Je velmi důležité interpretovat tyto výsledky opatrně. Neznamená to, že nízký příjem způsobuje odmítání očkování. U socioekonomicky znevýhodněných osob může hrát roli horší dostupnost zdravotní péče, menší důvěra v instituce, nižší zdravotní gramotnost, jiné životní priority, administrativní bariéry nebo zkušenost se sociálním vyloučením,“ vysvětluje spoluautor studie Josef Bernard ze SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Kromě ekonomických faktorů hrály významnou roli také věk a region. Mladší ročníky přistupovaly k očkování podstatně chladněji než senioři. Zatímco u lidí nad 70 let nebylo očkováno pouze 12 % lidí, mezi mladými od 26 do 29 let se tento podíl vyšplhal na 35,9 %. Geograficky byla proočkovanost nejvyšší v Praze a jejím spádovém okolí, naopak nejnižší čísla zaznamenaly oblasti severní a střední Moravy a Slezska.

Klíčová role praktických lékařů

Analýza zároveň potvrdila, že zásadním faktorem podporujícím ochotu nechat se očkovat je dlouhodobá vazba na primární péči. Lidé, kteří měli evidované chronické diagnózy, nebo ti, kteří byli řádně registrovaní u svého praktického lékaře, vykazovali podstatně vyšší míru proočkovanosti než populace bez registrace. Osobní kontakt s ošetřujícím lékařem se ukázal jako nepostradatelný prvek, který plošné státní kampaně nedokážou suplovat.

„Praktický lékař má něco, co žádná celostátní kampaň nemůže úplně nahradit – dlouhodobý vztah s konkrétním člověkem. Zná jeho zdravotní stav, může vysvětlit individuální přínosy a rizika očkování a reagovat na jeho konkrétní obavy,“ zdůrazňuje profesorka Dzúrová.

V mezinárodním srovnání vyšlo Česko jako země s podprůměrnou proočkovaností proti covidu. Platí to zejména pro zájem o posilující (booster) dávky. Zatímco v průměru Evropské unie obdrželo základní očkování přibližně 90 % populace nad 60 let, v zemích střední a východní Evropy zájem s postupem času výrazně opadl.

Příčiny neochoty nechat se očkovat

Tento jev však není podle odborníků novinkou, ale spíše odrazem dlouhodobějšího stavu české preventivní medicíny. Česko se dlouhodobě potýká s velmi nízkou ochotou dospělých očkovat se například proti chřipce. Podle dat WHO se v sezoně 2022/2023 nechala proti chřipce očkovat jen čtvrtina českých seniorů nad 65 let. V celkové populaci to bylo pouhých šest procent. Pro srovnání, průměrná proočkovanost seniorů v EU dosahovala před pandemií 44 % a v sezoně 2021/2022 vzrostla na 48 %.

„Covid-19 nám možná odhalil problém, který je v českém zdravotnictví širší. Máme relativně dobře zavedené dětské očkovací programy, ale u preventivního očkování dospělých je situace podstatně slabší,“ přibližuje Dzúrová.

Podle závěrů studie je proto zřejmé, že pro zvýšení proočkovanosti dospělé populace v budoucnu nebudou stačit pouhé informační kampaně. U znevýhodněných a nízkopříjmových skupin doporučují aktivně odstraňovat logistické, organizační a finanční překážky. „Nízká proočkovanost nemusí být pouze projevem nízké důvěry nebo odmítání, ale také důsledkem bariér v přístupu k prevenci,“ dodává Dzúrová.