Tomáš Doležal: Diskutujme prosím věcně o tom, co nám může a nemůže HTA přinést

    Jsem rád, že Jakub Král publikoval v rubrice Názory Zdravotnického deníku příspěvek s názvem „Co bychom neměli ignorovat při zavádění HTA zdravotnických prostředků“, protože veřejná diskuse na toto potřebné téma je v českém mediálním prostoru velmi omezená. Často se nacházíme v situaci, kdy diskuse až následuje legislativní počin, a přitom postup by měl být právě opačný. Nejprve důsledná a na datech založená diskuse všech, kterých se regulace týká a diskutovat chtějí, a až poté petrifikace legislativní či metodická.

     

    Využívám tedy jeho „výkopu“ a rád budu jeho názory zčásti komentovat, zčásti rozvíjet a s některými i nesouhlasit. Naprosto podepisuji jeho názor, že při zavádění prvků HTA do procesu hodnocení a rozhodování o medicínských technologií musíme vážit mnoho faktorů, mezi jinými vhodnost a přiměřenost, kapacitní schopnost systému produkovat kvalitní HTA a v neposlední řadě otázku, zda HTA proces nemůže nežádoucím způsobem zpozdit vstup inovací do systému úhrad.

    S čím zcela souhlasit nelze, je konstatování o pohybu ode zdi ke zdi. Já mám spíše pocit, že stojíme stále na startu a do pohybu jsme se ještě nevydali, až na světlou vyjímku zavedení fragmentů HTA do posuzování úhrad léčiv od roku 2008. V ostatních oblastech jsme bohužel anomální bílou skvrnou na mapě Evropy a myslím tím jak zdravotnické prostředky, přístroje, intervence, preventivní postupy včetně vakcín, tedy velkou část hrazené medicíny.

    Bezpochyby nelze HTA aplikovat na každou injekční stříkačku nebo roušku, ale to nám opravdu nehrozí. My neumíme vyhodnotit ani nákladné technologie s vysokým finančním dopadem jako namátkou protonovou léčbu nebo robotické operace. Ano, je třeba hodnotit právě takové technologie, které mají velký finanční dopad, ať už svou vysokou jednotkovou cenou nebo potenciálem zasáhnout mnoho pacientů. Legislativní změnu v prostředcích na poukaz, kdy se ekonomické analýzy požadují jen v případě nekategorizovaných produktů, které nelze regulovat jednodušším způsobem, považuji za racionální a přiměřenou. Až tedy na to, že ani rok a půl po účinnosti legislativy neexistuje prováděcí metodika, která činní tento nástroj nepredikovatelným. Naštěstí zde vidím brzkou nápravu, která je na cestě.  Nikdo zde také nepožaduje zpětnou aplikaci HTA hodnocení na prostředky, které prošly jednorázovou transformační změnou a konsenzuálním vytvořením úhradových skupin.

    Se dvěma zjevnými výtkami vůči snaze postupného zavádění procesů HTA ale nemohu souhlasit vůbec. První je narážka na snahu slepě aplikovat postupy HTA hodnocení z léků na tzv. nelékové technologie. Já to takto nevidím, protože některé principy hodnocení nákladů a přínosů jsou prostě univerzální a nejsou závislé na typu technologie ale spíše dostupnosti kvalitních dat. Současný metodický proces probíhající na platformě zdravotních pojišťoven čerpá ze zahraničních metodik, které jsou specificky určeny právě pro přístroje, zdravotnické prostředky a intervence.

    Také nejsem tak kategorický v paušálním odsudku budoucího harmonizačního vývoje v rámci evropských HTA struktur na základech EUnetHTA. Naopak v nich vidím šanci zmírnit některé duplicity a zbytečné HTA náklady, které vznikají replikací mnoha desítek paralelních HTA procesů se stejnými daty v členských zemích EU. Tento prvek může být značně ve prospěch pacientů, protože pokud bude dobře uchopen, může proces hodnocení urychlit a nové technologie tak nabídnou pacientům dříve.

    Opravdu se těším na otevřenou a věcnou diskusi, která nás posune dále k systému financování zdravotní péče založené na kvalitních produktech s prokázanou klinickou hodnotou za rozumnou cenu, u kterých nemáme pochybnosti o přínosu pro pacienta a populační zdraví.

    Tomáš Doležal

    Institut pro zdravotní ekonomiku iHETA

    předseda České společnosti pro farmakoekonomiku a hodnocení zdravotnických technologií