Zcela zdravý 44letý francouzský úředník navštívil svého lékaře a stěžoval si na drobnou slabost v noze. Byl podrobně vyšetřen a zjistilo se, že mu chybí většina mozku. Vědci umí docela dobře popsat, co se mu a proč stalo, ale hůře se jim vysvětluje, jak je možné, že s tím dokáže žít po tak dlouhou dobu. Nyní vyšla studie, která dospěla k zajímavému poznatku, že totiž funkce mozku z velké části nesouvisí s jeho velikostí.
Případ šťastně ženatého otce dvou dětí, jehož identita nebyla prozrazena a který vyhledal pomoc lékařů, protože po dva týdny cítil slabost v levé noze, popsal již v roce 2007 prestižní vědecký časopis Lancet v článku Brain of a white-collar worker (mozek úředníka).
Při vyšetření se zjistilo, že muži chybí podstatná část mozku. Ono bylo pro lékaře obtížné přesně změřit, kolik mozkové hmoty chybí, spoluautor studie Lionela Feuilleta odhaduje, že pacientovi chybí 50 až 75 procent. „Celý mozek byl redukován – čelní, temenní, spánkové i týlní laloky – na pravé i levé straně. Tyto oblasti mozku ovládají citlivost, zrak, sluch a emoční i kognitivní (poznávací) funkce,“ řekl Feuillet pro New Scientist. V neuropsychologických testech dosáhl úředník se čtvrtinou mozku hodnoty IQ 75, tedy sice hodnoty poněkud nižší, ale stále nad hranicí mentální retardace (verbální IQ měl dokonce 84, normálně pracoval jako úředník na plný úvazek). Počítačová tomografie ukázala dilataci (rozšíření) postranních mozkových komor. Magnetická rezonance potvrdila masivní zvětšení třetí a čtvrté komory a další změny struktury.
Třicet let kondenzace mozku
Z anamnézy vyplynulo, že pacientovi byl v prvním půl roce života diagnostikován hydrocefalus, tedy vodnatelnost mozku (z řeckých slov hydór=voda a kefalé=hlava). Při tomto stavu se abnormálně hromadí mozkomíšní mok v komorách nebo dutinách mozku. To může způsobit nitrolební vysoký tlak, postupné rozšiřování hlavy, křeče i mentální postižení. Příčina vzniku hydrocefalu u tohoto konkrétního muže nebyla známa, ale uvádí se, že ve většině případů zaznamenaných po narození dítěte, je hydrocefalus vyprovokován infekcí centrálního nervového systému, krvácením do mozku způsobeným poraněním během porodu, nebo dokonce i nádorem. Poté, co lékaři stanovili diagnózu ještě šestiměsíčnímu dítěti, zavedli mu do mozku dren, aby bylo možné přebytečnou tekutinu odvést z míst, kde se hromadila. Když bylo pacientovi 14 let, byl dren (žel) odstraněn. Tekutina se začala znovu hromadit. Během dalších 30 let se pomalu kondenzovala a stravovala hmota mozku, až dokud nezůstaly jenom její zbytky ve vnější oblasti lebky, podobné mušlím.
Lékaři proto nakonec pacientovi zavedli ventrikulo-peritoneální dren. Neurologické potíže vymizely, ale psychologické testy a nálezy na CT se nezměnily.
Chyběl jí mozeček
Případ Francouze, jemuž chybí velká část mozku a přesto „normálně funguje“ je sice extrémní, ale zdaleka ne jediný. Například minulý rok byla v časopise Brain publikována kazuistika 24leté ženy, která se narodila bez mozečku (cerebellum). Mozeček tvoří 10 procent celkové váhy mozku, ale je domovem 50 procent jeho neuronů. Matka ženy vypověděla, že se dcera nedokázala sama postavit do svých 4 let, neuměla říci rozumnou větu do 6 let a celý život měla potíže s rovnováhou. V dospělém věku se ale symptomy mírnily. Sice se jí trochu třásl hlas, měla lehké potíže s výslovností, nicméně se vdala a měla také dceru.
Úžasná plasticita
Dr. Donald Forsdykem autor práce, uveřejněné před několika dny ve vědeckém časopise Biological Theory, tvrdí, že tyto případy potvrzují, že velikost mozku jen málo koreluje s tím, co nakonec tento orgán dokáže. Přestože francouzskému úředníkovi chybí velká část, funguje „zbytek“ jeho mozku téměř stejně jako v plné velikosti. Musí tedy existovat cesty, jakými si mozek skladuje své informace. Vědci míní, že celý problém vysvětluje koncept plasticity mozku.
Mozek se skládá z různých částí, které mají různé úkoly. Například frontální lalok je spojen s řečí, pohybem a řešením problémů, zatímco mozeček má co do činění s pohybem a rovnováhou. „Když se něco stane velmi pomalu během určitého času, třeba během několika desetiletí, různé oblasti mozku přebírají funkce, které by normálně byly věcí těch částí, které jsou teď mimo hru,“ řekl New Scientist dr. Max Muenke, odborník na poruchy dětského mozku při National Human Genome Research Institute, jenž se na studii podílel.
Jiné příklady plasticity mozku najdeme u jedinců, kteří ztratili sluch. Vědci vypozorovali, že pokud chybí sluchové podněty, oblast mozku spojená se sluchem se přizpůsobí a pomáhá pacientům zdokonalit jejich zbývající smysly. Aktuální výzkum také zjistil, že plasticita mozku může hrát roli u pacientů s autismem při zlepšování jejich mozkových funkcí. O tom, jaký význam má plasticita mozku jsme psali také v tomto článku: Nevidomí se „dívají“ jazykem. Nové technologie nahrazují ztracené smysly
-cik-
