Šťastně ženatí rovná se tlusťoučcí. Laura smí zemřít. Eutanázie jen pro Švýcary. Sebevražda coby epidemie. Pornem proti zneužívání.
Spokojené manželství je pro muže zárukou kil navíc
V manželství nebo v trvalém vztahu přibere více než šedesát procent lidí. Zadaní váží podle studie vědců z Basilejské univerzity a Institutu Maxe Plancka v Německu v průměru o dvě kila víc než svobodní. Funguje to hlavně u mužů.
Vědci sledovali vliv života ve dvou a srovnávali jej s životem svobodných v devíti zemích, napsal Daily Mail. Na rozdíl od svobodných vážily osoby žijící v manželství v průměru o dva kilogramy více. Internetový server I Love My Diet Coach tvrdí, že více než třetina manželů, kteří začali žít společně, nabrala na váze. Britská studie z roku 2013 pak ukázala, že po uzavření manželství ztloustlo více než 60 procent sledovaných osob.
Němečtí vědci tloustnutí vysvětlují s poukazem na snížení fyzické aktivity. Za svobodna, kdy se lidé chtějí líbit, se starají o své tělo a udržují se ve formě. Po sňatku mohou někteří s takovým úsilím přestat, jako kdyby se naprosto uklidnili a byli přesvědčeni, že již dosáhli svého a není třeba o něco ještě bojovat.
A dále: když člověk žije sám, není nic výjimečného na tom, že si připraví lehké jídlo. Mnohem těžší je naopak odolat vydatnému pokrmu od partnerky, ze kterých se obvykle nakonec vyklubou obstojné kuchařky. Mimochodem: zamilovaní sice mají tendenci nabírat na váze, přesto žijí déle než svobodní. Nadváha a sedavý způsob života škodí zdraví, zamilovaní ale stejně mají dvě zásadní výhody, které jsou nezbytné pro dlouhověkost: společenskost a lásku.
Belgie povoluje eutanázii lidem, kteří trpí depresí
Čtyřiadvacetiletá Belgičanka Laura trpí depresemi. Teď jí umožnili, aby podstoupila eutanázii.
Laura se několikrát pokusila o sebevraždu; její rodina ji chápe a podporuje ji. Od dětství prý prožívala nesnesitelné psychické utrpení, popisuje evropská edice Newsweeku.
„Teď vypadám klidná, ale později mě to zase srazí k zemi. Svírá mě to. Je to ve mně uvnitř a nikdy to nekončí,“ tvrdí Laura. „Jsem nemocná odjakživa, a proto chci zemřít. Chtěla jsem to už na základní škole,“ svěřila se. Pokusila se několikrát o sebevraždu a mnohokrát se dopustila sebepoškozování. Jeden čas prožívala velkou lásku, ale dnes je znovu sama. „Rodiče a přátelé to pochopili. Znají můj příběh a vědí, co je pro mě nejlepší řešení,“ zdůraznila.
Nyní se Lauře podařilo získat souhlas s eutanazií od tří lékařů, jak to vyžaduje belgický zákon. Zemře během léta, ale zatím není známo přesné datum. Belgický zákon dovoluje pacientům žádat o eutanazii v případě, že jejich „fyzické a (nebo) psychické utrpení je trvalé, nesnesitelné a nelze je odstranit“.
Podle profesora Wima Distelmanse, který je předsedou belgické komise pro dohled nad eutanazií, získala povolení k eutanázii z důvodu psychického utrpení asi padesátka osob. Jde o tři procenta z celkového počtu lidí, kteří žádají v Belgii o asistovanou sebevraždu. Je jich celkem asi 1500 a jsou to dvě procenta úmrtí v zemi. V Belgii se navíc zvyšuje počet mladých lidí, kteří žádají o ukončení života, protože trpí depresemi.
Švýcarsko: Dobrovolná smrt cizincům ne!
V souvislosti s předchozím případem stojí za zmínku postoj Švýcarska k eutanázii. Referendem tam totiž zakázali dobrovolnou smrt pro cizince.
Voliči ve švýcarském Curychu v referendu odmítli návrhy zakázat v jejich kantonu asistovanou sebevraždu a zakázat přístup k pasivní eutanazii cizincům. Konzervativní strany chtěly zpřísněním legislativy učinit přítrž „turistice za smrtí“ do kliniky Dignitas, která poblíž největšího švýcarského města i vážně nemocným cizincům pomáhá ukončit jejich život. V Curychu každoročně asistovanou sebevraždu podstoupí na 200 lidí.
Referendum o znemožnění „turistiky za smrtí“ prosadily konzervativní strany Spolková demokratická unie a Evangelická lidová strana Švýcarska. Podle nich by měli mít právo na asistovanou sebevraždu v Curychu jenom cizinci, kteří mají na území kantonu alespoň jeden rok trvalý pobyt. Tyto strany jsou v menšině a velké strany na levici i na pravici vyzvaly své voliče, aby hlasovali proti změně.
Švýcarské zákony umožňují nevyléčitelně nemocným lidem či osobám s nesnesitelnými bolestmi nebo vážným postižením ukončit život s pomocí speciálních organizací. Jejich pracovníci jim za určitých podmínek připraví smrtící nápoj. Pacient si ho vezme sám a vypije ho.
Studie však ukazují, že liberální švýcarské legislativy využívá stále více cizinců a stále častěji o asistovanou sebevraždu žádají i lidé, kteří ještě nejsou nevyléčitelně nemocní.
Švýcarská vláda proto chce zákon zpřísnit tak, aby byla jistota, že budou eutanazie využívat jen lidé v posledním stadiu nevyléčitelné nemoci. Kromě toho bude chtít alespoň omezit „turistiku za smrtí“.
Podle kliniky Dignitas, která tuto „službu“ poskytuje, přijelo do Curychu do konce loňského roku zemřít 592 pacientů z Německa, 102 z Francie, 19 z Itálie, 18 ze Spojených států a 16 ze Španělska. Dalších 118 bylo Švýcarů.
WHO považuje sebevraždy za epidemickou nákazu
Světová zdravotnická organizace (WHO) vyzvala státy světa, aby zvýšily úsilí o snížení celosvětového počtu sebevražd. Podle světové zprávy o prevenci sebevražd odejde na celém světě dobrovolně ze života ročně více než 800 tisíc lidí.
Dvacetkrát více se jich pak o sebevraždu pokusí. Podle šéfky WHO Margaret Chanové se každých 40 vteřin zabije jeden člověk.
„Sebevraždám se dá zabránit,“ zdůraznila Chanová. Přesto prý zatím existuje národní strategie k prevenci sebevražd v pouhých 28 státech. Všech 194 členských zemí WHO přitom prý minulý rok souhlasilo s akčním plánem, který má za cíl snížit počet sebevražd o deset procent do roku 2020. Podle Chanové by měly státy k dosažení tohoto cíle vydat mnohem větší úsilí. Kritice podrobila šéfka WHO také média, která údajně v honbě za senzací příliš podrobně nebo naopak zjednodušeně popisují sebevraždy, a zvyšují tak prý riziko nápodoby.
Celosvětově stojí sebevražda za polovinou násilných úmrtí u mužů a téměř třemi čtvrtinami u žen. Muži však dobrovolně odcházejí ze života až dvakrát častěji než ženy. Nejčastěji si život berou lidé starší 70 let. U lidí mezi 15 a 29 lety je pak sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí. Jako způsob odchodu ze života volí prý sebevrazi nejčastěji jed, oběšení a zastřelení.
V Česku si podle zprávy vzalo jen v roce 2012 život 1663 lidí, z toho 269 žen a 1394 mužů. Oproti roku 2000 to znamená pokles o více než osm procent. Nejvíce sebevrahů bylo přitom ve věkové skupině 50 až 69 let.
Dětské porno coby prevence sexuálního zneužívání neuspělo
Před pěti lety vyšel pozoruhodný výzkum založený na datech z někdejšího Československa a Česka. Šlo v něm o návrh používat jako prevenci sexuálního zneužívání dětí dětské porno. Je tedy na čase podívat se, jak celá věc dopadla.
Vědci doporučovali umělecky vytvářenou dětskou pornografii jako možnou prevenci proti zneužívání nezletilých. Studii zveřejněnou odborným magazínem Archives of Sexual Behavior založili na analýze dat československého a českého ministerstva vnitra z let 1971 až 2007. Český vědecký tým pod vedením Američana Miltona Diamonda z Havajské univerzity podle listu zkoumal, jak často byly v Československu a později v České republice oznamovány násilné trestné činy jako znásilnění, sexuální zneužití dětí, přepadení a vraždy.
Porovnával přitom množství případů v době komunismu a po jeho pádu. Zjistil přitom, že v letech před sametovou revolucí bylo nahlášeno více sexuálních útoků na děti než v období po ní, zatímco počet znásilnění zůstal přibližně stejný a vražd a přepadení přibylo.
Autoři dávají vyšší počet případů sexuálního zneužívání nezletilých před rokem 1990 do souvislosti se zákazem pornografie v Československu v této době. Po jejím povolení množství oznámených případů kleslo, z čehož badatelé vyvozují, že potenciální sexuální násilníci si své sklony možná nenásilně kompenzovali pomocí pornografických materiálů.
Zabývali se přitom i myšlenkou, zda by sexuálním útokům na děti nemohla předcházet produkce materiálů s dětskou pornografií. „Nesouhlasíme se zobrazováním reálných dětí v této produkci ani se šířením dětské pornografie, ale umělecky vytvořený materiál by mohl být prospěšný,“ píší autoři studie.
Jejich myšlenek se ale nakonec nikdo nechytil a tak celá studie zůstala jen dalším pomníkem na hřbitově složených z výzkumů, které někdo musel propíchnout vidlemi, aby držely pohromadě.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
