Nemocniční tým pro krizové řízení zvládne běžné provozní havárie, ale ne teroristický útok, upozorňuje profesorka Adámková

Profesorka z pražského IKEM Věra Adámková je česká lékařka internistka-kardioložka, poslankyně (za ANO), která působí jako šéfka sněmovního zdravotnického výboru. Členkou správní rady VZP je od února 2014 a předsedkyní správní rady VZP od února 2018. Foto: MB pro ZD

Zdravotnický výbor Poslanecké sněmovny pod záštitou předsedkyně výboru profesorky Věry Adámkové (ANO) spolupořádal poslední únorový den odbornou konferenci „Radikalizace, terorismus a ochrana obyvatelstva“. Vystoupení řečníků se nesla především v duchu obrany proti terorismu a přinesla mnohá nepříjemná zjištění jak v oblasti ochrany lidí před hrozbou teroristických útoků, tak reálný stav věcí na mezinárodní scéně. Na akci promluvil kupříkladu exministr zahraničí Lubomír Zaorálek, bývalá ministryně obrany a místního rozvoje Karla Šlechtová, někdejší šéf Valného shromáždění OSN Jan Kavan a řada expertů včetně odborníka na extremismus, profesora Miroslava Mareše. Samotná Věra Adámková přednesla téma „Zdravotnická zařízení a bezpečnost v otevřeném režimu praxe“.

 

Hlavním řečníkem v prvním panelu byl profesor Miroslav Mareš, politolog a bezpečnostní analytik. Soustředil se na fenomén internetu jako nástroje radikalizace, k čemuž zdůraznil, že při radikalizaci nebo přímo verbování členů extremistických a teroristických organizací v současné době hraje nezastupitelnou roli internet a především sociální sítě. „Internet je ale pouze nástrojem radikalizace, nemůže za to, není příčinou, byť těmto skupinám pomáhá,“ řekl. Připomněl existenci profesionálů na sociální sítě, kteří pracují pro extremistické organizace stále důrazněji a sledují různé diskusní skupiny a platformy, takže dokážou podchytit lidi, kteří tíhnou k radikalismu.

Pohovořil o šesti oblastech interakce internetu a radikalizace či extremismu – šíření propagandy, internetu jako koordinačním nástroji, jako nástroji vzdělávacím a výcvikovém, jako nástroji získávání informací, jako nástroji útočném (hacking, kyberterorismum) a nástroji logistickém a finančním. Upozornil i na nutnost prevence radikalizace na základě vyhodnocení jejích příčin a možnosti deradikalizačních postupů.

Otevřenou nemocnici jsme chtěli všichni

Od profesorky Věry Adámkové zazněla varovná slova vzhledem k nepřipravenosti nemocnic na krizové situace.

„Zdravotnická zařízení a bezpečnost v otevřeném režimu praxe je současná situace, kterou známe z civilizovaných zemí a je to situace, kterou jsme chtěli. Starší ročníky si pamatují, že kdysi byly návštěvy jen od dvou do čtyř a to ve středu a v neděli a pak nic, což přinášelo diskomfort. Nakonec jsme i my uvítali otevřený režim, což má svá pozitiva – především pro rodinu pacienta, – ale i svá negativa. Nevíme totiž, kdo je v objektech, což může znamenat hrozbu drobné kriminality, ale i teroristického napadení. Před dvaceti lety by přitom nikoho nenapadl terorismus, tedy že by mohl někdo přijít do nemocnice a škodit,“ řekla na úvod Adámková.

„Co k tomu máme? Každá nemocnice musí mít svůj traumaplán a krizový plán. Není to totožné, ale týmy, které to řeší, jsou totožné. Řeší mnohé situace. Například před třemi lety v IKEMu, kde pracuji, praskla přípojka tepla a teplé vody, což sice není pro provoz příjemné, je to ale legrace. Je to nepříjemná situace, ale ne bezvýchodná, toto krizový plán zvládne. Nic jiného ale už ne a teroristický útok už vůbec ne,“ zdůraznila.

Nemocnice by nezvládla plánované poškození provozu

Když před čtyřmi lety došlo k výpadku elektrické rozvodny Praha jih, už to samo o sobě prý byla katastrofa. K navození podobné havárie přitom stačí málo – dva snajpři, kteří dokáží dobře zacílit.

„A pak jsme úplně bez elektřiny. Nejedou výtahy a zbytek nemocnice funguje na záložní zdroj,“ řekla. V simulaci ale toto prý nijak nejde nacvičit, jelikož když praskne teplovod, je to „svým způsobem modelová situace“, kde si personál zařízení může ověřit, zda a jak to zvládl. „Nemocnice by ale nezvládla plánované poškození provozu a (simulovaný) teroristický útok také ne… Nemůžeme prostě ohrozit nemocné,“ konstatovala.

Pravidelné školení podle ní stačí jen pro běžný provoz, v jiných situacích pak už nikoliv. „Proto je třeba se připravit a zpracovat podobné modelové situace hlavně pro Prahu, což není pragocentrismus. Když totiž budeme umět Prahu, tak pak i Benešov a jiná města zvládneme také. Měkký cíl by byl v tomto případě ohrožen poměrně silně,“ řekla.

V případě útoku je podle jejich slov zapotřebí zvládnout mnoho věci, nejen seřadiště podle typu tíže postižení u nemocných. „Je třeba si přiznat, že opravdovou katastrofu zatím nezvládla žádná nemocnice na světě,“ uvedla k tomu.

Mysleme i na záložní lůžka

Podle jejích slov je také třeba myslet na systém záložních lůžek. „Záložní lůžka byla kdysi prakticky zrušena z důvodu využití lůžkového fondu. Proto bychom už dnes nebyli schopni zvládnout vetší potřebu lůžek. Uvedu příklad –  nemocnice v Litoměřicích bývala kdysi záložní pro Prahu, proto se později stala předimenzovanou a nyní má velké ekonomické problémy. Nejedná se ale jen o tuto nemocnici, jde i o další zařízení, kde byla záložní lůžka zrušena,  protože se nepočítalo s nějakým napadením. I ony mají ekonomické problémy…“

Adámková apelovala také na to, že je důležité mít v pohotovosti inženýrské sítě, tedy elektrickou energii, medicinální plyny, vodu a plno dalších věcí, což ČR nemá v záloze a proto není v tomto směru nijak připravena.

V Izraeli je cvičení jednou za 14 dní

„Co je zapotřebí? Pravidelná cvičení, nikoliv jenom na papíře, ale to nejde dělat tam, kde jsou pacienti. Orgány, které do toho mohou hovořit, by měly vytvořit záložní výcvikový plán. Takový Izrael provádí pravidelná cvičení na hromadné útoky v nemocnici jednou za čtrnáct dní a Spolková republika Německo ve velkých nemocnicích jednou za měsíc. Jsou to ale vždy simulované věci. Izrael má navíc uspořádání a vybavení téměř všech svých nemocnic stejné, takže se v nich personál rychle dokáže zorientovat,“ konstatovala dále Adámková.

V Česku podle jejích slov sice máme k dispozici metodiku Ministerstva vnitra ČR „Základy ochrany měkkých cílů“, takže víme, co máme dělat teoreticky, ale ona sama je hluboce přesvědčená o tom, že bychom praxi nezvládli.

Na zvýšení ochrany se ale plánují dotace: pro roky 2019 až 2021 je připraveno 96 miliónů korun a největší část půjde nemocnicím, které mají více než 500 lůžek. Dotace zahrnují i částky na technické zabezpečení, na detektory i osobní alarmy. Dotace ale nezahrnují zabezpečení pro klimatizačních jednotky a ventilace.

Na kybernetickou bezpečnost půjde až 64 milionů euro

„Máme také evropské projekty, které byly zahájeny letos. Jsou tam čtyři projekty pro zabezpečení evropské kyberbezpečnostní kompetence (Concordia, Echo, Sparta a CyberSec4Europe), od nichž se očekává, že nejen posílí kapacitu EU v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale že budou řešit i budoucí výzvy pro bezpečnější evropský digitální jednotný trh. Kyberterorismus tady zatím není, ale alespoň se něco děje a je tady nějaká mezinárodní příprava,“ zdůraznila.

Pilotní projekty spojují více než 160 partnerů z 26 členských zemí EU, včetně velkých společností, malých a středních podniků, univerzit a výzkumných ústavů. Všichni budou moci čerpat až 64 milionů eur. Projekty Concordia, Echo, Sparta a CyberSec4Europe byly vybrány z 12 způsobilých návrhů, které EK přijala pro výzvu Horizon 2020 SU- ICT- 03-2018.

Už z 11. září byl vidět zdravotní dopad…

Adámková také připomněla 11. září 2001, neboť v tomto případě šlo „o něco úplně jiného, než když někdo někam vběhne s kalašnikovem“.  „Tam byl vidět zdravotní dopad na civilní část obyvatelstva, včetně těžkého postižení dýchacích cest a podobně, protože se bortily budovy, byla tam spousta malého prachu, smogu, došlo tam k uvolnění různých chemických látek, ke kontaminaci vody, uvolňovaly se nebezpečné látky včetně zplodin z PVC, olova a azbestu z protipožárních izolací, či rtuti z osvětlení a lidé dýchali i zplodiny z doutnajícího paliva, biologická agens a podobně,“ uvedla.

Tatáž situace přenesená na lůžková zařízení by se ještě více znásobila v rizicích, protože zde je mnoho lidí upoutáno na ventilátor, na dialýzu, anebo leží na operačních sálech, či jsou v domácím ošetření.

„Pro tyto lidi není alternativa a žádná nemocnice na světě podobnou situaci nedokáže zvládnout bez chyb. Ovšem jsou státy, od nichž se můžeme poučit, protože jejich geopolitická situace jim umožnila, aby to zažily a tak se na to připravují.“

Předsedkyně Výboru pro zdravotnictví nadto apelovala na to, že je třeba se připravit i na různé technické výpadky, jako je odstávka zajištění teplem, výluka dopravní obslužnosti a zásobování. „Terorista a blackout je podle mne tak jednoduchá věc a pro teroristu samého bez nějakého velkého rizika – když by totiž zhasly kamery, tak ho nikdo ani nikde neuvidí,“ připomněla.

„Je třeba se vším zabývat, nepodceňovat situaci, zlepšit připravenost a lépe koordinovat organizaci zajištění péče,“ konstatovala nakonec a zdůraznila, že k dispozici musí být skutečné krizové plány pro zajištění zdravotnických služeb. „Já samozřejmě hovořím z pohledu zdravotníka, takže tam mám měkký cíl, tedy zdravotnictví,“ zakončila svůj projev.

Součástí vyspělého státu jsou fungující a koordinované záchranné složky

Poslanec a člen sněmovního výboru pro zdravotnictví a místopředseda výboru pro bezpečnost MUDr. Jiří Mašek přednesl projev „Možnost spolupráce IZP v Evropě“. V něm především zdůraznil, že součástí vyspělého státu jsou fungující a koordinované záchranné složky. V ČR podle něj existuje systém řízené součinnosti složek, což je Integrovaný záchranný systém (IZS), který je určen pro provádění záchranných a likvidačních prací a je vymezen zákonem č. 239/2000 Sb. „Zákon o integrovaném záchranném systému“. (Podle odborníků tento systém funguje v ČR poměrně dobře, přesto se jej snaží stát vylepšovat – pozn. red.)

Zákon o IZS podle Maška „vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrovaného záchranného systému a jejich působnost“ a „vymezuje povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu.“

Mašek připomněl, že na předešlou normu navazuje ještě zákon 240/2000 Sb. „o hospodářských opatřeních pro krizové stavy“ a přítomným představil také Národní informační systém, který je sjednocovací technologickou platformou pro výměnu dat mezi základními složkami IZS a má sloužit ke zvýšení kvality poskytování služeb občanům a ke zrychlení doby odezvy základních složek IZS.

Jen pro připomínku, základními složkami IZS je: Hasičský záchranný sbor České republiky, poskytovatelé zdravotnické záchranné služby a Policie České republiky a základy má již vymezeny od roku 1993.

„Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky. Stálými orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému jsou operační a informační střediska integrovaného záchranného systému,“ uvádí Zákon č. 239/2000 sb. „Zákon o integrovaném záchranném systému“.

Jde především o systém spolupráce…

„Co je nejdůležitější, a bez čeho by Integrovaný záchranný systém nefungoval, je systém spojení – je to operační a informační středisko IZS. A protože zde spolupracují tři složky a z toho dvě jsou zřizovány ministerstvem vnitra, a zdravotnické záchranné služby jsou zřizovány jednotlivými kraji a pak také magistrátem hl. města Prahy, tak máme čtrnáct samostatných záchranných služeb, z čehož vyplývají různí zřizovatelé. Přitom integrovaný záchranný systém není žádná instituce, nemá ani žádné své jednotné generální ředitelství a jde tak o systém spolupráce. A ta závisí i na společném výcviku a společných postupech. Toho se zhostil Hasičský záchranný sbor,“ informoval k tomu Mašek.

Místopředseda výboru pro bezpečnost připomněl i koordinaci záchranných sborů v okolních zemích a přeshraniční spolupráci. (Jde o předávání informací pomocí dvojjazyčných formulářů posílaných faxem a mailem, či nové technologie předávání informací mezi záchrannými službami sousedních států).

„Předávání informací umožňuje především odbourat systém předávání pacientů na hranici státu a zasahovat za hranicemi vlastního státu a směrovat pacienty do vlastních nemocnic,“ stojí v propozicích, které Mašek přítomným kromě mnoha jiných věcí prezentoval.

Téma radikalizace, terorismu, extremismu a prevence vůči aktuálním hrozbám přitáhlo poslední únorový den do Sněmovny více než stovku lidí. Foto: Správa uprchlických zařízení MV

Poučení z migrační krize?

Posledním panelem téměř sedmihodinové debaty byla „Bezpečnostní praxe“.  Šlo zde především o témata zaměřená na Vězeňskou službu, Správu uprchlických zařízení MV a Probační a mediační službu ČR. Svůj příspěvek zde přednesl například ředitel SUZ MV Pavel Bacík, jenž detailně rozebral důsledky a poučení z migrační krize 2015. Kromě představení systému a činnosti zařízení SUZ MV uvedl příklady změn, díky kterým jsou zaměstnanci SUZ MV připraveni čelit možným případům radikalizace v zařízeních. Důraz kladl na vzdělávání zaměstnanců v oblasti interkulturní i bezpečnostní.

Odborná konference „Radikalizace, terorismus a ochrana obyvatelstva“ byla uspořádána ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR a Katedrou zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze.

Olga Böhmová