Česko se v boji s odolností bakterií vůči antibiotikům potýká s rozporuplnými trendy. Zatímco u zvířat spotřeba antimikrobik dlouhodobě klesá, u lidí se vrací k předpandemickým hodnotám. V nemocnicích navíc prudce roste výskyt obávaných bakterií odolných vůči karbapenemům, tedy takzvaným antibiotikům poslední záchrany. Vláda proto schválila novou strategii Národního antibiotického programu na období 2026–2032. Ta systematicky zapojuje i životní prostředí a počítá s celkovými výdaji přes 840 milionů korun.

Antibiotika patří k nejvýznamnějším vymoženostem moderní medicíny. Umožnila zásadně snížit úmrtnost na infekční choroby, prodloužit střední délku života a stala se oporou chirurgie, onkologie, neonatologie i intenzivní péče. Jejich časté nadužívání a nesprávné podávání však vede k šíření antimikrobiální rezistence (AMR), kdy bakterie přestávají na léčbu reagovat.

V Evropské unii podle odhadů Evropského centra pro prevenci a kontrolu infekcí (ECDC) zemře ročně zhruba 35 tisíc lidí v souvislosti s infekcí způsobenou multirezistentními bakteriemi. Náklady na léčbu a ztráty produktivity pak dosahují 1,5 miliardy eur (37 miliard korun) ročně.

Česko zaostává za EU, daří se jen u zvířat

Data z předchozího akčního plánu na léta 2019–2022 ukazují, že se Česku nedaří tlumit spotřebu u lidí tak jako ve zbytku Evropy. Zatímco v evropském průměru spotřeba antibiotik v humánní medicíně mezi lety 2019 a 2022 klesla o 2,5 procenta, v Česku o jedno procento vzrostla. Po dočasném útlumu během covidové pandemie se trend vrací k hodnotám před ní. Nemocniční spotřeba v roce 2022 dosáhla 0,59 definované denní dávky (DDD) na tisíc obyvatel a den proti unijnímu průměru 0,43.

Mohlo by vás zajímat

Domácí studie z uplynulého desetiletí navíc dlouhodobě upozorňují na vysoký podíl neadekvátního předepisování v ambulantní, primární i nemocniční péči, které veřejné zdravotní pojištění stojí nejméně miliardu korun ročně.

V mikrobiologických statistikách se mísí dílčí zlepšení s vážným varováním. V roce 2022 sice v Česku klesl celkový výskyt infekcí krevního řečiště způsobených bakteriemi Staphylococcus aureus rezistentní vůči meticilinu i Escherichia coli rezistentní vůči cefalosporinům třetí generace. Zároveň však stoupl výskyt infekcí vyvolaných Klebsiella pneumoniae rezistentní ke karbapenemům o 156,3 procenta. V celé EU to přitom bylo o 50 procent.

Výrazně příznivější vývoj dokumentuje strategie ve veterinární oblasti, kde Česko od roku 2008 do roku 2018 snížilo celkové spotřeby antimikrobik u zvířat o polovinu a v letech 2019–2022 přidalo další pokles o 13,8 procenta. Přetrvává však potřeba omezit používání některých antimikrobik poslední volby, zejména fluorochinolonů a cefalosporinů třetí a čtvrté generace.

Šest strategických cílů nové strategie

Nový sedmiletý dokument staví na principu „One Health“ (Jedno zdraví), který propojuje zdraví lidí, zvířat i ekosystémů. Mezi hlavní kvantitativní ambice do roku 2030 patří v humánní oblasti snížení celkové spotřeby antibiotik o devět procent oproti roku 2019, podíl základních úzkospektrých antibiotik alespoň 65 procent a pokles vybraných infekcí krevního řečiště (o šest procent u MRSA, o pět procent u E. coli a o dvě procenta u K. pneumoniae). Strategie míří na snížení celkové spotřeby antimikrobik i ve veterinární sféře. Celkem si dokument vytyčuje šest strategických cílů:

1. Zlepšení informovanosti a posílení spoluodpovědnosti společnosti

První cíl se zaměřuje na vzdělávání odborníků, zdravotníků, chovatelů i široké veřejnosti, aby se omezil tlak na zbytečné předepisování antibiotik a posílily základní hygienické návyky včetně hygieny rukou. V humánní oblasti počítá se zapojením zdravotnických škol a fakult, každoročními kampaněmi kolem Evropského antibiotického dne a Světového antibiotického týdne i s rozvojem populárně-naučného obsahu na Národním zdravotnickém informačním portálu.

2. Zintenzivnění surveillance antibiotické rezistence

Druhý cíl má prohloubit přehled o výskytu rezistence, prodeji a reálné spotřebě antimikrobik napříč všemi sektory tak, aby se data dala využívat pro cílené zásahy a včasné odhalování nových hrozeb. V humánní péči jde o posílení molekulární a genomické surveillance, zavedení povinného hlášení infekcí způsobených karbapenem rezistentními enterobakteriemi a zlepšení přehledu o nemocniční spotřebě.

3. Zodpovědné používání antibiotik

Třetí cíl klade důraz na racionální předepisování a takzvaný antibiotický stewardship, tedy cílenou péči o správný výběr, dávkování i délku podávání léků. Počítá s pravidelnou aktualizací doporučených postupů a seznamu esenciálních antiinfektiv v souladu s klasifikací WHO AWaRe, s podporou dostupnosti léků první volby i s tím, aby lékaři dostávali zpětnou vazbu o své vlastní preskripci například prostřednictvím Portálu ukazatelů kvality Kanceláře zdravotního pojištění.

4. Udržování a rozvoj metodické a operační infrastruktury

Čtvrtý cíl řeší institucionální, legislativní i technické zázemí, bez něhož strategie podle autorů zůstane jen na papíře. Poukazuje na to, že síť antibiotických středisek v Česku funguje od sedmdesátých let, ale její činnost není jednotně legislativně zakotvena, služby nejsou stejně dostupné ve všech nemocnicích (zejména menších) a chybí kvalifikovaný personál. Strategie proto navrhuje zakotvit nemocniční antibiotické programy a antibiotická střediska do zákona o zdravotních službách a prováděcí vyhlášky, standardizovat a elektronizovat datové toky, zavést formální akreditaci pro veterinární laboratoře a vybudovat systém monitorování rezistence v životním prostředí.

5. Podpora preventivních opatření a kontroly infekcí

Pátý cíl propojuje nemocniční antibiotické programy s programy prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí (IPC). Zdůrazňuje, že rychlý mikrobiologický screening, včasné sdělování výsledků i záchyt kolonizace bez klinických příznaků jsou klíčové pro zamezení šíření multirezistentních mikroorganismů mezi pacienty.

6. Podpora výzkumu a vývoje

Šestý cíl se zaměřuje na základní i aplikovaný výzkum, který má objasnit mechanismy vzniku a šíření rezistence mezi lidmi, zvířaty a prostředím, včetně využití celogenomového sekvenování. Podporuje vývoj rychlé a dostupné diagnostiky, inovativních léčebných či preventivních přístupů (včetně vakcín), zpřesňování dávkování už zavedených antibiotik i ekonomické vyhodnocování dopadů přijatých opatření. Výzkumné aktivity mají být financovány především z národních a evropských grantových výzev a veřejných soutěží.

Kolik to bude stát?

Celkové odhadované finanční potřeby na celé sedmileté období 2026–2032 činí 840,24 milionu korun, z toho 191,24 milionu připadá na neinvestiční náklady a 649,00 milionu na investiční náklady. Strategie zároveň počítá se změnou přístupu k financování. Místo roztříštěné projektové podpory má jít o udržitelnější systémové zajištění v rámci schválených výdajových limitů státního rozpočtu příslušných ministerstev, doplněné o evropské fondy (například Partnerskou dohodu 2028–2034, programy EU4Health či Horizon Europe), norské a EHP fondy nebo grantové agentury.

„Pokud nedojde k zásadní změně přístupu k financování aktivit navržených v rámci strategie Národního antibiotického programu, spočívající v přechodu od izolovaného a časově omezeného projektového financování k udržitelnému a systémovému vícezdrojovému modelu, nelze očekávat významný posun v plnění stanovených cílů a mezinárodních závazků,“ stojí v dokumentu.

K tématu

Zdaleka největší finanční položkou celé strategie je 600 milionů korun v rámci čtvrtého strategického cíle na dotační titul ministerstva zdravotnictví pro vznik a provoz antibiotických středisek v nemocnicích s urgentním příjmem I. a II. typu. Výdaje budou rozložené do let 2027–2032, a to po 100 milionech korun ročně.

Z pohledu jednotlivých rozpočtových kapitol směřuje nejvíce peněz do kapitoly ministerstva zdravotnictví. Celkem jde o 707,44 milionu korun, následuje kapitola ministerstva životního prostředí se 73 miliony korun na monitoring a screening životního prostředí. Kapitola ministerstva zemědělství vyjde na 59,80 milionu korun.