Marihuana za volantem: legalizace konopí přinesla v Americe nové otazníky a odhalila díry v osvětě

Marihuana za volantem může nadělat škodu, což si mnozí lidé v Americe poté, co došlo k legalizaci, neuvědomují. Někteří se dokonce domnívají, že pod jejím vlivem řídí lépe. Foto: koláž ZD

Evropské státy povolují léčebné konopí, Amerika navíc postupně dává zelenou benevolentnějšímu přístupu k rekreačnímu užívání. Tyto trendy však s sebou nesou otázky, k nimž doposud nemáme dostatek vědeckých poznatků. Jednou z nich je řízení pod vlivem marihuany. Americká zkušenost ukazuje, že s legalizací rekreačního užívání získali lidé dojem, že je konzumace konopí bezpečná – a stejně tak následné řízení. Bohužel je ale tato domněnka mylná, což dokazují účty za nehody i smrtelné úrazy. Proto se nyní jednotlivé státy snaží vypořádat s otázkou, jak marihuanu u řidičů detekovat, případně kde stanovit limit pro THC v krvi. Velkou výzvou do budoucna pak zůstává osvěta – řada lidí totiž vůbec netuší, jak na ně konzumace konopí může působit. Problematikou se zabývala druhá multidisciplinární evropská konference o závislostech Lisbon Addictions, která se konala před dvěma týdny v Lisabonu.

 

„Po hulení řídím líp“, „je to přírodní, nejde o skutečnou drogu“, „není to tak nebezpečné jako alkohol“ – to jsou jen některé z mylných domněnek, které často kolují mezi kanadskou veřejností. Kanada, která se připravuje na legalizaci rekreačního užívání a nárůst konzumentů marihuany na silnicích ji tak zřejmě ještě čeká, přitom už nyní ví o škodách způsobených konopím svoje. Podle výzkumu Kanadského centra pro zneužívání látek a závislosti přišlo v roce 2012 kvůli marihuaně na silnicích o život 75 lidí a dalších 4407 bylo zraněno. Vedle toho došlo k téměř 8000 nehodám, při nichž byl poškozen majetek. Celková škoda činila 1,09 miliardy dolarů.

Rozsáhlé zkušenosti s různými přístupy k tomu, co a jak povolovat či trestat, mají sousední USA. Přístup jednotlivých států k problematice marihuany nejen za volantem se přitom velmi liší. Léčebné konopí je momentálně povolené v 29 amerických státech, rekreační užívání marihuany lidé odsouhlasili v osmi – v Coloradu a Washingtonu roku 2012, Oregon a Aljaška legalizovaly o dva roky později, loni se pak přidaly Kalifornie, Massachusetts, Maine a Nevada. Washington DC schválil domácí pěstování, držení a darování konopí, ovšem ne jeho komerční prodej.

Jedním z velkých oříšků přitom je, jak vlastně identifikovat řidiče, kteří před jízdou marihuanu konzumovali – žádný stát totiž nepovoluje řídit pod jejím vlivem. „Zkoušky alkoholu na silnicích děláme dlouho, je to jednoduché a relativně levné. Policisté ale hledají podobnou kouzelnou krabičku, která něco takového svede s marihuanou – tady fouknete a hned vidíte, jaká je hladina a zda jste pod vlivem. Jenže to se neděje,“ poukazuje Doug Beirness z Kanadského centra pro zneužívání látek s tím, že spolehlivý dechový test u marihuany bohužel neexistuje. Na místě lze provést test ze slin, jenže ten ukazuje pouze na přítomnost THC (které může být přítomno i po dvou dnech), ne jeho hladinu. Když tedy vyjde pozitivně, je třeba provést podrobné zkoušky z krve či moči – jenže než je na ně podezřelý dopraven, nějakou dobu to trvá a hladina je tak nižší (testy přitom poukážou na konzumaci týdny nazpět). Otázkou pak zůstává, jakou koncentraci THC v krvi tolerovat (měří se v mikrogramech na litr krve nebo nanogramech na mililitr krve).

„Každý ze států problematiku řeší zcela jinak. Někde je limit pět mikrogramů, jinde skoro nula. Illinois dokonce zvažovalo 15 mikrogramů,“ popisuje Darrin Grondel, ředitel Washingtonské komise pro dopravní bezpečnost. „Existují dva základní přístupy – nulová tolerance, která považuje za ilegální řízení pod jakýmkoliv naměřeným vlivem, nebo je stanoven limit látky v těle a řízení je považováno za nezákonné při jeho překročení. Colorado si ale vytvořilo vlastní řešení,“ říká Glenn Davis, šéf silniční bezpečnosti na coloradském ministerstvu dopravy.

Celkem 18 amerických států tak má nulovou toleranci u marihuany, devět má nulovou toleranci u THC či specifických metabolitů, tři stanovily nulovou toleranci THC, ale metabolity nijak neomezily, pět států určilo tolerovanou hranici – a Colorado přístupy zkombinovalo. Stanovilo si totiž, že řidiči s pěti a více mikrogramy THC v krvi mohou být stíháni, pokud je ale řidič zjevně pod vlivem, může ho policie zatknout bez ohledu na naměřenou hladinu THC. „Není to tedy o mikrogramech, ale o vlivu,“ konstatuje Davis.

Někde s výzkumem, jinde bez něj

A jak v Coloradu hranici stanovili? „Nedělali jsme žádný výzkum. Byla tu legislativa, která měla vliv definovat, ale neprošla. Guvernér proto svolal zákonodárce zpátky a řekl, že stát zákon potřebuje. Někdo chtěl, aby hranice byla nula, někdo chtěl deset, ale všichni chtěli jít domů – takže se stanovilo pět mikrogramů,“ popisuje coloradskou zkušenost Davis s tím, že uživatelé léčebného konopí nemají výjimku.

Žádný velký výzkum neproběhl ani ve státě Washington, kde v roce 2012 přišla iniciativa s návrhem hranice na pět mikrogramů. „Ptali jsme se jich, jak k závěru dospěli, a oni řekli, že se jim to zdálo jako dobré číslo,“ přibližuje Darrin Grondel.

Ve Velké Británii zvolili přesně opačný přístup. V roce 2012 ustanovilo ministerstvo dopravy expertní panel zabývající se řízením pod vlivem drog, který vytvořil doporučení a také navrhl hranici pět mikrogramů THC na litr krve s tím, že nad tento limit se zvyšuje riziko nehod. Zákonodárci ovšem nakonec hranici upravili a stanovili ji na dva mikrogramy tak, aby nebyli postiženi lidé vystaveni THC náhodně například při pobytu v zakouřeném prostoru. Úprava začala platit v březnu 2015.

Pokud tak dnes britští policisté zastaví podezřelého řidiče, dají mu dýchnout, provedou drogový screening a případně test slin, který poukáže na konzumaci marihuany či kokainu. Při pozitivním výsledku si řidiče vezmou na stanici a provedou podrobné testy. A kdo bývají nejčastější hříšníci? V 94 procentech jde o muže v průměrném věku 29 let, věkové rozpětí je ale v tomto případě velmi široké – zatímco nejmladšímu pachateli bylo 15, nejstaršímu táhlo na osmdesátku.

S legalizací problém na silnicích roste

Vraťme se ale ještě jednou přes oceán do Ameriky. Tamní zkušenost ukazuje, že ve státech, které přikročily k legalizaci rekreačního užívání, s tímto krokem stoupl počet lidí, kteří řídí pod vlivem marihuany – a bohužel roste i počet s tím spojených úmrtí. Například v Coloradu byl počet úmrtí při nehodách souvisejících s konzumací marihuany v letech 2013 až 2015 o 48 procent vyšší než před legalizací v letech 2010 až 2012. Celkový počet úmrtí na silnicích přitom vzrostl o 11 procent.

„Hodně lidí si myslí, že když byla marihuana legalizována, tak je v pořádku i na silnici – a to se nám hodně může vymknout z rukou. V našem státě tak máme co napravovat – máme sice pětimikrogramovou hranici, ale bez vědeckých podkladů, a nástroje na vymáhání práva, které však nejsou plně využívány,“ konstatuje Glenn Davis.

I ve státě Washington je přitom patrné, že na silnicích od legalizace přibylo řidičů řídících pod vlivem marihuany, a to jak samotné, tak v kombinaci s alkoholem či dalšími drogami. „Lidé mají pocit, že když jsme to legalizovali, je to bezpečnější,“ konstatuje Darrin Grondel. „Většina lidí nerozumí tomu, jak na ně drogy působí. Řeknou si, že sice mají lehkou hlavu, ale při řízení jim to nevadí – cítí se OK. A mnoho z nich nechápe, že to znamená, že jsou pod vlivem. Musíme tedy zapracovat na informovanosti,“ zdůrazňuje Grondel.

Problém je, že mnoho uživatelů marihuanu zdaleka nepokládá za tak nebezpečnou jako alkohol, protože pod jejím vlivem jezdí pomaleji. Darrin Grondel ovšem varuje, že pomalejší jízda neznamená nezbytně bezpečnější – a pokud někdo jede opravdu pomalu, může naopak představovat riziko. Některé výzkumy sice ukazují na velmi malé riziko nehod u řidičů pod vlivem marihuany, jenže problém je, že užité konopí v nich mívá tři až šest procent THC, zatímco v obchodech v Coloradu či Washingtonu jsou běžně k dispozici rostliny s koncentrací 29 procent THC. A dostupné jsou i extrakty, které mají přes 90 procent. Pokud jde navíc o produkty určené k jídlu či pití, jako jsou sušenky, lízátka či různé drinky, je doba účinku drogy jiná (delší) než při kouření. Jak je tedy patrné, situace je mnohem komplikovanější než u alkoholu a pro zmapování situace bude třeba získat ještě řadu poznatků.

Jak poznat „huliče“ je často problém

Poučení z dosavadních zkušeností si snaží vzít Kanada, kde bude konopí pro rekreační účely povoleno v polovině příštího roku. „Očekáváme, že legalizace zvýší počet lidí, kteří jezdí pod vlivem, a to zejména mezi čerstvými mladými řidiči, u nichž je beztak vysoké riziko nehody,“ konstatuje Doug Beirness. Už nyní tam přitom mladí lidé jezdí častěji pod vlivem marihuany než alkoholu.

Problém ale není jen osvěta mezi veřejností. Kanaďané nyní bojují s tím, aby jejich policisté vůbec byli schopni rozpoznat člověka, který je pod vlivem jiné drogy než alkoholu. Například řidič, který před jízdou konzumoval marihuanu, má zhoršené kognitivní a motorické schopnosti, takže se hůře soustředí na více věcí najednou, zpomaleně reaguje na změnu nebo má horší časový a prostorový odhad – což jsou ovšem dopady, které jsou na pohled hůře identifikovatelné. Proto se v Kanadě snaží policisty vyškolit tak, aby vedle alkoholu rozpoznali i jiné drogy. Situaci však může značně zkomplikovat užití více látek najednou, což vede k maskování typických příznaků jednotlivých drog či jejich skupin.

Právě kombinace různých drog je přitom velmi ošemetná. Jak upozorňuje profesorka Kim Wolfová z King´s College London, pokud řidič vedle marihuany požije ještě další drogu, zvyšuje se riziko nehody až 16 krát (zatímco samotná marihuana podle Kanadského centra pro zneužívání látek riziko nehody zdvojnásobuje).

Tyto informace vzalo vážně například Nizozemí, které zavedlo zákony ošetřující kombinace drog s nulovou tolerancí. Pokud je v Nizozemí chycen řidič pouze pod vlivem marihuany, hrozí mu pokuta a ztráta řidičáku na devět měsíců, načež musí absolvovat kontrolu u psychiatra, zda je způsobilý řídit (a pokud marihuanu pravidelně užívá, je seznán nezpůsobilým). Z 621 smrtelných nehod, k nimž v roce 2015 v Nizozemí došlo, přitom konopí může za celkem dvě až tři procenta (alkohol a drogy celkově stály za 27 procenty nehod, dalších 50 nehod bylo spojeno s užíváním léků).

I v Nizozemí, které má s benevolentním přístupem k marihuaně v Evropě největší zkušenosti, ale zůstává řada otázek týkajících se dopravy nedořešených. Problém je například prodleva mezi nehodou a následným testem, která může trvat hodiny – a pak se nic nemusí prokázat, protože ve většině vzorků je koncentrace THC nižší než jeden mikrogram. Další otazník souvisí s pravidelným užíváním, kdy není objasněn vznik rezistence a to, jaký význam mají u těchto lidí stanovené limity. A v neposlední řadě je tu otázka, jak naložit s lidmi, kteří mají marihuanu na předpis kvůli svému zdravotnímu stavu. Odborníci z celého světa se tak shodují na tom, že na poli marihuany a řízení motorových vozidel budeme potřebovat ještě hodně výzkumu.

Michaela Koubová