Pravidla pro pojišťování cizinců z třetích zemí zřejmě v dohledné době doznají změn. Ministerstvo vnitra se nyní chystá zaslat na legislativní radu vlády novelu, která problematiku upravuje. Novinkou by mělo být například širší pojistné krytí komerčních pojišťoven, zřízení kanceláře pojistitelů, která by mimo jiné zajišťovala péči nepojistitelným cizincům, nebo převedení žadatelů o azyl ze systému veřejného zdravotního pojištění pod ministerstvo zdravotnictví. Bohužel to ale zatím vypadá, že návrhem nikdo moc nadšený není – zatímco jedna část odpůrců se zákonem nesouhlasí celkově, protože by raději cizince zahrnula do veřejného zdravotního pojištění, druhá část v něm nachází celou řadu nedostatků. Tím hlavním je přitom to, že by ani se zákonnou úpravou cizinci neměli jistou dostupnost zdravotní péče, kterou by pojištění krylo.
„Cílem nové právní úpravy je omezit počet cizinců pobývajících na území České republiky, kteří by nebyli kryti soukromým zdravotním pojištěním za účelem úhrady poskytnutých zdravotních služeb. Zároveň by rozsah zdravotního pojištění měl odpovídat rozsahu, jakým jsou kryty úhrady za poskytnuté zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění. Tím nebude docházet k odlišnému přístupu poskytovatelů zdravotních služeb k cizincům, neboť tito poskytovatelé budou mít jistotu, že jim budou poskytnuté zdravotní služby uhrazeny ve stejném rozsahu, jako v případě veřejného zdravotního pojištění. Nemělo by tak již docházet k odmítání poskytnout zdravotní služby cizincům ze strany poskytovatelů zdravotních služeb ani k odlišnému zacházení při poskytování těchto služeb z hlediska podmínek, v jakém rozsahu a kvalitě budou tyto služby poskytnuty. Nová právní úprava by zároveň měla co nejméně zatěžovat veřejné rozpočty a měla by být postavena na nediskriminačním principu. Dalším cílem nové právní úpravy je předejít tzv. zdravotní turistice, kdy by docházelo k přílivu cizinců s cílem čerpat zdravotní služby bez nutnosti ekvivalentní úhrady nákladů za poskytnuté služby,“ přibližuje záměr návrhu v důvodové zprávě ministerstvo vnitra, které novelu předkládá. Nově by tak měli být klienti z ciziny lépe chráněni proti tomu, že jim pojišťovna jednostranně vypoví pojistku ve chvíli, kdy potřebují péči, a ošetřena by měla být také problematika tzv. nepojistitelných cizinců, tedy např. dětí, které se u nás narodí s vážnou vrozenou vadou.
Okruhy problémů a návrhy novel, které je řeší
Úprava soukromého zdravotního pojištění cizinců:
- novela zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky.
Vymezení kategorie cizinců, na které se vztahuje veřejné zdravotní pojištění:
- novela zákona č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění.
Vymezení kategorie cizinců, za které bude zdravotní služby hradit stát, konkrétně Ministerstvo zdravotnictví:
- novela zákona o pobytu cizinců a dále zákona č. 325/1999, o azylu, a zákona č. 221/2003, o dočasné ochraně cizinců.
S řešením, které novela přináší, principiálně nesouhlasí např. ombudsman, kabinet vedoucího úřadu vlády nebo neziskové organizace usilující o začleňování cizinců. Ti by byli raději, kdyby většina cizinců, kteří jsou dnes v systému komerčního pojištění, přešla do veřejného zdravotního pojištění. Jde přitom zhruba o 50 až 80 tisíc lidí z třetích zemí s dlouhodobým pobytem, kteří u nás buď pracují jako OSVČ, studují, nebo jde o rodinné příslušníky zaměstnanců z ciziny.
„Změna systému zdravotního pojištění cizinců je bezpochyby nutná. Nicméně materiál se vydává směrem, který nepomůže vyřešit stávající problémy v této oblasti. Z toho důvodu požadujeme, aby (…) materiál byl zásadním způsobem přepracován. Návrh zákona je v rozporu s usnesením vlády České republiky č. 930 ze dne 12. 11. 2014. Bod 33 tohoto usnesení jasně uvádí úkol pro ministerstvo vnitra a ministerstvo zdravotnictví revidovat legislativu vztahující se k veřejnému zdravotnímu pojištění tak, aby cizinci a cizinky dlouhodobě pobývající na území ČR byli začleněni ve veřejném zdravotním pojištění,“ uvádí v připomínkách Jan Gruber ze sekretariátu předsedy vlády.
Nesmyslný nápad nevládních organizací
Kde by podle těch, kdo usilují o zařazení cizinců do veřejného zdravotního pojištění, měla být hranice pro vstup do systému? „Náš návrh je to příliš neodkládat. Připouštěli jsme čekací lhůtu, poslední návrh myslím zněl, že by to měli být lidé s dlouhodobým pobytem, tedy ti, kdo poprvé pobyt prodlužují. Neměli by tam asi být ti, co sem přijedou na rok učit se češtinu, ale až ti, kdo si studium prodlouží. Rozhodně tam nechceme dávat turisty, na místě by tedy byl zhruba rok pobytu. Během té doby by mohlo fungovat podobné pojištění jako dosud, představoval bych si ale to, že by české pojišťovny ztratily monopol, kdy se neuznávají ukrajinské či americké pojistky,“ domnívá se právník Pavel Čižinský, který spolupracuje s nevládními organizacemi zaměřujícími se na integraci cizinců.
Jenže uznávání pojistek z ciziny by vedlo k přesnému opaku toho, o co se v Česku dlouhodobě usiluje – tedy aby pojištění mělo jasné plnění a nestávalo se, že po cizincích zůstanou ve zdravotnických zařízeních dluhy. Možnost být pojištěn v domovině přitom už dříve cizinci pobývající v ČR měli, do Česka se tak ale dostávala řada pochybných produktů. Předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter tak například v minulosti upozorňoval na problém s podvodnými ukrajinskými pojistkami, takzvanými strachovkami, které se prodávaly za 600 korun.
Jak už ale Zdravotnický deník upozorňoval v minulosti (více si můžete přečíst zde či zde), zahrnutí cizinců do veřejného zdravotního pojištění by mohlo vést k zvýšení zdravotní turistiky a stát tak systém miliardy, které by scházely při péči o české pojištěnce. Podle důvodové zprávy návrhu předkládaného ministerstvem vnitra by takový krok znamenal prohloubení deficitu bilance zdravotního pojištění zhruba o 925 milionů až 2,02 miliardy korun v závislosti na věkové skladbě populace cizinců, a to ještě bez zohlednění rizika vyšší zdravotní turistiky. „Organizace si neuvědomují dopad, který by to do zdravotního pojištění mělo. Každému cizinci, který by sem přijel studovat, by čeští daňoví poplatníci přispívali na zdravotní pojištění. To není cesta. Když chceme jet do cizí země, také si musíme pořídit pojištění. Když to uvolníme, podpoříme zdravotní turistiku,“ zdůrazňuje mluvčí Pojišťovny VZP, a.s. Halina Trsková.
Pokrytí základních rizik stále nejisté
Ovšem ani ti, kdo zařazovat cizince do veřejného zdravotního pojištění nechtějí, nejsou návrhem zákona nijak nadšeni. „Zákon téměř nic neřeší. Pozitivní věc je, že budou odstraněny některé výluky z pojištění a klienti budou mít širší krytí. To je sice dobré, ale naše pojišťovna nabízí už dva roky cizincům pojištění, které je krytím shodné s veřejným zdravotním pojištěním. Využívají ho uvědomělejší klienti, ale řada dalších není pojištěna vůbec nebo je pojištěna špatně. Novela tedy sice zkvalitňuje komerční pojištění, což vítáme, ale vzhledem k tomu, že už máme produkt, který její požadavky předčí, tak to není nic nového pod sluncem. Zákon však vůbec neřeší rozsah dostupnosti zdravotní péče, tedy aby pojišťovna byla schopna pokrýt zdravotní péči po celé České republice. Dále by měl zákon vyřešit, aby na našem trhu nepůsobili divní pojišťovací zprostředkovatelé a divné pojišťovny, které se ke klientům nechovají tak, jak by měly. Když někomu prodáte pojistku za tři čtyři tisíce, nemůžete klientovi garantovat péči. Pojistka by zkrátka měla pokrývat základní rizika,“ upozorňuje na některé z nedostatků Trsková.
Pro srovnání: člověk bez zdanitelných příjmů platí do systému veřejného zdravotního pojištění 14 904 korun ročně, OSVČ minimálně 21 564 ročně, zaměstnanci pak ještě mnohem více. Průměrně přitom pojištěnec VZP vyčerpal loni péči za 24 138 korun. Dceřiná společnost největší české zdravotní pojišťovny Pojišťovna VZP, a.s. nabízí komplexní pojištění pro cizince, které pokrývá péči akutní, preventivní i dispenzární a dále předepsané léky a zdravotnické prostředky, za cenu od 10 900 korun ročně (studenti) po 54 tisíc korun (těhotné ženy). Za komplexní pojištění Exclusive, které má v podstatě stejný rozsah jako krytí jako veřejné zdravotní pojištění (tedy i lázně), dá cizinec od 36 tisíc korun ročně.
Návrh novely sice obsahuje tabulku s návrhem výše pojistného (což je trnem v oku neziskovým organizacím, podle nichž tak bude pojištění řadě cizinců nedostupné a stane se imigrační bariérou), ovšem pouze v důvodové zprávě. Jeho výše se přitom pohybuje podobně jako u pVZP v rozmezí 10 900 korun (studenti) do 48 tisíc korun (osoby nad 70 let; těhotné v tabulce zvlášť uvedené nejsou). Součástí takového pojištění by mělo být hrazení léků na předpis, akutní stomatologie, v případě potřeby převoz do země původu, asistenční služba či poporodní péče o novorozence pojištěné matky. Pojištění, které by krylo obdobný rozsah služeb jako veřejné zdravotní pojištění, tedy hospitalizace, ústavní péči v odborných ústavech a lázeňskou péči, léčení hepatitidy, léčení inzulínem, léčení růstovým hormonem a interferonem, vyšetření a léčení vrozených vad, invalidní vozíky a myoelektrické protézy či preventivní prohlídky dětí a dospělých, přičemž by nezkoumalo preexistenci onemocnění, nebyly by z něj výluky a pojistné krytí by sahalo do výše tří milionů korun, by stálo 26 tisíc (studenti) až 153 tisíc (lidé nad 70 let) korun ročně.
Odměna za špatné krytí a zelená vysokým provizím
Podle Trskové pak zákonodárci zapomněli do zákona zahrnout ještě jedno důležité opatření. „Některé pojišťovny vyplácejí zprostředkovatelům až 50procentní provizi, což je hanebné. Co pak jde na péči o klienty? Takto by se kšeftovat se zdravím nemělo. Náklady na pořízení smluv zdravotního pojištění by se měly velmi omezit, takže by nepřekročily 10, maximálně 15 procent,“ domnívá se mluvčí pVZP.
Podobného názoru je i Unie zaměstnavatelských stavů, která s tímto opatřením přichází v rámci připomínek k zákonu. „Doporučujeme v zákoně stanovit výši maximálních nákladů na pojistnou smlouvu. Náklady na uzavírání pojistných smluv nesmí u zprostředkovatelů pojištění překročit objem 15 procent pojistného. Do nákladů na uzavření pojistných smluv se počítají veškeré typy provizí, reklama a marketing, náklady na vstupní lékařské prohlídky,“ navrhuje UZS.
Novinkou, s níž novela přichází, je zavedení Kanceláře zdravotního pojištění cizinců a garančního fondu. Do toho by měly všechny pojišťovny přispívat určitou částkou a následně by z něj byla hrazena poskytnutá zdravotní péče v případech, kdy cizinec neměl uzavřeno zdravotní pojištění, příslušná pojišťovna se ocitla v úpadku nebo by zdravotní péče přesáhla limit plnění tři miliony korun, a to do výše šesti milionů. Jenže to, jak se má do fondu přispívat, nahrává do karet nepoctivým pojišťovnám, které nedrží pojistné plnění, a naopak trestá ty, které péči klientům řádně platí.
„Způsob, jakým je stanovena kancelář pojistitelů, je zcestný. Je tam daný příspěvek, který se vyplácí z výše poskytnutého plnění. Naše pojišťovna, která prodává řádné pojištění, má nejširší rozsah krytí a skutečně péči kryje, by tak přispívala nejvíce. Pojišťovny, které prodávají low-costové pojistky přes divné makléře a klientům neplní, takže zatěžují české zdravotnictví, by platili nejméně. To je na hlavu postavené. Rozumím tomu, že bychom se měli umět postarat o lidi, kteří z nějakého důvodu pojištění nemají, ale jsou tady. Pokud tu ale má být kancelář, mělo by to být tak, že se z každé pojistky stanoví číselná částka, která se tam musí přispět. To by smysl mělo, protože by platili všichni spravedlivě,“ říká Halina Trsková.
Ke kanceláři pojistitelů pak má výhrady také např. Česká národní banka. „Návrh rozšiřuje kompetence ČNB o výkon dohledu nad kanceláří jako profesní organizací, což je z hlediska jejího postavení jako orgánu dohledu nad finančním trhem bezprecedentní, protože ČNB by byla povinna dohlížet na subjekt mimo finanční trh. Navíc se v návrhu předpokládá, že ČNB bude schvalovat statut kanceláře obsahující zásadní pravidla pro výpočet příspěvků členů do garančního fondu, což by mělo být plně v kompetenci a odpovědnosti orgánů profesní organizace, jelikož funkčnost profesní organizace zajišťují její orgány. Z hlediska postavení ČNB nelze akceptovat, aby fungování organizací tohoto typu zajišťovala ČNB, která vykonává dohled nad pojišťovnami jako členy kanceláře,“ píše v připomínkovém listu k návrhu Petr Jarema z ČNB s tím, že před zavedením garančního fondu je třeba nejprve udělat analýzy a kalkulace dopadu.
Žadatelům o azyl péči zaplatí ministerstvo zdravotnictví
Návrh zákona přichází ještě s jednou novinkou. Žadatelé o mezinárodní ochranu, kterých je dle důvodové zprávy návrhu 580 až 650 měsíčně, nově nebudou spadat do systému veřejného zdravotního pojištění, ale péči za ně bude hradit ministerstvo zdravotnictví. „MZ chce touto novelou zpřesnit osobní rozsah veřejného zdravotního pojištění, které je solidárním systémem. MZ má za to, že není vhodné, aby účast ve veřejném zdravotním systému vznikala pouze jednostranným podáním žádosti o azyl, jako je tomu dosud. Osobní rozsah v.z.p. tak nově vychází z koncepce, že se ho účastní ty kategorie osob, u kterých se dá předpokládat určitá dlouhodobost účasti a dlouhodobost přispívání,“ napsalo nám ministerstvo zdravotnictví. A jaký rozsah péče bude žadatelům o azyl hrazen? „Návrh novely hovoří o tom, že se této kategorii osob, tedy žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, hradí zdravotní služby v rozsahu služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění jiným českým pojištěncům. Z pohledu samotného žadatele tak nedojde k žádné změně, nijak se nezmění rozsah služeb, na který má nárok,“ doplňuje ministerstvo.
I ministerstvo zdravotnictví má ale k návrhu z dílny ministerstva vnitra připomínky. „Požadujeme doplnit návrh usnesení vlády schvalující tento zákon tak, aby bylo tímto usnesením uloženo ministru financí navýšit rozpočet kapitoly ministerstva zdravotnictví ve výši cca 15,74 milionu Kč. V případě, že by kapitola ministerstva zdravotnictví o uvedené prostředky navýšena nebyla, nebylo by ministerstvo zdravotnictví z důvodu napjatého rozpočtu schopno dostát svým povinnostem, které mu ze zákona vyplývají,“ uvádí v připomínkách Petr Peiger z ministerstva zdravotnictví.
V současnosti jsou žadatelé o azyl pojišťováni zpravidla u VZP (ačkoliv by mohli být pojišťováni i u zaměstnaneckých pojišťoven). „Vzhledem k minimálnímu počtu azylantů nejsou náklady na zdravotní péči o ně pro VZP významné a nemají relevantní dopad na hospodaření pojišťovny. Jediné teoretické riziko by mohlo spočívat v tom, kdyby měl některý z uprchlíků například vážnou infekční nemoc, která by se začala po České republice epidemicky šířit. Pak by náklady na péči o nakažené mohly výrazněji zatížit celý zdravotní systém ČR. Podle prohlášení hlavního hygienika a dalších kompetentních odborníků však v tuto chvíli není taková hrozba reálná,“ podotýká mluvčí VZP Oldřich Tichý. Eventuální přesun žadatelů o azyl pod ministerstvo zdravotnictví tak pojišťovna prakticky nepocítí. Celkové náklady na péči o žadatele o azyl loni dosáhly 19,2 milionu korun.
Komu se však novinka příliš nezdá, je ministerstvo práce a sociálních věcí. „Novela navrhuje velké zkomplikování systému: vedle standardního všeobecného veřejného zdravotního pojištění má existovat ještě komerční zdravotní pojištění a pak ještě systém přímé úhrady ministerstvem zdravotnictví, kde by tento systém zpravoval jeden jediný zaměstnanec. Lze se obávat, že lékaři i ostatní zdravotnický personál by se v novém systému po dlouhou dobu nedostatečně orientovali a z obavy, že jim péče nebude proplacena, by léčení cizinců odmítali,“ píše v připomínkách MPSV. A onen jeden zaměstnanec navíc, který by měl mít agendu na MZ na starosti, je trnem v oku financím. Vytvoření nového pracovního místa by totiž obnášelo roční náklady ve výši 437 tisíc korun. „S uvedeným navýšením zásadně nesouhlasíme a upozorňujeme, že kapitola 335 ministerstva zdravotnictví dlouhodobě vykazuje značnou neobsazenost funkčních míst,“ poukazuje v zásadních připomínkách ministerstvo financí.
Michaela Koubová
