Zdokonalit péči nejen o pacienty se vzácnou plicní hypertenzí, ale i o ty, kdo v nemocnici skončí kvůli nemocnému srdci. To by měly umožnit přístroje, které pražská Všeobecná fakultní nemocnice pořídila díky financím z EU. Dva přístroje slouží na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM), dva na II. interní klinice kardiologie a angiologie.
„Chtěli jsme se zaměřit na pacienty, kteří jsou na konci řetězce rozvoje plicní hypertenze – mají komplikace a vyžadují intenzivní péči. Ta má svoje specifika, která nejsou zcela zmapována a pochopena, k čemuž by měly posloužit nové přístroje, díky nimž by tak pacienti měli být lépe léčeni,“ vysvětluje profesor Aleš Linhart, přednosta II. interní kliniky VFN a 1. LF.
Plicní hypertenze je vzácní onemocnění, při němž je zvýšený krevní tlak v plicním oběhu. Obvyklými příznaky jsou dušnost, otoky končetin, únava či bušení srdce. Tlak v plicních cévách zároveň zvyšuje námahu pravé srdeční komory, které se tak, pokud se nemoc neléčí, vyčerpává a může dojít k pravostrannému selhání srdce. Organismus je pak zásobován menším množstvím hůře okysličené krve. Choroba je rozdělena do pěti skupin, přičemž nejznámější je plicní arteriální hypertenze a chronická tromboembolická plicní hypertenze.
V centru pro plicní hypertenzi ve VFN, které se jako jediné v ČR komplexně zabývá diagnostikou a léčbou tohoto onemocnění, bylo od roku 1999 do roku 2011 diagnostikováno téměř 400 nemocných s plicní arteriální hypertenzí a skoro 400 nemocných s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí. Právě v pražském centru také jako jediní u nás provádějí náročné zákroky zvané endarterektomie plicnice – pokud se operace zdaří, což je ve více než třech čtvrtinách případů, jsou pacienti téměř vyléčeni a mohou začít normálně fungovat.
Srdce pod lupou
Na co jednotlivé přístroje ve VFN vlastně slouží? „Řada pacientů s pokročilou plicní hypertenzí trpí nějakým typem poruchy srdečního rytmu. My ale léčbu poruch těmto pacientům neumíme přizpůsobit. Stejně tak je složitější péče o pacienty s akutním srdečním selháním, kde je péče zcela specifická. Proto byl pořízen systém pro elektrofyziologické vyšetření intrakardiálních potenciálů, který umožňuje mapovat poruchy srdečního rytmu a monitoraci hemodynamiky (proudění krve v oběhu a tlak krve v různých částech těla, pozn. red.),“ vysvětluje profesor Linhart s tím, že tento přístroj je umístěn na elektrofyziologickém sále.
Oproti tomu druhý systém není umístěn na sále, ale sleduje pacienta na lůžku. Pomáhá přitom s řešením problému, že mozek pacienta s plicní hypertenzí reaguje jinak, než mozek zdravého člověka. Dosud ovšem lékaři přesně nevěděli, co se vlastně v mozku nemocného děje. „Přístroj měří nasycení kyslíkem v mozkové tkáni, průtok mozkovými tepnami, aktivitu mozku a řadu dalších hemodynamických parametrů. Na základě toho můžeme upravit ventilační režim, tedy jak pacient dýchá, pod jakým tlakem, s jakou frekvencí a saturací kyslíkem. Profitovat z toho budou i pacienti v intenzivní péči z jiných příčin než jen plicní hypertenze. Momentálně probíhá velká studie ve spolupráci se záchrannou službou hl. m. Prahy, takže se tady koncentrují pacienti se zástavou. I pro tyto nemocné to bude přístroj znamenat velkou pomoc v tom, jak se o ně staráme,“ přibližuje profesor Linhart. Systém, který monitoruje elektrické a mechanické srdeční aktivity, může být připojen až na pět lůžek a pomoci může také např. lidem s kardiomyopatiemi. Umí navíc rozpoznat riziko náhlých arytmií, takže rozdělí pacienty na nerizikové a rizikové, kterým je pak přizpůsobena péče.
Méně komplikací, méně nákladů
Další dva přístroje jsou umístěny na KARIM, přičemž jeden z nich je na operačním sále. „Cílem bylo získat kvalitní echokardiografický přístroj, který nám umožní sledovat nejen celou hemodynamiku, ale i další údaje z oblasti pravé komory a ovlivnění cirkulace při aplikaci umělé plicní ventilace. Když totiž jejím prostřednictvím do pacientů dýcháme, vkládáme přetlak mezi pravou a levou komoru a tím přispíváme k tomu, že pravá komora, která má problém, ho může mít ještě větší,“ osvětluje účel přístroje Martin Balík, vedoucí lékař KARIM.
Druhý systém kontroluje pacienta přímo u lůžka intenzivní péče. „Echokardiografii nejde aplikovat kontinuálně. Proto jsme pořídili přístroj, který pracuje se speciální pětimilimetrovou jícnovou sondou a umožňuje kontinuální monitoring – je možné ho nechat v pacientovi a přístroj průběžně sbírá parametry, které využijeme k vyladění nastavení dýchacího přístroje,“ doplňuje docent Balík.
Vybavení obou pracovišť stálo 20 milionů korun, z evropských peněz šlo 18,4 milionu. „Léčba plicní hypertenze je jen třešničkou na dortu – poznatky by měly sloužit pacientům mnohem širšího spektra a napomoci, abychom pochopili změny plicní cirkulace zejména u nejzávažnějších stavů,“ uvábí profesor Linhart. Těžit z nového vybavení tak budou nemocní v kritických stavech na umělé plicní ventilaci, lidí se zánětlivým postižením srdce, kardiomyopatiemi či ti, kteří potřebují implantovat kardioverter a defibrilátor.
„Chtěli jsme potvrdit, že existuje provázanost medicínské a finanční efektivity – přiměřeným investováním do diagnostiky a terapie pacienta nejenže zmírníme jeho utrpení a komplikace, ale také snížíme nákladnost péče, protože ušetříme spoustu postupů při případných komplikacích,“ uzavírá docent Balík.
Michaela Koubová
