Psi, kočky i králíci – to všechno jsou domácí mazlíčci, kteří mohou pomoci dětem s autismem zlepšit se v sociálních dovednostech. Zjistil to průzkum odborníků z univerzity v Missouri, který byl publikován v časopise Journal of Autism and Developmental Disorders. Vědci prokázali, že autistické děti, které mají doma zvířecího mazlíčka, si v mezilidských vztazích počínají lépe a přirozeněji.
„Když jsem porovnala sociální dovednosti dětí s autismem, které mají doma psa, s těmi, které ho nemají, ukázalo se, že ty se psem jsou v nich lepší. Data navíc odhalila, že nejen děti se psy, ale s jakýmkoliv domácím mazlíčkem se umí snáze samy představit, na něco se zeptat nebo odpovědět jiným lidem na otázku. To jsou přitom situace pro děti s autismem velmi obtížné. Naše studie nyní potvrdila, že děti s mazlíčky jsou asertivnější,“ vysvětluje Gretchen Carliseová z Výzkumného centra vztahů mezi lidmi a zvířaty, které se zaměřuje na pozitivní přínos lidsko-zvířecího soužití.
Pokud jsou zvířata ve třídě nebo v jiném prostředí s dětmi, ty mezi sebou snáze navazují kontakt a více spolu mluví. Zvíře se tedy stává jakýmsi zprostředkovatelem sociálního vztahu, což se týká i dětí s autismem.
„Když děti s handicapem vezmou své pomocné psy ven na veřejnost, ostatní děti se zastaví a připojí se k nim. Děti s autismem nejsou vždy připravené bavit se s ostatními, ale pokud žijí s mazlíčkem a někdo se jich na něj zeptá, je větší šance, že odpoví,“ konstatuje Carlisleová. Ta také zjistila, že sociální dovednosti se zlepšují s tím, čím déle rodina psa vlastní. Starší děti však hodnotí svůj vztah se zvířaty méně intenzivně.
Podle Gretchen Carliseové mají děti nejsilnější vztah k malým psům. „Zjištění, že děti s autismem více tíhnou k menším psům, a zkušenosti rodičů ohledně silného pouta dětí i k jiným mazlíčkům, jako jsou kočky či králíci, dokazuje, že autistické děti mohou profitovat i z jiných domácích zvířat,“ uvádí Carlisleová.
Výzkum probíhal v 70 rodinách, které měly autistické děti ve věku 8 až 18 let a navštěvovaly Thompsonovo centrum pro autismus a nervové vývojové poruchy. Téměř 70 procent zapojených rodin mělo psa, polovina kočku. Mezi zúčastněnými byli i majitelé dalších zvířat, jako jsou rybičky, farmářská zvířata, hlodavci, králíci, hadi, ptáci a ve skupině byl i jeden pavouk.
„Psi jsou pro některé děti s autismem vyhovující, ale nemusí to být nejlepší volba pro všechny. Tyto děti jsou totiž velmi individuální a jedinečné, takže pro ně mohou přínos znamenat jiná zvířata. Rodiče si často myslí, že nejlepší je pes, výzkum však ukazuje, že zlepšení sociálních dovedností přináší život s kterýmkoliv mazlíčkem,“ shrnuje Gretchen Carliseová s tím, že méně akční mazlíčci mohou být vhodnější pro senzitivnější děti.
-mk-
