Daň na sladké nápoje se v uplynulém roce stala velkým tématem ve Velké Británii. Opatření, které různou měrou dopadne na středně sladké a hodně slazené nápoje, má platit od dubna 2018 a Britové si od něj slibují zejména snížení počtu obézních dětí, nižší výskyt cukrovky a zubního kazu (více zde). Ještě mnohem žhavějším tématem je teď daň na sladké pití v americké Filadelfii. Tam totiž už platí od začátku tohoto roku – a nutno říct, že, alespoň soudě dle titulků v novinách, z ní místní vůbec nejsou nadšeni. V počátečních zmatcích se objevují případy, kdy jsou zdaněny i nápoje, které dani podléhat nemají, a lidé s údivem zjišťují, že je někde důsledkem daně pivo levnější než limonáda (tedy něco, nad čím se Češi rozhodně nepozastavují). Nutno ovšem podotknout, že filadelfská daň je o poznání vyšší než ta, o níž mluví Britové. Zatímco předpoklady v Británii jsou takové, že by se daň měla pohybovat mezi 18 a 24 pencemi na litr dle obsahu cukru (tj. asi 11 až 15 korun na dva litry nápoje), ve Filadelfii jde o 1,5 centu na unci (v přepočtu dolar, tj. 25,57 Kč, na dvoulitrovku). Pochopitelně ne celá zátěž se musí nutně přenést na kupující, že je ale zdražení v americkém městě více než patrné, je fakt. Nyní se ukáže, zda vedle toho, že se filadelfským politikům povedlo naštvat řadu voličů, bude mít daň také efekt pozitivní a lidé začnou dávat přednost neslazenému pití. Zkušenosti z Británie i Ameriky každopádně budou cennou zkušeností a naznačí, jestli tudy vede cesta. Přinejmenším do té doby se čeští milovníci sladkých nápojů s největší pravděpodobností nemusí bát, že by jim jejich oblíbené zboží někdo zatěžoval zvláštní daní. Jak totiž zjistil Zdravotnický deník při anketě mezi poslanci zabývajícími se zdravotnictvím, nikdo z nich se do takového kroku nežene.
„Spotřební daň či DPH může samozřejmě sloužit jako motivační či demotivační nástroj konzumace zdravých či nezdravých produktů. Pokud je mi známo, tak zdražení sladkých nápojů provedlo před několika lety Maďarsko a v západních zemích se dlouho diskutuje. Dlouhodobý efekt těchto opatření mi sice není znám, ale lze předpokládat, že existuje. V tomto ohledu bych byl tedy spíše pro. Problém je ale druhý, víceméně administrativní pohled na tyto regulace. Obzvláště dnes u nás, kdy stále sílící státní regulace vyvolávají velkou kritiku, jak to bylo a je patrno okolo zákona ohledně kouření. Náš daňový systém je velmi nestabilní a časté změny komplikují život podnikatelům i daňovým kontrolám. Velký problém obezity u dětí, proti kterému se má bojovat, bych proto z důvodů politické průchodnosti navrhoval řešit spíše cestou podpory pohybových aktivit než represivní daňovou politikou,“ navrhuje poslanec a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09).
Proti opatření se a priori nestaví ani předseda sněmovního zdravotnického výboru Rostislav Vyzula (Ano), ani on by ale žádné rychlé kroky nevolil. „Když jsem o tom prve slyšel, někdy v druhé polovině 2016, tak se mi to jevilo jako zajímavý nápad. Nicméně by bylo potřeba tuto záležitost ještě důkladněji prodiskutovat. Z odborného hlediska je dobře známé, že právě sladké nápoje se podílejí na obezitě dětí a mládeže nejvíce,“ napsal nám profesor Vyzula. Podle něj by ale bylo potřeba důkladně zvážit, jak konkrétně opatření postavit – tedy například zda by mělo jít o daň jednotnou, nebo odstupňovanou obdobně, jak to plánují v Británii, případně jaké přesně hodnoty cukru by měly zdanění podléhat. „Nutné je politické stanovisko a osobně doporučuji nejprve seminář ve Sněmovně, pozvat si odborníky a získat politickou podporu. Uvědomuji si, že to po antitabáku a pamlskové vyhlášce nebude jednoduché a už slyším opozici křičet něco ve smyslu dalšího omezování svobody. No, je to dobrý nápad a budeme se tím zabývat,“ dodává Rostislav Vyzula.
A co sladkosti a čokoláda?
Další poslanci, které ZD oslovil, se k možnosti daně na sladké nápoje staví ještě s menším nadšením, případně ji zavrhují.
„Nadmíra požívání cukru je určitě téma závažné, osobně ale v účinek zvláštního zdanění sladkých nápojů či potravin obsahujících jednoduché cukry příliš nevěřím. Domnívám se, že pokud by vůbec nějaký účinek byl, tak podobně jako u zvýšení cen cigaret či alkoholu by šlo pouze o přechodný efekt,“ uvádí například Vít Kaňkovský (KDU-ČSL).
Pro by nebyl ani Bohuslav Svoboda (ODS), který přitom před dvěma roky chtěl předložit novelu stavějící energetické nápoje na roveň alkoholu a cigaretám – nebylo by je tedy možné prodávat osobám mladším 18 let. V tomto případě ovšem nebyl inkriminovanou složkou cukr, nýbrž kofein. Mladiství by si tak nemohli koupit nic, kde je více než 150 mg kofeinu na litr. O pár měsíců později ale poslanec od návrhu ustoupil a odložil ho na neurčito. A nevypadá to, že by se k něčemu podobnému chtěl nyní vracet, rozhodně ne v podobě daně na slazené nápoje.
„Je nutné uvést, že problém zdanění sladkých nápojů má několik rovin, které je nutné brát v úvahu. V první řadě je nutné dopředu znát dopady takového opatření, nejen na spotřebu těchto nápojů, ale hlavně na zdravotní stav obyvatelstva. Problematické jsou také medicínské definice, které by nutně musely být součástí zákona – třeba i taková věc, jaké množství cukru je přípustné a jaké už ne. V neposlední řadě jde však o další komplikaci daňového systému, kdy dochází k tomu, že jsou nápoje vlastně vyjmuty z daňového systému. Se zavedením zákona by navíc vyvstala otázka, zda neuvalit zvláštní daň také na čokoládu a další výrobky obsahující cukr. Jsem přesvědčen, že v České republice ještě pro takový zákon neuzrál ten správný čas,“ uvádí Bohuslav Svoboda.
Benda: Co bude každý jíst a pít, je jeho věc
Jasně zamítavý postoj asi nepřekvapí u Svobodova stranického kolegy Marka Bendy. „Kdo mě zná a sleduje moje dlouhodobé názory, tak jistě chápe, že já nikdy nic podobného nebudu ani navrhovat, ani podporovat. Jsem příznivcem svobodné společnosti složené ze svobodných a odpovědných občanů, kde si každý občan sám rozhoduje, co bude jíst a pít, a kde mu stát nepředepisuje, co je pro něj dobré. A to ani daňovým zvýhodněním. Je dobré a správné, pokud mají občané informaci, co obsahují jim prodávané potraviny a nápoje. Ale co budou jíst a pít, už je jejich vlastní věcí a já nebudu podporovat, aby ve vlnách různých mód byly znevýhodňovány tu cukry, tu soli, tu tuky a za čas zase něco jiného,“ zdůrazňuje Benda.
Jasné ne říká také hejtman kraje Vysočina a poslanec Jiří Běhounek (ČSSD). „Nejsem příznivcem ad hoc řešení, které kopírují nějaký příklad ze světa. Jednotlivosti nedostatky koncepce v prevenci jako celku, výchově ke stravovacím návykům, výchově k pohybu atd. nenahradí, takže jsem skeptický k opisování kroků Velké Británie. Iniciovat tento krok nebudu a ani tuto problematiku zatím nebudu řešit,“ napsal nám Jiří Běhounek.
A jak problematiku zdaňování sladkých nápojů vidí jeden z nejdůležitějších hráčů na tomto poli, tedy ministerstvo zdravotnictví? „Ministerstvo zdravotnictví v současné chvíli podobný návrh nepřipravuje. Upřednostňujeme cestu osvěty a edukace, přičemž se zaměřujeme na děti a mládež. Krokem k tomu, aby se děti v České republice stravovaly zdravěji, je například přijetí tzv. pamlskové vyhlášky,“ uzavírá mluvčí úřadu Štěpánka Čechová.
Michaela Koubová
