SZÚ selhává na poli prevence. Nevyvrací nesmysly o očkování, kterým lidé věří a riskují pak zdraví své i ostatních

Posláním Státního zdravotního ústavu je „ochrana a podpora zdraví“ a „zdravotní výchova obyvatelstva“. Měl by být tou institucí, která stojí v první řadě obhájců očkování, která vysvětluje, vyvrací mýty a propaguje vakcinaci. SZÚ ale mlčí. Foto: Koláž ZD

Česko má nemalý problém na poli zdravotní gramotnosti obyvatel. Jen málokdo je schopen rozeznat kvalitní informace o zdraví od naprostých nesmyslů. Hoaxy, jako například, že očkování způsobuje autismus anebo, že zabíjí, se tak šíří českým internetem, a co hůř, reálně ovlivňují rozhodování lidí, pokud jde o vlastní zdraví. Státní zdravotní ústav, pro který by mělo být veřejné zdraví prioritou, ale dělá mrtvého brouka.

 

Je to zvláštní paradox. Očkování dětí proti devíti infekčním chorobám je u nás sice povinné, ale rodičům chybí kvalitní a ověřené informace o tom, proč své děti nechat očkovat. I proto řada z nich pátrá na internetu, kde ovšem mnohdy narazí na nepřesné, zavádějící nebo dokonce zcela nepravdivé informace. Oblast očkování přitom není jedinou, kde se lidé setkávají nesmysly. Státní instituce, která má přímo v popisu práce, starat se o veřejné zdraví, ale mlčí. O svůj facebookový profil se Státní zdravotní ústav (SZÚ) nijak nestará a místo informování veřejnosti, strká hlavu do písku. Nejen, že aktivně neinformuje o významu očkování, ale bohužel ani nijak nevyvrací mýty, které kolem něj kolují.

SZÚ je přitom příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví. Jeho poslání a úkoly jsou stanoveny § 86 zákona č. 258/2000 Sb., a patří k nim mimo jiné „ochrana a podpora zdraví“ a „zdravotní výchova obyvatelstva“.  Více o poslání SZÚ na webových stránkách ústavu. V praxi to znamená, že právě SZÚ by měl být pro veřejnost zdrojem kvalitních a ověřených informací o lidském zdraví a aktivně se snažit ji informovat.

Očkování je povinné, ale k čemu je dobré?

Nejkřiklavějším příkladem oblasti, kde SZÚ neplní svou funkci, je oblast povinného i nepovinného očkování dětí a dospělých. Podle očkovacího kalendáře je v Česku u dětí povinné očkování proti devíti chorobám a to záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocněními vyvolanými Haemophilus influenzae typu B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Pro srovnání Itálie zavedla povinné očkování proti dvanácti infekčním chorobám a Francie proti jedenácti nakažlivým onemocněním. Není to tedy tak, že by Česko bylo jedinou zemí v EU, jež trvá na očkovací povinnosti. Naopak ve Francii i Itálii bylo očkování po dlouhou dobu víceméně dobrovolné, což se změnilo právě pod vlivem klesající proočkovanosti. Francouzská i italská vláda se tak jasně postavily proti nesmyslům, které o očkování kolují, a ovlivňují rozhodování rodičů. Stejně tak by i SZÚ měl být institucí, jež očkování jako jeden ze zásadních nástrojů politiky veřejného zdraví aktivně hájí.

Problém je, že čeští rodiče, kteří váhají, zda své děti nechají očkovat, nemají k dispozici informace, jejichž kvalitu by garantoval stát, tedy konkrétně SZÚ. Mimo jiné u nás chybí web, facebooková stránka či mobilní aplikace, jež by se cíleně věnovala problematice očkování a také mýtům, které se kolem něj šíří. Právě toto by mohla být platforma, jež by mohli využívat sami váhající rodiče, tak i sami lékaři, kteří se ve svých ordinacích setkávájí s rodiči odmítajícími očkování. Na to, že tento zdroj kvalitních a ověřených informací chybí, upozorňuje dlouhodobě Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Ta v loňském roce vytvořila ve spolupráci s profesorem Romanem Chlíbkem, vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti ČLS JEP, brožuru Mýty a nepravdy spojené s očkováním, která je k dispozici volně ke stažení.  „Strach z použité očkovací látky začíná u některých lidí převažovat nad strachem z vlastní nemoci, proti které očkování chrání. Takovíto lidé místo informací o významu a výhodách očkování, sledují ve veřejně dostupných zdrojích a na sociálních sítích argumenty podporující strach a obavy z bezpečnosti očkování. Tyto argumenty jsou často podloženy falešnými, neověřenými, opakovaně dokola úmyslně šířenými mýty, nepravdami a nevědeckými názory,“ shrnují obsah brožury webové stránky AIFP, podle níž je ztráta povědomí a obav z následků infekčních onemocnění negativní stránkou úspěchu očkování.

Nedávno také AIFP zveřejnila výsledky průzkumu veřejného mínění věnovaný postoji české veřejnosti k očkování. Ten mimo jiné ukázal souvislost mezi ochotou nechat své děti očkovat a zdroji informací, na něž se lidé spoléhají. Pokud se spoléhají na jiné než lékařské zdroje, pak by 7 % dotazovaných nechtělo své děti nechat očkovat, protože je proti očkování. Pro srovnání, ve skupině respondentů, pro které jsou hlavní zdrojem informací o očkování lékaři, tvořili takto uvažující 3 %. Rozdíl v neprospěch očkování byl také u dotazovaných, jež s očkováním souhlasí. Pokud věřili hlavně různým (neověřeným) zdrojům informací, méně z nich bylo ochotných nechat své děti očkovat, a to jak povinnými, tak nepovinnými vakcínami. „Řada lidí přichází do ordinací s pochybnostmi o očkování, které ne vždy lze vyřešit krátkou konzultací, a tak se lékaři často dostávají do velmi nepříjemné situace, kdy musí obhajovat a vysvětlovat i to s čím třeba nemají osobní zkušenosti,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP. Praktičtí lékaři pro děti a dorost se tak podle něj dostali do situace, kdy musí hledat argumenty a vysvětlení k tomu, proč očkovat, a současně tyto informace předávat dostatečně srozumitelně, nikoliv odborně. „Úkolem farmaceutického průmyslu je předávat informace o kvalitě a bezpečnosti očkovacích látek odborné veřejnosti, nikoliv cílit přímo na pacienty. Přitom jasně vidíme, že více lidé čerpají informace z různých neověřených zdrojů, tím více mají o očkování pochybnosti,“ dodává Dvořáček. AIFP se tak dostává do nepříliš komfortní situace, kdy vlastně supluje roli státu.

Když SZÚ mlčí, šíří se konspirační teorie

Také další komerční subjekty, jako například síť očkovacích center Avenier, přebírají agendu SZÚ na poli vysvětlování významu očkování. Na svých webových stránkách www.ockovacicentrum.cz nabízí srozumitelné a přehledné informace o různých infekčních chorobách a očkování proti nim. Příkladem je virová hepatitida typu B, proti níž je očkování u dětí od roku 2001 povinné. Zatímco webové stránky očkovacích center nabízí základní informace i poradnu lékaře, na webu SZÚ takové pro laiky srozumitelné informace chybí. Veřejnost se sice po chvíli hledání může dozvědět více o epidemiologické situaci v posledních letech nebo o tom, jaké očkování je na místě v USA po zásahu hurikánem Irma, ale už nenajde nic o tom, proč je vhodné očkovat kojence v Česku.

Právě toto plošné očkování proti hepatitidě typu B, které je podle Světové zdravotnické organizace nezbytným krok k celosvětové eradikaci (vymýcení), je odpůrcům očkování trnem v oku. Navíc řada rodičů pochybuje o jeho smyslu, protože se nesprávně domnívají, že se jejich dítě nemůže nakazit. Pokud rodiče začnou hledat k tomuto očkování více informací, narazí mimo jiné na článek na webových stránkách hnutí Rozalio „Povinné očkování proti hepatitidě typu B v kojeneckém věku. Má význam?“ a v něm na informace, že toto očkování patří k těm kontroverznějším, či že k nežádoucím účinkům patří syndrom náhlého úmrtí kojenců, bronchiální astma, roztroušená skleróza, revmatické onemocnění či diabetes 1. typu. „Nežádoucí účinky očkování proti hepatitidě B jsou významné a svým výskytem převyšují přínos ze zavedení povinného očkování. Proto mi nedá, abych si nekladla otázku: bylo rozhodnutí o jeho plošném zavedení dostatečně odůvodněné? Jak toto očkování uskutečněné v kojeneckém věku ochrání dospívající mládež, když účinek tohoto očkování je jen 5, možná 10 let? Skutečně tím stát sledoval jen prospěch našich dětí?,“ shrnuje článek.

Obdobně SZÚ mlčel i v loňském roce, když se po českém internetu šířila nepravdivá informace o tom, že na Hodonínsku zemřelo dítě právě v důsledku očkování. Ačkoliv se objevilo hned několik konspiračních teorií, včetně toho, že „oficiální medicína“ záměrně utají výsledky pitvy, či kolika způsoby mohla vakcína MMR (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím) zabíjet. „Lidé si běžně z informací vybírají pouze ty, které souzní s jejich již hotovým názorem a důkazy, které svědčí proti, zkreslují. Ukazuje se, že příliš rychlé odsudky nemusí mít se skutečným stavem věcí nic společného. Jak říká klasik, naše názory a přesvědčení jsou výsledkem let, kdy jsme pozornost věnovali informacím, které nás utvrzovaly v našem přesvědčení, a zároveň zcela ignorovali ty, které nabourávaly předem vytvořené dojmy a představy,“ shrnul tehdy Petr Nutil, zakladatel projektu Manipulátoři.cz. Více o tom, jak se šířily konspirační teorie o smrtí batolete jsme psali zde.

Šíření podobných hoaxů a konspirací má ale velmi konkrétní negativní důsledky, které nakonec doběhnou i ty, kteří očkování odmítají. Pomalu klesá proočkovanost a hrozí, že se budou vracet polozapomenuté infekce. Podle údajů SZÚ už v roce 2015 došlo v Česku k poklesu proočkovanosti proti spalničkám pod potřebnou hranici 95 %, konkrétně byla proočkovanost potřebnými dvěma dávkami 93,46 %. „Nepříznivá epidemiologická situace v Evropě by při snižující se úrovni proočkovanosti české populace mohla vést k opětovnému nárůstu onemocnění spalničkami v ČR. Tomu nasvědčuje i trend nemocnosti v prvním čtvrtletí 2017,“ konstatuje SZÚ v odborném článku Spalničky – význam onemocnění a aktuální situace v Evropě z dubna letošního roku. Pediatři se ale v ordinacích setkávají se zcela jinými názory rodičů. „Sama jsem vždy vybízela rodiče k tomu, abychom spolu diskutovali, ale diskuse se nesmí přesmyknout do pozice, jako když mi jedna maminka řekla, že ‚ona intuitivně vnímá, že očkování je špatně‘ a dále se o tom odmítla bavit,“ popisuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů. K běžným argumentům znejistěných rodičů podle ní patří například to, že je přirozené nemoc raději prodělat než proti ní očkovat, očkování je v moderní společnosti zbytečné, dokonce je nebezpečné a vede k závažným zdravotním problémům včetně autismu.

Právě tyto mýty by měl SZÚ vyvracet, jenže tak nečiní a rodiče se stále spoléhají na velmi spolehlivé zdroje informací. Přitom kvalitní informace má SZÚ k dispozici, případně může sáhnout po podkladech zpracovaných Evropským centrem pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC). V případě spalniček pak SZÚ na svém webu odkazuje na materiál vysvětlující mýty spojené se spalničkami a očkování proti nimi zpracovaným právě ECDC. Evropské centrum současně v tomto textu doporučuje „profesionálům v oblasti veřejného zdraví“, jak pracovat s mýty a jak je efektivně vyvracet. Například použít jednoduchý a srozumitelný jazyk, využít grafiky pro větší názornost či v úvodu textu nabídnout stručné informace, které jsou lidé schopni si zapamatovat. Konkrétně k hluboce zakořeněnému mýtu, že očkování proti spalničkám způsobuje autismus, pak ECDC uvádí: „Od svého zavedení bylo na celém světě aplikováno 575 milionů očkovacích dávek vakcíny MMR. Tato vakcína má vynikající bezpečnostní profil.“ Po podrobnějším vysvětlení toho, jak tento mýtus vzniknul, pak text nabízí shrnutí: „Vědecky chybný článek nesprávně způsobil obavy, že vakcína MMR může vést k autismu, ale řada vědeckých prací toto tvrzení vyvrací a ukazuje, že žádná taková souvislost neexistuje. Očkování MMR vakcínou nezvyšuje riziko vzniku autismu.“ Škoda, že takové informace chybí na webových stránkách českého Státního zdravotního ústavu.

Ludmila Hamplová