Ženy vydrží víc, i ve sportu. Sportující management. Mužské dny. 3D lebka v hlavě. CRISPR více než slibný.
Nežné pohlaví nerovná se slabé pohlaví.
Ženy lépe odolávají únavě. Při sportu mají větší fyzickou odolnost než muži, což by koneckonců konečně mohlo ukončit platnost pořekadel o slabých a silných pohlavích.
Muž více unaví než žena, která vydává energii lépe než muž. Ženské svaly a nervy jsou poté, co jsou vystaveny delšímu fyzickému vypětí „pevnější“. Vědci z laboratoře fyziologie sportu Lyonské univerzity ve Francii měřili stav svalů a nervů na nohou u 20 maratonských běžců, deseti žen a deseti mužů, kteří běželi trasu 110 kilometrů.
Muži vykazovali celkově větší únavu a schopnost prodlužování napínacího svalu kolene se po běhu snížila o 38 procent, zatímco u žen o 29 procent. Reaktivita ohýbacích svalů se u mužů snížila o 23 procent, zatímco u žen jen o osm procent. Je zde tedy nemálo rozdílů.
„O rozdílech mezi pohlavími při zvládání únavy při sportu se toho ví jen málo. Předpokládalo se, že rozdíly ve výkonu mužů a žen klesají v závislosti na tom, jak se zvyšuje zátěž,“ vysvětluje John Temesi, koordinátor studie zveřejněné v časopise Medicine & Science in Sports & Exercise.
„K našemu velkému překvapení jsme objevili, že ženy zvládají únavu lépe. Muži vykazují celkově větší únavu a také zotavení na úrovni lýtkových svalů a čtyřhlavého svalu stehenního je pomalejší. Tím se vysvětluje to, že ženy dosahují často lepších výkonů na dlouhé vzdálenosti než muži,“ dodává John Temesi.
Sportem k vyššímu postavení? Jistě!
Když už jsme u sportu: výzkum provedený na vcelku reprezentativním vzorku 400 žen, které v Evropě, Americe a Asii a Tichomoří zastávají pozici ve vysokém managementu, ukázal, že 94 procent z nich provozovalo sport. 74 procent žen je přesvědčeno, že jim sport pomohl v jejich kariéře. Ukázal to výzkum nadnárodní společnosti Ernst & Young realizovaný v souvislosti s nadcházejícími olympijskými hrami v Rio de Janeiru.
Vyšlo rovněž najevo, že 64 procent žen připustilo, že mělo pocit, že spíše dosáhnou přijetí na vysokou pozici, když při pracovním pohovoru uvedou, že provozovaly sport.
„Sport má významnou roli při vývoji a zlepšování schopnosti vést lidi, schopnosti včas realizovat projekty a schopnosti pracovat v týmu,“ uvedli autoři studie. Ženy v pozicích vysokého managementu rovněž připustily, že za své vzory spíše považují atletky než politiky nebo jiné celebrity.
„Jestliže až dosud sport pomáhal mužům v kariéře, pak tento výzkum ukázal, že může urychlit profesionální růst a postup na vedoucí pozice ve firmě také u žen. Naše společnost věnuje velkou pozornost podpoře rovnováhy obou pohlaví, neboť jsme přesvědčeni, že to může být pozitivním přínosem pro celou ekonomiku,“ tvrdí studie – a nejspíš má pravdu.
I muži mají své, ehm, dny
Když už se v tomto digestu věnujeme tématům, která by bylo možné označit za genderová, ještě chvíli u nich zůstaňme. I muži totiž mají své dny. Doopravdy, nejen pro účely reklamy.
Muži procházejí jistými výkyvy hormonů, které můžeme označit jako cykly. Například se všeobecně ví, že hladina testosteronu v jejich těle je nejvyšší po ránu a v průběhu dne klesá. Další změny, a to v závislosti na ročním období, potvrdili norští a dánští vědci z Baylor College of Medicine v Houstonu. Někteří odborníci dokonce zmiňují termín Irritable Male Syndrome (IMS) neboli „syndrom podrážděného samce“, který si vypůjčili ze zvířecí říše.
Poprvé s ním přišel Gerald Lincoln, jenž při studiu chování beranů zjistil, že na podzim u nich hladina testosteronu vzrostla, načež se často pářili. Naopak v zimě výrazně poklesla a samci pak byli nervózní a chovali se iracionálně. Podobné chování se přitom podařilo pozorovat také u slonů.
Do světa lidí přenesl termín IMS Jed Diamond, psychoterapeut zabývající se agresivitou a úzkostmi u mužů. Podle něj kolísá hladina testosteronu v mužském těle v denních, měsíčních i sezónních cyklech, což má významný dopad na chování silnějšího pohlaví. Diamond zavedl také další termín – andropauza –, jenž souvisí s náhlým poklesem testosteronu a tvoří do značné míry analogii k ženské menopauze.
Belgická žena žije s velkou částí lebky vytištěnou pomocí 3D tiskárny
V Univerzitní nemocnici v Utrechtu se podařil dosud neviděný kousek. Pacientce vyměnili velkou část lebky, přesně zhotovenou na míru pomocí technologie trojrozměrného tisku.
Dvaadvacetiletá žena trpěla onemocněním, které mělo za následek prudký nárůst tloušťky lebeční kosti. „Kost měla na některých místech šířku až pět centimetrů, zatímco normální stav je okolo 1,5 cm,“ vysvětluje důvody pro operaci doktor Ben Verweij, neurolog a vedoucí týmu. „V důsledku tlaku na mozek pak žena trpěla silnými bolestmi.“
„Bylo pouze otázkou času, kdy v důsledku tlaku přestanou důležité funkce mozku fungovat a žena by zemřela,“ doplňuje doktor. Chirurgický zákrok byl nevyhnutelný, avšak před rozšířením technologie 3D tisku by nebyl reálný. Samotná lebka byla „vytištěna“ z blíže nespecifikovaného odolného plastu, který měl zajistit kladné přijetí v pacientčině těle. Operace trvala 23 hodin, a jak říká doktor Verweij, „zkušenosti z podobných implantací jsme již měli, ale dosud nikdy jsme neměnili tak velkou část.“
Pacientka nyní již normálně chodí do práce a bolesti zcela ustoupily. „Kdybyste to nevěděli, nepoznáte, že žena byla vůbec na operaci,“ říká lékař. Popisovaná operace je tak další do mozaiky z medicínského využití trojrozměrných tiskáren. V USA aktuálně úspěšně testují výrobu pomocí techniky Laser engineered net shaping, schopné tvarovat pro medicínské potřeby i kov.
CRISPR úspěšně zasáhl způsobem použitelným i u člověka
S využitím největšího medicínského a výzkumného hitu loňského roku, genomového editoru CRISPR, se povedlo vyléčit myš trpící Duchenneovou muskulární dystrofií, píše Pop Science.
Je to vůbec poprvé, kdy se povedlo úspěšně vyléčit genetickou poruchu u dospělého savce způsobem, jaký je použitelný i u člověka. Badatelé Dukeho univerzity už předtím použili CRISPR k opravě genetických mutací v kultuře buněk izolovaných od pacientů s Duchennenem. Na jiných pracovištích zase opravili geny v jednobuněčných embryích. Opravování smrtelných genetických poruch v embryích je, bohužel, považováno za neetické. Opravování genomů buněk v kultuře a transplantace opravených buněk zpět do příslušnýh tkání pacientů je zase z mnoha důvodů technicky obtížné.
Nabízí se také použít genomový editor CRISPR přímo v postižených tkáních pacientů s genetickou poruchou. Ani tento postup není úplně snadný, problém je hlavně v dopravě genomového editoru na místo určení v těle pacienta. Na Dukeho univerzitě překonali zásadní překážky a vytvořili fungující systém transportu genomového editoru do těla pomocí geneticky upravených virů AAV.
Podle šéfa výzkumu Charlese Gersbacha se sice horlivě diskutuje kolem editování lidských embryí a bioetikům z toho jde hlava kolem, terapeutické editování genetických poruch v pacientech, kteří trpí jejich důsledky a mnozí bez podobného zásahu zahynou, je ale prý naprosto bez debaty. Nová studie ukazuje cestu, potvrzuje, že to bude fungovat, ale ještě zbývá spousta práce. Pro mnohé nemocné to teď bude závod o čas.
Ondřej Fér, Týden
