Buněčná naděje pro lysé. DNA zkaženého jídla. Jak (ne)stárnou velryby. Beethovenovo srdce. Sto tisíc struktur.
MILIONY PLEŠATÝCH LIDÍ BY MĚLY S NADĚJÍ HLEDĚT K VÝZKUMU KMENOVÝCH BUNĚK
Jen ve Spojených státech je v současnosti postiženo ztrátou vlasů čtyřicet milionů mužů a jednadvacet milionů žen. Plešatost je sice přímo neohrožuje na životě, může ale vyvolávat psychické potíže a vyústit třeba až v sebevražedný pokus.
Alexey Terskikh z Programu vývoje, stárnutí a regeneraci na univerzitě Sanford-Burnham a jeho kolegové vyvinuli metodu pro vytvoření nových buněk schopných spustit růst lidských vlasů, z lidských pluripotentních kmenových buněk. Podle Terskikhe jde o podstatné zlepšení oproti současnému stavu. Nynější postupu pro léčbu plešatosti totiž obvykle spoléhají na transplantace již existujících vlasových folikulů, tedy tkáně, ze které vyrůstá vlas, z jedné části hlavy na druhou.
Metoda Terskikhe založená na kmenových buňkách se podle všeho jeví jako velice slibná. Nabízí totiž prakticky neomezený zdroj buněk pacienta pro transplantace a nijak ji neomezuje dostupnost stávajících vlasových folikulů.
U myší už celý princip funguje, na lidské testování se zatím ještě čeká.
DNA POMÁHÁ VYSTOPOVAT PŮVOD ZKAŽENÉHO JÍDLA
Vývojáři z laboratoří Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) ve spolupráci se startupem DNATrek vyvinuli cenově přijatelnou a účinnou metodu, která umožňuje přesně a rychle vystopovat původ kontaminovaných potravin.
Lidé z LLNL technologii zvanou DNATrax původně navrhli pro bezpečné sledování proudění vzduchu v místnostech i mimo ně. Podle vedoucího vývoje aplikace technologie DNATrax v oblasti bezpečnosti potravin George Farquara jde o nezamýšlený přínos technologie DNATrax, který ale vývojáři velmi uvítali. Když se potraviny během výroby označkují materiálem DNATrax, tak pak lze snadno zjistit, odkud konkrétní výrobek pochází.
DNATrax jsou vlastně částice z molekul cukru a neživotaschopných kousků DNA, která slouží jako molekulární čárový kód. Podle vývojářů jde o substanci bez chuti a zápachu, kterou americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil jako bezpečnou pro přidávání do potravin.
Současné metody sledování původu potravin jsou v USA víceméně neúčinné, což v důsledku ohrožuje zdraví milionů lidí a také to potravinářský průmysl stojí miliardy dolarů. V podobných případech se začíná výslechem postižených zákazníků i dodavatelů potravin a pak se velmi detailně rekonstruuje průběh dodání a výroby dotyčné potraviny.
GENETICI ZKOUMAJÍ DLOUHOVĚKOST NĚKTERÝCH KYTOVCŮ
Velryby grónské stárnou mnohem pomaleji než většina ostatních savců, dožívají až dvou set let. Dlouhověké kosatky jsou navíc odolné vůči některým zhoubným nemocem, jako je třeba rakovina. Úspěšně vzdorují i chorobám stáří.
Vědeckému týmu z Liverpoolské univerzity se podařilo rozluštit DNA velryb, které v sobě nese informaci o evolučních výhodách kytovců. Při porovnání velrybího genomu s DNA jiných savců vědci objevili rozdíly v genech, jenž se podílí na opravách poškozeného řetězce DNA.
Pokud se genetikům podaří rozkrýt mechanismus chránící buňky velryb před degenerací, mohou odhalit i klíč k lidské dlouhověkosti. Předtím je ale čeká ještě dlouhá řada výzkumů. Velryby grónské patří k největším živočichům planety. Dorůstají se až 18 metrové délky a v dospělosti váží 50 až 100 tun.
JAK SRDEČNÍ ARYTMIE OVLIVNILA DĚJINY HUDBY
Tým amerických vědců složený z kardiologa, muzikologa a experta na historii lékařství z University of Michigan a University of Washington analyzoval některá stěžejní díla Ludwiga van Beethovena (1770 – 1827).
Zjistili přitom, že do nich zakomponoval i rytmus svého srdce. Některé nečekané změny rytmu jsou podle nich důkazem, že slavný skladatel trpěl srdeční arytmií, kdy srdce bije příliš rychle, příliš pomalu nebo nepravidelně.
„Jeho hudba může být obrazně i fyzicky od srdce,“ řekl hezkým obratem spoluautor studie Joel Howell z lékařské fakulty Michiganské univerzity. „Když srdce při srdeční chorobě bije nepravidelně, děje se tak podle předvídatelných schémat. Myslíme si, že jsme taková schémata identifikovali v některých Beethovenových dílech,“ dodal.
Pokud by velký Němec srdeční arytmií skutečně trpěl, dalo by se s nadsázkou říct, že by mohl aspirovat na titul nejnemocnějšího člověka světa. Kromě jeromovského sklonu k samovolným potratům a horečce omladnic totiž trpěl prakticky vzato jakoukoliv chorobou, na kterou si vzpomenete.
V PROTEINOVÉ DATABANCE JE UŽ STO TISÍC STRUKTUR
Světová proteinová databanka oznámila, že počet záznamů v jejím archivu překročil hranici sta tisíc jednotlivých záznamů. Veřejný archív experimentálně zjištěných struktur proteinů a nukleových kyselin založili v roce 1971.
V dnešní době zajišťují online přístup k trojrozměrným modelům biologických molekul celkem čtyři datová centra wwPDB. Využívají je vědci z mnoha oborů biologie, medicíny, ekologie i zemědělství, kteří řeší otázky spojené se vším možným od lidského zdraví až po biologicky vytvářenou energii.
Mezi úplně prvními záznamy se do Světové proteinové databanky dostaly struktury myoglobinu a hemoglobinu, čili molekul, které s oblibou váží kyslík. Za objasnění jejich struktury dostali John Kendrew a Max Perutz Nobelovu cenu. Při pravidelném týdenním updatu přibylo do archivu 219 nových záznamů, čímž se jejich počet zvýšil na 100 147.
Světová proteinová databanka teď roste velmi svižně. Od roku 2008 se počet zdejších záznamů zdvojnásobil a poslední dobou činí jejich přírůstek kolem 200 týdně. Zdejší databáze má přitom stovky milionů online přístupů ročně, od badatelů, studentů i vyučujících, které zajímají záležitosti spojené se strukturou proteinů.
Ondřej Fér
