Celkově debatu o připojištění vnímám v širším kontextu, tedy jako zapojení dalšího zdroje financí a také vpuštění transparentních tržních a motivujících prvků, říká generální ředitel společnosti AGEL a.s. Michal Pišoja. Foto: Pixabay / AGEL

Jsem zastáncem malusů a bonusů, transparentnosti dat a výrazného posílení role prevence, říká generální ředitel AGELu

Našemu zdravotnictví v současné době hrozí, že nebude mít na investice do inovací a nejpokrokovějších léků, tvrdí předseda představenstva a generální ředitel největšího soukromého poskytovatele zdravotní péče v Česku, společnosti AGEL a.s., Michal Pišoja. V dlouhodobém horizontu bude systém podle něj muset hledat nové zdroje a připojištění je jednou z prvních věcí, která je může přinést a nastavit motivační prvky. Další díl do ankety Zdravotnického deníku o dobrovolném zdravotním připojištění, jehož zavedení si ve svém programu vytýčila současná vláda.

Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?

Nemyslím si, že by se systém zdravotnictví v dohledné době dostal do situace, kdy „nebude“ na nějaký zákrok. Pokud se ale podíváme na překotný vývoj technologií a léčiv, a v obojím případě zatím velmi drahých, tak při současném financování zdravotnictví nemusíme v dohledné době mít na investice do inovací a nejpokrokovějších léků. Navíc nové technologie řeší další palčivý problém, a to nedostatek personálu. Také je nutné si promítnout demografický vývoj. Bezpochyby bude stoupat počet pacientů ve vyšším věku a ti častěji vyžadují pečlivější přístup v následné péči. Je zřejmé, že na budoucí nápor v této sféře zdravotnictví nejsme jako stát plně připraveni. Tady vidím spíše problém v nedostatečné spolupráci zdravotnických a sociálních agend.

Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?

Kvalita českého zdravotnictví je stále relativně vysoká a nemyslím si, že by nyní český pacient o něco zásadního přicházel, protože by to nebylo zahrnuto v systému veřejného zdravotního pojištění. Tam problém nevidím. Otázka komfortu je ale něco zcela jiného. Tam vidím samozřejmě ohromný prostor pro zlepšení, a to nejen pro pacienty, ale i lékaře a sestry. Musíme si totiž nejprve uvědomit na co prostředky vynakládáme, jakou zbytečnou prací zatěžujeme lékaře i vlastně pacienty. To je otázka dostupnosti dat, digitalizace a organizace zdravotní péče.

Identifikujete některá léčiva, která dnes nejsou plně hrazena a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?

Konkrétní přípravky nemá smysl rozebírat, ale obecně mi dává smysl model, ve kterém by se pacient mohl připojistit na léky, u nichž je vysoké riziko, že by je mohl potřebovat. Vezměte si třeba náruživé sportovce: pokud vědí, že se jim bude vlivem sportování opotřebovávat pohybový aparát, proč se nepojistit tak, aby pro ně byly doplňky stravy či třeba rehabilitační pomůcky dostupnější? To samé platí pro lidi s vyloženě sedavým zaměstnáním, které mohou časem trápit bolesti zad a další obtíže. Ale celkově debatu o připojištění vnímám v širším kontextu, tedy jako zapojení dalšího zdroje financí a také vpuštění transparentních tržních a motivujících prvků.

Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?

Je zřejmé, že současný systém úhrad přestává být pro dnešní dobu dostatečný. Věřím, že zavedení připojištění jednoduše umožní nabídnout nejmodernější terapie všem potřebným.

V jakých oblastech by Vám připojištění dávalo smysl?

Na to jsem již odpověděl v předchozích otázkách.

Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Kde nejvíce?

Jednoznačně ano. Ačkoliv vítám předvídatelnost valorizované platby za státního pojištěnce, kterou prosazuje vláda, v dlouhodobém horizontu bude systém muset hledat nové zdroje. Připojištění je jednou z prvních věcí, která do systému přinese potřebné zdroje a nastaví motivační prvky. Obecně jsem zastáncem systémů malusů a bonusů, transparentnosti dat a výraznému posílení role prevence.

Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?

Jedna věc je spoluúčast finanční – tedy připojištění a pak spoluúčast ve smyslu zavedení odpovědnosti za vlastní zdravotní stav. Stav, kdy své zdraví dobrovolně ničím a pak požaduji po solidárním systému léčbu je prostě špatně. A opět, posilujme prevenci, a to už od útlého věku. Pokud jsem mluvil o provázání agend ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí, tak v tomto případě bych rád viděl i zapojení ministerstva školství a tělovýchovy.

-sed-