Sestry mají mnohde na výplatách stejně jako loni, anebo jim navýšení dělá jen polovinu z přislíbené částky, říká odborářka Žitníková

Loňská „nedohoda“ zástupců lékařských a zdravotnických odborů s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (ANO) o růstu platů vyústila podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové v problémy. Protože ministr neakceptoval plošný desetiprocentní nárůst mezd, mnohé sestry tak nyní mají na výplatních páskách skoro to samé, co loni. Foto: OSZSP

Od ledna mají mít sestry, které pracují ve státních nemocnicích a v příspěvkových organizacích, tarifní plat vyšší o sedm procent a některé mají mít navíc ještě příplatek za směny. Situace v ostatních zařízeních, tedy v „akciovkách“, je ovšem složitější. Nemusejí se řídit nařízením vlády, jelikož není závazné pro mzdovou sféru. Otázkou proto je, jak velkého zvýšení mezd se sestry v těchto zařízeních nakonec dočkaly. „Nemocnice mnohdy příplatek ve výši, v jaké byl avizován ministrem zdravotnictví i premiérem – tedy že u sester dojde k nárůstu příplatku o pět tisíc korun – neakceptují, a pokud k nárůstu dochází, tak je to maximálně o polovinu přislíbené částky,“ říká k tomu v rozhovoru pro Zdravotnický deník předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. Navíc, mnohde podle ní ještě neskončilo ani kolektivní vyjednávání.

 

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch poslal do legislativního procesu návrh na automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, která by do zdravotnictví přinesla 14 miliard korun už v roce 2021 (nyní je po mezirezortním připomínkovém řízení). Ministerstvo financí jej ale zatím odmítá a ministryně Alena Schillerová dokonce přišla s nápadem platby za státní pojištěnce zcela zrušit. Jak se na tuto věci díváte?

Domníváme se, že tato cesta je úplně slepá, že není možné ji realizovat, neboť by ohrozila poskytování zdravotní péče mnoha lidem v České republice. Právě dnes (v pátek) jsme jednali na ministerstvu zdravotnictví o původním resortním návrhu na novelizaci zákona upravujícího platby za státní pojištěnce tak, aby v zákoně pravidelná valorizace za státní pojištěnce byla. Ministerstvo navrhlo valorizaci navázat na průměrnou mzdu v ČR a vypočítává základ za jednoho státního pojištěnce z 25 procent průměrné mzdy. Valorizace v této podobě by byla každoročně automatická. Přesto se nám zdá, že je toto číslo nízké a zastáváme názor, že by se platba za státní pojištěnce měla razantně zvýšit a to na úroveň, kterou hradí osoby bez zdanitelných příjmů a která se vypočítává z minimální mzdy. Přesto jednoznačně podporujeme, aby byl zákon dál projednáván a aby se našlo nějaké řešení, které by bylo koncepční.

Na začátku ledna jste mi říkala, že hodně nemocnic neví, podle jakého mustru mají sestrám od ledna zvýšit platy, mnohde v té době kvůli tomu probíhala kolektivní jednání. Jak situace vypadá dnes?

Stále se to nesrovnalo úplně, v mnoha nemocnicích ještě kolektivní vyjednávání není uzavřeno. Nemocnice příplatek ve výši, v jaké byl avizován ministrem zdravotnictví i premiérem – tedy že u sester dojde k nárůstu příplatku o pět tisíc korun – neakceptují, a pokud k nárůstu dochází, tak je to tak maximálně o polovinu přislíbené částky. Potvrzuje se tím, co jsme tvrdili od začátku, tedy že pokud to není dáno nařízením vlády striktně, jako jsou například tarifní tabulky, že je pak dohoda těžká a velmi složitá. V mnoha nemocnicích dokonce sestrám původní příplatky, které již měly, zaměstnavatel odebral a namísto toho pak zavedl nový příplatek – no a když se propočte ono plus a mínus, tak pak jsou sestry mnohde na téměř stejných částkách, na nich již byly, anebo jim navýšení dělá jen zmiňovanou polovinu z přislíbené částky. O problému proto budeme jednat na velké tripartitě, tedy 25. března.

Vím, že složitá byla situace například v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, kde v únoru na krajském zastupitelstvu protestovaly desítky sester, protože tamější vedení nemocnice podle odborářky Martiny Hvozdenské odebírá sestrám již jednou přiznané příplatky, které se podle ní snížily o 1500 korun všem sestrám a dále různě podle oddělení… Máte nějaké informace o tom, jak situace vypadá dnes?

Tamější odborová organizace předložila vedení nemocnice konkrétní návrh na úpravu příplatků, takže tam bude probíhat ještě další jednání. Podobná situace je i v Jihlavě, což je příspěvková organizace Kraje Vysočina, o situaci v nemocnici Sokolov budeme jednat s majiteli nemocnice a v dalších zařízeních máme setkání rozjednána. V mnoha nemocnicích totiž skutečně ještě dojednáno není a tam, kde na začátku roku dojednáno bylo, tak se dnes ozývají kritické hlasy, že se očekávání nenaplnila a že příspěvek o pět tisíc korun nevzrostl.

Byla vůbec ochota v akciových společnostech sestrám přidat, přestože je k tomu nařízení vlády nezavazovalo?

On téměř není rozdíl mezi tím, zda jde o „akciovky“, anebo o příspěvkové organizace, neboť i v těch příspěvkových organizacích je dáno u zvláštního příplatku rozpětí, které je od 1250 korun do pěti tisíc, ale v mnoha nemocnicích, které jsou i krajské „akciovky“, je návrh na těch 1250 korun. Obecně se nedá říct, že by byl nějaký velký rozdíl ve vztahu k příplatkům mezi akciovými společnostmi a mezi příspěvkovými organizacemi, musí se to vše dohodnout v kolektivních smlouvách. Jediný rozdíl je u nemocnic, které řídí přímo ministerstvo zdravotnictví, k nim vydal ministr metodický pokyn a proto v přímo řízených nemocnicích příplatky vyplácejí podle dohod.

Jak je to s příplatky u sanitářů, kterých je málo? Přilákají zájemce o tuto práci?

I u sanitářů budeme tlačit na nárůst platů a mezd, což je jediná možnost, jak udržet tyto lidi v nízkopříjmových skupinách v nemocnicích. Ten problém není však jen u sanitářů, ale i u kuchařů, u technicko – hospodářských pracovníků, u údržbářů, kteří si mohou vybírat na trhu práce, mohou se uplatnit i jinde a to ještě za slušnějších platových podmínek. Navýšení platů u těchto profesí je jedinou možností, jak v systému zaměstnance udržet a jak zabezpečit kvalitní péči a jak pomoci sestrám, které jsou enormně přetížené.

Kdy bude dokončeno kolektivní vyjednávání o platech?

Kolektivní smlouvy jsou postavené různě – některé nemocnice je mají postavené od prvního ledna, jiné od prvního dubna, některé i od poloviny roku. My jsme doporučili našim odborovým organizacím, aby tam, kde je kolektivní vyjednávání posunuté, začátkem roku předložily ke smlouvám návrhy dodatků, aby zaměstnanci, tedy hlavně sestry a ostatní nelékařský zdravotnický personál, měli garantované navýšení příplatku již od začátku roku, protože do nemocnic v úhradách finance přicházejí už od ledna a to v zálohovaných platbách. V mnoha nemocnicích ale tyto dodatky akceptované nebyly a proto se jedná dál. A pokud jednání neskončí žádnou dohodou mezi odbory a zaměstnavatelem, tak potom se zřejmě odbory obrátí na ministerstvo práce a sociálních věcí se žádostí na určení zprostředkovatele, který vydá doporučení, jak by se mělo s těmi příplatky v daných zařízeních dál postupovat.

Co říkáte na zkrácené úvazky u sester? Víc sester na zkrácených úvazcích by prý mohlo pomoci „zalátat“ personální nedostatečnost a jde tak o trend, kterému se do budoucna nevyhneme…

Zkrácené úvazky u sester jsou v současné době značně problematické, protože ve většině případů kvůli nedostatku sester staniční a vrchní sestry přemlouvají právě ty sestry se zkrácenými úvazky, aby pracovaly nad normu. Systémově je to ale určitě dobrá věc a jedna z možností, jak umožnit ženám slaďovat soukromý a pracovní život, ovšem za současného nedostatku personálu by to byl problém.

Ono se o zkrácených úvazcích hovoří v souvislosti s absolventkami zdravotnických škol, které nejsou moc ochotny pracovat přesčas. Co jiného by jim podle vás pomohlo?

Nejvíc jim vadí pracovní přetížení a to, že musí vykonávat jak vysoce specializovanou péči, tak i výkony, které by mohly dělat ošetřovatelky a sanitářky. Proto je zapotřebí doplnit kromě sester i nižší zdravotnický personál, aby se sestrám odbřemenilo od činností, které vykonávat nemusí. Teď, čerstvě, mám jeden poznatek z nemocnice, kde mají nedostatek uklízeček, které na oddělení vařily čaj a roznášely je pacientům a pak umývaly hrníčky. Když ale nejsou uklízečky, tak nadřízení nařídili, aby to dělaly sestry. Ty se však proti tomu brání, neboť je to práce, která jim nepřísluší a která je odvádí od péče o pacienty.

Ne nedávném semináři si porodní asistenty stěžovaly na to, že nemohou pracovat autonomně. Jak tomu lze porozumět?

Porodní asistentky se snaží dlouhodobě zakotvit do české legislativy možnost vést samostatně porody buď v porodních domech anebo v domácnosti. Dlouhou dobu jsem pracovala v nemocnici na anesteziologicko–resuscitačním oddělení a vím, že když dojde k nějaké komplikaci během porodu, tak rozhodují minuty, leckdy i vteřiny, takže tady autonomie do jisté míry může ohrožovat i je samotné. Bez lékaře to totiž nejde. To je ale můj soukromý názor.

Od porodních asistentek také zaznívá, že jim pojišťovny nehradí výkony…

Když pracují v nemocnicích, tak nemohou být samostatně finančně ohodnocené, protože pracují na normální klasický pracovní poměr. Jenže ony chtějí vytvořit porodní domy a pro to chtějí mít úhradu z veřejného zdravotního pojištění, anebo žádají vytvoření zvláštních kódů, aby mohly být samostatně ohodnocené. To zatím není možné.

(Podle právních předpisů mohou porodní asistentky v ČR, podobně jako v ostatních zemích EU, pracovat samostatně, tj. bez odborného dohledu a bez indikace lékaře v případě fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí a nemocnice mohou nabízet porody bez lékaře, vedené pouze porodní asistentkou za předpokladu, že má porodní asistentka smlouvu s nemocnicí. Takový porod pak proplatí zdravotní pojišťovna, pozn. red.)

Hodně se probírá, jakou mají mít sestry optimální kvalifikaci. Na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně se diskutovalo i modelu vzdělávání sester 4+1. Jaký na něj máte názor?

Tento model může fungovat, ale v praxi se prokazuje, že znalosti sester ze středních škol se nedaří plně realizovat za další jeden rok. Takže většina fakult přistupuje k tomu, že namísto 4+1 nabízejí model 4+2, protože systémově se tak nic nemění. Jde o to, že novým modelem vzdělávání se jen více rozvinulo ustanovení, kdy může vysoká škola, anebo vyšší odborná škola přijmout studenta na základě individuálního zhodnocení jeho znalostí do vyššího ročníku, než prvního. Školy tak vlastně nemají speciální program na rok nebo na dva roky, ale přijímají absolventy buď do druhého ročníku, anebo do třetího ročníku. Systémově se však zvláštní opatření, které by zkrátilo nebo shrnulo potřebné doplnění znalostí do jednoho roku nevytvořilo. Takže model 4+1 je mýtus. Studentka absolvuje střední zdravotnickou školu a na základě rozhodnutí vyšší odborné školy je buď přijata do druhého či třetího ročníku, takže ten první ročník absolvuje tak nějak automaticky.

Olga Böhmová