Vypuštěním 105 balónků symbolizujících duše vzdali včera odboráři na náměstí Winstona Churchilla čest 105 lidem, kteří loni zamřeli kvůli pracovním úrazům. Foto: MK

EU zablokovala limity pro karcinogeny na pracovišti, stěžují si české i evropské odbory

Dva miliony – tak vysoký je počet životů, které si na světě každoročně vyžádají úrazy a nemoci z povolání. Podle odhadů pak v EU zemře na rakovinu způsobenou při práci sto tisíc lidí, přesto je ale od roku 2013 zablokována revize směrnice o karcinogenech a mutagenech. V ČR navíc jen loni zahynulo při pracovních úrazech 105 lidí a velký otazník se vznáší nad tím, za kolika úmrtími stojí onemocnění vzniklá při práci. Všem, kteří za své zaměstnání zaplatili životem, je věnován dnešní Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

 

„Tématem letošního dne je zamezení expozici nebezpečným látkám na pracovišti. Každý rok v rámci EU umírá sto tisíc lidí v důsledku nádorových onemocnění z povolání. Číslo je alarmující, ale EU neslyší na naše požadavky, aby byly co nejrychleji stanoveny vymahatelné limity expozice alespoň u padesáti nejtoxičtějších chemických látek,“ uvádí místopředsedkyně ČMKOS Radka Sokolová.

Evropská odborová konfederace (European Trade Union Confederation, ETUC) poukazuje na to, že revize směrnice o karcinogenech a mutagenech je od října 2013 pozastavena – kvůli údajné přílišné byrokracii. Výsledkem je, že pouze tři karcinogenní látky mají stanoveny limity expozice. Dnes si tak ETUC připomíná 150 tisíc lidí, kteří na rakovinu vzniklou při práci zemřeli od chvíle, kdy EU revizi zablokovala.

„Opatření na ochranu zaměstnanců před rakovinou a poruchami plodnosti jsou označovány za červenou pásku a zbytečnou zátěž na průmysl. To je hanba. Jsem zcela pro lepší regulaci, ale tohle je posuzování lidského života jen jako dalšího řádku v seznamu vedle ceny energie a surovin,“ zlobí se Bernadette Ségolová, generální tajemnice ETUC.

Na seznamu se stanovenými maximálními limity expozice, který ETUC navrhuje, jsou uvedena např. karcinogenní rozpouštědla dichlormetan a dichloretan, formaldehyd či emise výfukových plynů z dieslových motorů.

„Celá řada lidí se stává tichou obětí své práce. Já sám, když jsem začal pracovat u ocelářské firmy, jsem dělal s materiálem, z něhož bych mohl mít po delší době rakovinu. Nyní máme přes 248 tisíc chemických substancí, z čehož jen 181 bylo dáno ke zkoumání, aby se zjistilo, zda nemají toxicitu. Náš odhad ovšem je, že kolem devíti tisíc látek je toxických a tedy vysoce nebezpečných,“ zdůrazňuje šéf ČMKOS Josef Středula.

Počty pracovních úrazů se daří snižovat

Kolik lidí zemřelo na nemoci z povolání u nás, není jasné. Zmapovány máme pouze pracovní úrazy, při nichž loni zahynulo 105 lidí – a další desítky tisíc skončily v pracovní neschopnosti. Ačkoliv čísla nejsou malá, v průběhu let se je daří snižovat – v roce 2002 bylo totiž obětí pracovních úrazů 206.

„Máme ve svých řadách desítky inspektorů bezpečnosti práce, kteří dohlížejí na dodržování bezpečnostních předpisů zaměstnavateli a pomáhají s vyhledáváním rizik. Díky jejich činnosti jsme pomohli se snížením počtu pracovních úrazů,“ upozorňuje Sokolová. Největší díl mrtvých je podle odborářů v oblasti dopravy a ve společnostech s ručením omezeným do 50 zaměstnanců.

Loni bylo také nahlášeno a zaevidováno 41 tisíc pracovních neschopností z důvodu pracovního úrazu. Skutečné číslo však může být vyšší. „V poslední době se setkáváme s tím, že se zatajují pracovní úrazy a mnohdy zaměstnavatelé ani nejsou ochotni menší úrazy sepsat. Ve vysoce agresivním prostředí přitom může i při oděrce vzniknout sněť, která povede k amputaci,“ podotýká šéf odborářů.

„Z aktuálních poznatků odborových inspektorů bezpečnosti práce vyplývá, že stále někde dochází k pouze formálnímu seznamování s bezpečnostními předpisy, kdy má zasílání e-mailem nahradit důležité školení. Setkáváme se i s tím, že nejsou dodržovány bezpečností přestávky, problémy jsou s dodržováním nepřetržitého odpočinku mezi směnami, na vině úrazů bývá i špatná organizace práce a nedostatečné, někdy žádné používání ochranných pomůcek,“ doplňuje Radka Sokolová. Také proto považují odbory za špatné rozhodnutí, že jim byla odebrána možnost zastavení provozu v případě, kdy je ohrožen život zaměstnanců. „Byli bychom rádi, kdyby se nám právo vrátilo. Kdybychom přišli do situace, kde je ohrožen život, mohli bychom zastavit práci do doby, než se nebezpečí odstraní,“ apeluje Středula.

Sněmovna rozhoduje, jak bude vypadat odškodňování

Odbory navíc upozorňují na potřebu úpravy současného stavu, kdy by formálně mělo docházet k odškodňování dle občanského zákoníku. Jeho autoři totiž slibovali možnost vyšších náhrad škody, pokud by byla zrušena úprava v zákoníku práce. Podle odborářů by si však lidé naopak pohoršili. „Tíže průkaznosti by spočívala na zaměstnanci, což u nás znamená, že se výroku vůbec člověk nemusí dožít. Při prohraném sporu by také musel zaplatit soudní výlohy,“ vysvětluje Středula s tím, že náhrady by se dostalo méně lidem a po delší době.

Odboráři nakonec dosáhli toho, že systém nadále funguje postaru. Ve sněmovně se zároveň právě nyní projednává novela zákoníku práce, která do něj opět zařazuje odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. „Ustanovení, která se ze zákoníku vyňala, se tak od něj opět vrátí. Minimální hodnota bodu by teď měla být 250 korun, přičemž budeme usilovat o to, aby byla svázána s růstem průměrné mzdy, takže by zákon nemusel být stále novelizován,“ uzavírá Josef Středula.

Michaela Koubová