Tajně monitorovat pomocí skryté kamery či pořizovat zvukové nahrávky, jak je postaráno o člena rodiny v ústavu či nemocnici, je ve Velké Británii stále častější. V těchto dnech tam Inspekce dohlížející na kvalitu péče dokonce vydává příručku, v níž s tímto kontroverzním postupem seznamuje veřejnost a poskytuje základní rady, jak postupovat. U nás by tomu zřejmě bránil Úřad pro ochranu osobních údajů.
Pro rodiny, ošetřovatele i pacienty využívající zdravotnická a sociální zařízení ve Velké Británii je určena publikace s návodem a informacemi, jak postupovat v případě používání skryté kamery k monitorování péče. Podle hlavního inspektora sociální péče o dospělé Andrea Sutcliffa je v zájmu všech, aby se lidem využívajícím zdravotních a sociálních služeb dostávalo bezpečné, efektivní a vysoce kvalitní péče.
„Bohužel víme, že tomu tak vždy není a obavy a stres samotných pacientů nebo jejich blízkých jsou zkrátka hrozné a mnozí neví, jak postupovat, “ dodává. Pro někoho jsou kamerové záznamy či jiné způsoby dozoru, použité ať už tajně rodinami nebo otevřeně samotnými zařízeními, naprosto v pořádku. Podle jiných jde o nedůstojný zásah do soukromí. Na toto kontroverzní téma probíhá debata mezi lidmi používajícími zdravotní a sociální služby, jejich rodinnými příslušníky, ošetřovateli, stejně jako s poskytovateli péče, již déle než rok. V prosinci 2014 byly zveřejněny informace pro poskytovatele péče, které určují, co vše je třeba brát v úvahu, pokud zvažují používání nebo již začali používat skrytých kamer k monitorování péče.
Při špatném zacházení je třeba se ozvat
Jedenáctistránková příručka pro veřejnost vydaná v únoru 2015 nejvyšším inspekčním orgánem pro zdravotnická a sociální zařízení obsahuje nezbytné informace pro ty, kteří mají své blízké v nemocnici či sociálním ústavu a s péčí nejsou spokojeni. Upozorňuje i na souvislosti, o nichž je třeba přemýšlet, pokud se člověk rozhoduje použít skrytou kameru či jiné nahrávací zařízení. Pomáhá porozumět, čeho mohou rodiny používáním nahrávacích systémů pro monitorování péče dosáhnout, co dělat a na koho se obrátit v případě, má-li člověk pochybnosti o úrovni poskytované péče. Dále je v ní obsaženo, na co je třeba myslet před tím, než se blízký rozhodne použít nahrávací zařízení, co pak lze očekávat od poskytovatele služeb či jak přesně postupovat v případě, odhalí-li použitím nahrávacích zařízení špatnou péči či dokonce jakoukoli formu zneužívání.
Příručka nabádá každého s jakýmkoli podezřením k akci. „Jsou-li vaše obavy vážné a urgentní, obzvláště bojíte-li se, že dítěti, starší osobě či někomu s postižením je ubližováno či je zanedbávána jejich péče, kontaktujte okamžitě místní sociální orgány. Věříte-li, že došlo k něčemu, jako je fyzické či sexuální zneužití, kontaktujte ihned policii,“ radí.
Pomocí monitorovacího zařízení je pak možné pozorovat určité místo, jednotlivce, skupinu lidí či určitou aktivitu. Toto lze provádět veřejně či tajně, kdy monitorovaní lidé o tom, že jsou nahráváni, neví. Používat lze videokamery, přístroje k nahrávání zvuků či pohybu. Každý, kdo se rozhodne použít nahrávací zařízení, by měl nejprve získat svolení osoby (doporučeno je písemné), o jejíž péči se jedná, a zařízení umístit pouze do jejího pokoje, aby nedocházelo k porušení soukromí u jiných pacientů.
„Doufám, že tyto informace pomohou veřejnosti postupovat správným směrem a udělat správné rozhodnutí. Ale co bychom si přáli ze všeho nejvíc je, aby naše zařízení poskytovala vždy a za všech okolností péči na úrovni, péči, kterou všichni očekáváme a na kterou se můžeme vždy spolehnout,“ zdůrazňuje A. Sutcliffe.
Pozorování jen jako jedna z možností
„Jako někdo, jehož otec zažil šest měsíců špatné ústavní péče, která vedla k jeho smrti, se nyní dívám zpět a zamýšlím se nad tím, zda jsem mohla udělat víc a vše změnit – třeba použitím zmíněných metod pozorování,“ říká Beth Britton, spisovatelka a členka kampaně, která se starala o otce s vaskulární demencí.
Mnoho rodin čelí velmi obtížnému rozhodnutí a cítí se naprosto osamoceny v případě, kdy mají podezření na nedostatečnou a neodpovídající péči. Zároveň se ale obávají toho, že své podezření nebudou moci dokázat. Obavy jsou i z toho, že pokud své podezření zveřejní, péče se ještě zhorší.
Pozorování je jednoznačně pouze jedna z možností a určitě nebude cestou, kterou se chce vydat každý. Každopádně některé záznamy byly použity i médii, která kromě své informativní funkce splnila i roli rádce, kdy mnoha rodinám pomohla v rozhodování a informovala, koho kontaktovat v případě podezření z nedostatečné péče.
„Skryté sledování je obecně nepřijatelné, a to i proto, že sledovaná osoba nemá šanci se bránit. Navíc jsou jiné prostředky, např. vznešení stížnosti, pak je otázka, jak byla tato stížnost vyřízena,“ vyjadřuje se k možnosti používání monitorovacích zařízení v Česku tiskový mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů David Pavlát.
Přísnější standardy
„V minulosti pomohlo sledování skrytými kamerami ve Velké Británii odhalit mnoho krutostí a případů zanedbání péče. To je i důvod, proč je vydání této příručky vítáno nejen veřejností, ale i mnoha odborníky. Je zřejmé, že rozhodnutí o používání skrytého pozorování je extrémně obtížné, vždy je třeba mít na mysli rovnováhu mezi tím někoho ochraňovat a zároveň respektovat jeho soukromí a důstojnost. Tato příručka by tedy měla pomoci zvolit ten pravý způsob, jak v případě pochybností postupovat,“ uvádí k problematice Inspekce (CQC) na svých webových stránkách.
„Na prvním místě jsme se zavázali odstranit špatnou péči, zároveň zavádíme mnohem přísnější pravidla pro inspekce zařízení, stejně tak jako přísnější parametry pro to, aby nevyhovující zařízení byla okamžitě uzavřena,“ vyjadřuje se k problému Norman Lamb, náměstek pro péči a podporu britského Ministerstva zdravotnictví.
Zdena Kolářová
