Jaká jsou reálná rizika migrace pro zdraví Čechů?

Žena, která uprchla ze Sýrie se svou 25denní dcerou, vyfotografovaná na klinice britské organizace International Rescue Committee (IRC) poblíž uprchlického tábora v Zaatari v severním Jordánsku. Dítě přišlo na svět v Jordánsku poté, co rodina musel narychlo opustit Sýrii během bombardování. „Ztratili jsme náš domov, když byl bombardován, byla jsem uvnitř s mým synem a dcerou. Byli jsme vyděšení. Můj bratr byl zabit. Nemohu pro něj přestat plakat,“ popsala svůj osud žena a přidala naději: „Přeji si, aby dcerka měla překrásný život a abychom se jednou všichni mohli vrátit do Syrie.“ IRC poskytuje základní primární zdravotní péči i psychologickou pomoc pro zhruba 80 syrských uprchlíků denně, jejich lékaři jim předepisují léky, které dostávají zadarmo v blízké lékárně. Foto: IRC/Wikimedia

Současná migrační vlna s sebou nese potenciální zdravotní rizika pro zdraví obyvatel Česka. Jsou však velice nízká. Takový závěr není nemístnou bagatelizací, jak tvrdí odpůrci přijímání uprchlíků, ale výsledkem nezaujatého zhodnocení situace. Podporují ho nejen doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a stanovisko hlavního hygienika ČR, či vyjádření odborníků na infekční nemoci, ale především čísla. Česká republika je totiž místem neustálého pohybu lidí, ročně jí navštíví milióny turistů a milióny lidí projde letištěm v Ruzyni a tak příležitostí pro šíření infekčních nemocí, včetně těch nejzávažnějších, je více než dost. Přesto žádným nebezpečným epidemiím nečelíme. Češi se začali znepokojovat až v souvislosti se záchytem většího počtu migrantů, kteří – jak ukazují data z ministerstva vnitra – jsou v podstatě zdraví, respektive jejich nemocnost se příliš neliší od naší populace. Podívejte se spolu s námi na fakta.

 

Začněme proporcemi. Uprchlíku či migrantů k nám dorazily letos zhruba tři tisíce. Naproti tomu turistické kanceláře hlásí, že k nám loni přijelo rekordních osm miliónů zahraničních návštěvníků. Z nich nejvíce je Němců (1,6 mil.), ale hned na druhém místě jsou Rusové, jichž dorazilo 695 tisíc. Nově se mezi top desítku turistů z ciziny dostali Číňané, přicestovalo jich téměř 212 tisíc.

Multirezistentní tuberkulóza hrozí z východu

Obě velké země zaujímají přední příčky světového pořadí výskytu multirezistentní tuberkulózy (multi-drug resistant tuberculosis – MDR-TB), čili formy, která odolává léčbě antibiotiky. Je to jedna z mála skutečných hrozeb i pro Česko, protože se u nás již proti TBC neočkuje (vzhledem k nízkému počtu případů v porovnání s přínosem problémové vakcíny) a rezistentní forma se velice obtížně léčí. Tuberkulózu často provází HIV nebo hepatitida.

Ročně onemocní tuberkulózou milión Číňanů, 110 tisíc z nich má rezistentní formu, meziroční nárůst tam je celosvětově nejvyšší. Rusko je třetí na světě v celkovém počtu pacientů s MDR-TB, odhaduje se, že je jich 30 až 50 tisíc (Rusko má k tomu 1,5 miliónu lidí s virem HIV). Když přepočteme počet případů na počet obyvatel, je na prvním místě Bělorusko, v první desítce hned několik dalších států bývalého Sovětského svazu – Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a samozřejmě Ukrajina.

V Česku jsme loni zaznamenali šest případů MDR-TB, pět z nich pocházelo ze zemí bývalého SSSR. Na celkovém počtu případu tuberkulózy u nás připadá na cizince necelých dvacet procent – nejvíce 22 případů bylo Ukrajinců, následovali Vietnamci a Slováci. Ukrajinci jsou z hlediska zdravotních rizik patrně vůbec nejdůležitější skupinou, neboť jsou v Česku ze všech cizinců nejpočetnější – přes 104 tisíc se přihlásilo ke krátkodobému či dlouhodobému pobytu, následují Slováci a Vietnamci (povšimněme si podobnosti s žebříčkem u tuberkulózy). Kdyby se životní podmínky na Ukrajině zhoršily, může odtud přijít vlna podobná té syrské, lidé by vyhledali pomoc u příbuzných a tedy v Česku. Zřejmě bychom si s desítkami tisíc takových běženců asi museli poradit sami, když už jsme proti kvótám.

Ukrajinský rozvrat očkování

Ukrajina je riziková nejen kvůli tuberkulóze. Válečný konflikt na východě země s sebou přinesl rozvrat zdravotní péče.  WHO nedávno oznámila, že se tam objevily dva případy obrny s ochrnutím (4leté a 10měsíční dítě), příčinou nebyl divoký kmen viru polia, ale kmen, který pocházel z vakcíny. Ta obsahuje oslabené kmeny, které očkované dítě normálně vyloučí. Avšak i tyto oslabené viry mohou zmutovat a v zemi, kde nefunguje dobře sanitace a populace je nedostatečně proočkovaná, mohou být příčinou šíření obrny.  WHO se domnívá, že oba případy jsou jenom špičkou ledovce. Ve výskytu obrny by si mohla být Ukrajina opět podobná se Syrií, kde se před několika lety objevilo 8 případů (původci byly ovšem divoké kmeny). Jenže je tu jeden podstatný rozdíl – WHO se podařilo provést rozsáhlou očkovací akci celém regionu a nové případy již zaznamenány nebyly, jak už jsem napsal v minulých článcích (zde a zde), očkovaly všechny znepřátelené strany. V Ukrajině se zatím podobný přístup neprosadil, WHO urgentně vyzývá k nápravě.

Z globálního pohledu je virus obrny v zásadě eradikován, letos se divoký kmen objevil pouze v Pákistánu a Afganistánu a z vakcíny pocházející kmen na Madagaskaru, Nigerii a právě Ukrajině. Proti obrně je na Ukrajině očkováno pouze 74 procent dětí, běžně v Evropě a USA přesahuje tato hodnota 90 procent. Ještě horší situace je u dalších infekcí.

Pouze 50 procent dětí na Ukrajině je plně očkováno proti základním infekčním nemocem. A kupodivu nedá se říci, že by hlavním důvodem byla jenom tíživá ekonomická situace a válka.  Ještě v roce 2008 byla pročkovanost 80procentní. Pád dolů nastartovalo úmrtí chlapce, které média dala do souvislosti s očkováním po proti spalničkám a zarděnkám, přestože tato informace se ukázala jako zcela nepravdivá. Výzkum UNICEF ukázal, že se nyní staví proti očkování až třetina ukrajinských rodičů. V roce 2013 uvedl odborný časopis Lancet, že nízká proočkovanost je způsobena nejen odmítáním očkování, ale také selháváním zásobování léky a korupcí ve zdravotnictví.

Infekce doletí rychleji

Uprchlíci se do Evropy dostávají přes moře a pak pěšky či vlakem, jejich cesta trvá obvykle několik dní. Tento čas spolu s klimatickými podmínkami Česka významně snižují riziko, že by k nám přenesli nějakou exotickou infekční nemoc. Od letošního 17. června, kdy u nás byla kvůli migraci přijata speciální opatření, policie zajistila až do půlnoci z 13. na 14. září celkem 2 722 osob.

Pro porovnání – loni prošlo vnější schengenskou hranicí ČR tam v obou směrech 5,4 milionů lidí. Je přitom zřejmé, že infekční nemoci k nám lze zavléci nejsnadněji právě letadlem, které zkracuje čas cestování tak dramaticky, že pokryje jejich obvyklou inkubační dobu (čas od nákazy do projevení nemoci). Rizikoví jsou v tomto smyslu nejen cizinci, ale i čeští turisté a cestovatelé. Jenom v zimě jich 143 tisíc vycestuje do exotických zemí, a to jak do relativně bezpečného Thajska, tak i Karibiku a či Spojených arabských emirátů. Během roku najdeme našince po celé zeměkouli, tisíce jich vycestují i do rizikových míst Afriky.

Přes všechna výše popsaná rizika je u nás epidemiologická situace klidná, žijeme v bezpečné zemi s vysokým standardem hygieny a zatím i slušnou pročkovaností. Změní to migrační vlna? Zatím tomu nic nenasvědčuje a nejenom proto, že se syrských uprchlíků a dalších migrantů u nás zdrželo tak málo. Můžeme je totiž brát jako reprezentativní vzorek a je vysoce pravděpodobné, že skladba nemocných ve větší vlně bude podobná.

Dosavadní údaje jsou nadmíru příznivé.  To absolutně neznamená, že by měla být zdravotní rizika migrace podceňována, nebo bagatelizována. Nafukovat je a strašit s nimi je však zcela neadekvátní reálné situaci.

Migranti v ČR: Žádné exotické infekce, ani jedna rezistentní TBC

Jaký je tedy zdravotní stav migrantů, kteří k nám letos zavítali? To nám prozradila Gabriela Vaňková z odboru tisku a public relations ministerstva vnitra.

Do dnešního dne nebyl zaznamenán významně vyšší výskyt infekčních onemocnění v žádném zařízení pro zajištění cizinců. Zajištěné osoby netrpí žádnými exotickými chorobami. Osobám jsou diagnostikovány běžná onemocnění, které můžeme najít u české populace např. hypertenze, diabetes, průjmová onemocnění, špatný chrup, epilepsie, nespavost, deprese, gastroezofageální reflux a běžné úrazy např. byla provedena operace zlomeniny,“ ujistila nás Gabriela Vaňková.

Ojediněle byla zjištěna u několika osob, zejména dětí, průjmová onemocnění. Ta byla neprodleně hlášena příslušným lékařem Zdravotnického zařízení ministerstva pracovníkům oddělení ochrany veřejného zdraví. Ti pak uložili a následně kontrolovali protiepidemická opatření, což je běžný postup, který se se netýká jen běženců. Kontrolovaná zařízení situaci zvládla bez problémů, díky tomu nedošlo k rozšíření onemocnění ani uvnitř jejich areálů.

Zdravotnický deník se zvlášť zajímal o tuberkulózu. Podle Vaňkové je její výskyt obdobný jako loni, kdy byl přísun migrantů několikanásobně nižší, než letos. „TBC v multirezistentní formě jsme nezaznamenali,“ připojila snad nejdůležitější dobrou zprávu.

Zajištění prohlídek a úhrad zdravotní péče

Migranti, kteří jsou u nás zadrženi, míří do tzv. zařízení pro zajištění cizinců, to je zároveň i zdravotnickým zařízením s vlastním zdravotnickým personálem.  Tady musí projít vstupním vyšetřením. Jak nám sdělila Gabriela Vaňková, v zařízení v Bělé-Jezové se nachází i rentgen ke snímání srdce a plic, který má vnitro zapůjčené od ministerstva obrany. RTG vyšetření v ostatních zařízení (Vyšní Lhoty a Zastávka u Brna) se provádí u smluvních externích partnerů, například v nemocnicích ve Frýdku-Místku, nebo Ivančicích.

Náklady na léčení cizinců se posuzují podle statutu uprchlíka. Jestliže cizinec, žádá o azyl v Česku, je mu (podle zákona o azylu), poskytována bezplatná zdravotní služba v rozsahu služeb hrazených ze zdravotního pojištění (podle zákona o veřejném zdravotním pojištění). Veškerá péče na základě podání žádosti o azyl je hrazena Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a migrant si může lékaře vybrat lékaře, nebo mu je poskytnuta odborná péče na základě doporučení ošetřujícího lékaře.

Cizinci, kteří jsou zadrženi na našem území bez příslušných dokladů k pobytu nebo nemají žádné doklady o své totožnosti, nebo požádali o azyl v jiném členském státě EU, jsou umístěni do Zařízení pro zajištění cizinců ve Správě uprchlických zařízení MV. Lékařskou péči v těchto zařízeních je zajišťována na základě zákona o pobytu cizinců. Cizinci, který se nachází po dobu zajištění na území ČR, je poskytnuta neodkladná zdravotní péče při stavech, které:

– bezprostředně ohrožují život,

– mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlému úmrtí,

– způsobí bez rychlého poskytnutí zdravotních služeb trvalé chorobné změny,

. působí náhlé utrpení a bolest,

– způsobují změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samého nebo jeho okolí, nebo

– se týkají těhotenství a porodu, s výjimkou umělého přerušení těhotenství na žádost cizince.

Veškerá péče poskytovaná v Zařízení pro zajištění cizinců je hrazena Zdravotnickým zařízením ministerstva vnitra z rezortní kapitoly státního rozpočtu (314 – ministerstvo vnitra), včetně úhrad externím zdravotnickým zařízením a nákladů za léky. Smluvní zdravotnickým zařízením (nemocnicím, léčebnám) jsou hrazeny úkony v souladu s úhradovou vyhláškou ministerstva zdravotnictví.

Vláda musí podrobně informovat

Státní instituce v oblasti prevence zdravotních rizik zatím reagují adekvátně a riziko je opravdu velmi nízké. Nelze si ale na závěr odpustit doušku, že vláda selhává v informování občanů. Můžeme pochválit ministerstvo vnitra za web o migraci, méně pak příliš strohé ministerstvo zdravotnictví. Kdyby některé ze zařízení pro uprchlíky navštívil osobně hlavní hygienik a seznámil občany s tím, co tam viděl, dal svá pozorování do kontextu epidemiologických dat a uvedl přesné informace o tom, které nemoci potenciálně hrozí, jak jim čelíme, jaký je jejich výskyt, jaké jsou údaje WHO z celého světa, zbyl by jen malý prostor pro strašení. Kde ale chybí hlavní hygienik, zastoupí ho například poslanec  Tomio Okamura se svým cirkusem „šokujících odhalení“. To platí jak pro záchytná zařízení, tak mediální arénu.

Druhou oblastí, kterou musí vláda i ministerstva zdravotnictví a vnitra řešit spíše pro budoucnost, je případná zátěž pro zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny, zejména pokud by přeci jen počet migrantů stoupl. Ne proto, že by se najednou začaly šířit ve velkém infekční nemoci, ale proto, aby se předešlo organizačním zmatkům a kapacitním problémům nemocnic a také, aby se náhle neutrhly náklady veřejného zdravotního pojištění například proto, že se Česko stalo pod rouškou uprchlictví cílovou zemí velice výhodné zdravotní turistiky.

Tomáš Cikrt

Přečtěte si také článek, který se týká dalších nemocí a souvislostí a který vyšel v ZD již dříve:

Běženci míří do Česka: Jak velké představují zdravotní riziko?

Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě Křišťálová lupa zde.

Vstupní zdravotní prohlídka migrantů

U cizince je prováděno vstupní lékařské vyšetření v rozsahu podle běžných lékařských standardů, provádí se klinické vyšetření a popis případných tělesných změn, kromě odběru krve a moče se podle stanovení orgánu ochrany veřejného zdraví provádí dále vyšetření:

   - RTG hrudníku (plíce, srdce),

   - bakteriologické vyšetření stolice, zejména na bacilární dysenterii a břišní tyfus,

   - vyšetření BWR (Bordetova-Wassermannova reakce používaná ke zjišťování pohlavních nemocí), případně jiné, se stejnou výpovědní hodnotou,

   - případně dle potřeby provedení dalšího vyšetření podle požadavku lékaře.

 Vyšetření cizinců je prováděno nejpozději do 72 hodin od zadržení. Samotné vstupní vyšetření trvá cca 30 minut. Celkové výsledky vyšetření pacienta jsou známé do 3 až 7 dnů po obdržení celkových výsledků.

Zdroj: Ministerstvo vnitra