O protézách končetin se většinou mluví v souvislosti s dospělými po nehodách nebo veterány. Že ale dobře ovladatelná ruka co nejvíce podobná té pravé nemusí být tím nejlepším také pro handicapované děti, si uvědomil v Chicagu žijící designér Carlos Arturo Torres Tovar, který dříve působil při Umeå Institute of Design ve Švédsku. Ten totiž jako svůj závěrečný projekt na univerzitě navrhl protetickou ruku Iko, která je mimo jiné kompatibilní se stavebnicí Lego. Za svůj nápad nyní vyhrál cenu Core77 Design Awards.
„Iko je kreativní protetický systém navržený pro děti tak, aby mohly zkoumat a posilovat svou kreativitu hravým, společenským a přátelským způsobem. Projekt přichází se zcela novým přístupem, než jaký vidíme u současných protéz. Chybějící končetina by pro dítě neměla být handicapem ve chvíli, kdy máme možnost zkoumat a posilovat potenciál tvorbou, hraním a učením. Potřeby dětí s handicapem nejsou vždy spjaty s fyzickou aktivitou, ale často se společenským a psychologickým aspektem – někdy sice je funkční element vše, co potřebují, jenže někdy ho může vystřídat touha po kosmické lodi, domečku pro panenky, teleskopu, ovladači počítačové hry nebo plovací ploutvi,“ píše Torres v úvodu svého projektu.
Torres se na začátku práce vypravil do Kolumbie, aby se setkal s jedním ze svých sponzorů, rehabilitačním centrem CIREC (v zemi sužované přes 50 let občanskou válkou přišla kvůli minám o končetinu nejen řada dospělých, ale také dětí). Tam se také setkal se dvěma dětmi, Dariem a Angie, s jejichž pomocí své návrhy testoval. Druhým sponzorem projektu se pak stala firma Lego, která Torresovi pomohla pochopit, jak si děti hrají.
„Zjistil jsem, že děti mají velké potřeby nejen v souvislosti s fyzickou aktivitou, ale také v souvislosti s psychologií. Co kdyby „normální“ děti mohly handicap pochopit z jiného úhlu pohledu? Možná by se do něj spíše vcítily, než aby se bály něčeho, co neznají. Co kdyby to všechno mohly sdílet, učit se a tvořit dohromady, přičemž by právě hra byla k tomu prostředkem? Stalo se pro mě výzvou tento koncept přeložit do systému, který bude správně vyvážen tak, aby byl jak prostředkem hry, tak i každodenní funkční protézou,“ vysvětluje Torres.
Protéza jako herní ovladač či nástroj superhrdiny
Iko má odpojitelnou robotickou ruku s kloubem, kterou ovládají myoelektrické senzory čtoucí elektrické signály ze svalů uživatele. Uprostřed protézy je procesor a motorek kompatibilní s Legem, respektive jeho robotickou řadou Mindstorms. Ze samotné ruky pak vede několik spojů, na něž jde připevňovat části Lega. Ty jsou i na každém prstu, takže na ně jejich vlastník může z Lega vystavět v podstatě cokoliv, co ho napadne.
Lego by však měl být pouze začátek. „Partnerství se strategickými společnostmi by systému umožnilo nabídnout větší flexibilitu a dostupnější ceny pro veřejnost. Podstata systému umožňuje kompatibilitu s mnohem více produkty, než je Lego. Představte si Marvel, který by mohl přijít s moduly na styl superhrdinů, Mattel s domečky pro panenky nebo odpalovacími dráhami pro autíčka, mikroskopy od GE nebo kompatibilní ovladače na Nintendo – a to všechno za normální ceny,“ doufá Torres.
V závěrečné fázi svého projektu se Carlos Arturo Torres vydal zpět do Kolumbie, aby ve spolupráci s malými pacienty vyzkoušel, jak jeho prototyp funguje. Obě zapojené děti, devítiletá Angie a osmiletý Dario, přitom nemají ruku kvůli vrozené deformaci.
Testy byly naplánované dva. „První se soustředil na spolupráci. Navrhl jsem z Lega bagr, který byl na sestavení dost těžký a dítě tak mělo okolní lidi jako spoluhráče. V druhém testu jsem připravil lehkou vesmírnou loď doprovázenou příběhem, kterou měl sestavit kamarád chlapce zapojeného do studie. Výsledky předčily má očekávání,“ říká Torres.
Když se Torres zeptal Dariova kamaráda Santiaga před samotným testem/hrou na to, co si myslí o tom, že Dario nemá ruku, odpověděl Santiago, že je mu ho líto, protože nemůže dělat to, co jiní lidé. Po společné hře s Legem se Torres zeptal, zda je mu stále Daria líto. „Ne, jeho nová ruka je super,“ dostalo se mu odpovědi. Iko tak má potenciál nejen sloužit jako náhrada za končetinu a hračka, ale hlavně jako něco, co postižené dítě spojí s jeho okolím a pomůže mu ze sociální izolace.
Podle Světové zdravotnické organizace má 93 milionů dětí tělesné postižení, z toho celých 70 procent má stejný problém jako Dario a Angie – narodili se se zdeformovanou končetinou.
-mk-
