Jak by mělo vypadat české zdravotnictví popsal Andrej Babiš a jeho tým v knize vizí i v politickém programu hnutí ANO pro letošní volby. Podkladů má tedy volič dost, ale ani po jejich přečtení neví, co se vlastně stane, pokud hnutí ANO za rezort převezme odpovědnost. Foto: Tomáš Cikrt

Mnoho nekonkrétních slibů, ale program ANO by z fleku mohla převzít ČSSD

 

„Smáli se nám, že nemáme program,“ posteskl si Andrej Babiš, když v neděli představoval 44stránkový materiál pod názvem Teď nebo nikdy (ano psáno bez čárky). Po prostudování kapitoly o zdravotnictví můžeme ovšem konstatovat, že důvod se posmívat hnutí ANO přetrvává. Vypadá to jako program, ale není to program. Není totiž zřejmé, co skutečně chce největší aspirant na výhru v podzimních parlamentních volbách udělat v následujících čtyřech letech. Možná zdravotnictví více postátní, možná dereguluje. Před téměř čtrnácti dny jsme ve Zdravotnickém deníku pochválili vize pro zdravotnictví, které tým Andreje Babiše popsal v  knize O čem sním, když náhodou sním. Byly konkrétní, velmi pěkně vysvětlené, obsahovaly změny, po kterých léta vola velká část zdravotnických expertů. Přetavit vize do programu se ale hnutí ANO neodvážilo. Vznikl soupis náhodně generovaných neurčitých slibů. Za slovy “Zajistíme, posílíme, prosadíme“ apod. následují vágní formulace jakýchsi cílů, bez vysvětlení, jak jich bude dosaženo.  Najdeme i světlé výjimky – bonusy při péči o své zdraví, jasná podpora eHealth či závazek přidat pracovníkům v sociálních službách 150 procent jejich současné úrovně (to sice není přímo v kapitole o zdravotnictví, ale úzce s ním souvisí).

 

Nejhorší zprávou je program ANO pro politiky z ČSSD. Z fleku by totiž jeho zdravotnickou část mohli převzít téměř kompletně celou. Není tam nic v přímém rozporu s jejich programem, „píárově“ jsou sliby lépe formulovány, než se podařilo socialistům. Jestli Babišovy knižní vize lahodily spíše pravicovému voliči, volební program vyznívá levicově.

Úvod zdravotnické kapitoly programu hnutí ANO vypadá ještě nadějně. Mluví se v něm o vstřícnosti zdravotnických zařízení vůči pacientům, potřebě měřit kvalitu, protože „čerpání zdravotní péče je pro občany do značné míry loterií“. Někdy prý není jasné, co je hrazeno a co není z pojištění. Pojišťovny si nevybírají poskytovatele podle kvality. „Zdravotnictví potřebuje nové impulsy, které postaví občany do role zodpovědných zákazníků pečujících o své zdraví, s důrazem na jejich kompetence v rozhodování, včetně respektu zdravotníků k jejich informované volbě, poskytovatele péče do role soutěžitelů v kvalitě, ceně, dostupnosti a efektivitě léčby, zdravotní pojišťovny do pozice nabízející nové produkty s výrazně vyšší zodpovědností za kvalitu nabízených služeb při efektivitě blížící se optimu a stát do role přísného dohlížitele, tvůrce pravidel a hodnotitele systému,“ zní vyčerpávající definice (a snad jediná pasáž, kterou by ČSSD nemohla převzít). Natěšený čtenář se těší na popis cest, jak těchto bohulibých cílů dosáhnout. Jenže zbytečně. Následuje text naházený vidlemi bez ladu a skladu. Pokud jsme se chtěli jednotlivými sliby prokousávat, museli jsme je sami roztřídit podle nějaké logiky, protože jinak se v programu skáče od tématu k tématu.

Nebudeme privatizovat, ale investovat

„Nebudeme privatizovat zdravotnictví. Jsme i nadále proti plošné privatizaci nemocnic,“ zní hned první „impuls“. Dobře, to lze pochopit. Andrej Babiš je obviňován z toho, že si prostřednictvím Hartenberg fondu chce koupit půlku českého zdravotnictví, tak deklaruje, že nikoliv. Konkretizuje to tak, že státní nemocnice musejí zůstat v rukou státu (ale pozor – o krajských se nezmiňuje). Slibuje přitom, že do oněch státních zařízení bude stát investovat. Vůbec celý program je postaven na desítkách miliard korun investic. Andrej Babiš vychází z předpokladu, že výrazně ušetří například díky EET či centrálním nákupům, tedy že bud mít spousty peněz na rozdávání. A když nebude, tak prý deficitní rozpočet – odůvodněný užitečnými investicemi –  vlastně není problém. Jak říká sám Babiš: „Není to dogma.“. A tak je třeba číst i jeho program pro volby. Není to dogma. Všechno nakonec můře být úplně jinak.

Centrálně, nebo deregulovaně?

V našem mezititulku máme čárku. Tím naznačujeme, že jedno se vylučuje s druhým. Jenže z programu hnutí ANO vyplývá, že si představuje, že systém bude založen na konkurenci i centrálním plánování současně. Asi jako v názvu programu, kde čárka chybí: Teď nebo nikdy (čti tedy Teď a nikdy).

Ujme-li se vlády nad českým zdravotnictvím hnutí ANO, je zcela nejasné, jaký osud postihne zdravotní pojišťovny. Sice se na jednu stranu v programu píše, že „větší počet zdravotních pojišťoven má význam, jen pokud si budou zdravě konkurovat,“  ale k tomu se doplňuje: „Chceme zdravotní pojišťovny, které myslí více na své pojištěnce, než na to, jak neposkytnout nějakou péči a tím ušetřit. Stát musí činnost zdravotních pojišťoven účinně kontrolovat.“ Čtenář těchto pasáží musí být zmaten. Pod tyto deklarace se vejde opravdu cokoliv. Pokud chtějí autoři programu konkurenci, jakými změnami současného stavu (legislativy) jí podpoří? A má-li je stát kontrolovat, má tak činit více, než dnes a opět jak? Mají pojišťovny šetřit, nebo zaplatit všechny výdobytky moderní medicíny, které jsou k dispozici?  Konkurenci asi příliš nepodpoří další požadavek – na povinné zveřejňování všech smluv a faktur. „Občan musí mít přehled o každé koruně utracené ve zdravotnictví,“ žádá ANO. To mu asi z těch miliónů údajů praskne hlava, dodává ZD.

Andrej Babiš se opět hlásí k tomu, že zavede centrální nákupy ve zdravotnictví, tady je v knize snů i v programu konzistentní. Ovšem věta: „Ušetřené peníze vložíme do rozvoje zdravotnictví a zlepšení finančního ohodnocení lékařů, sester a dalšího personálu ve zdravotnictví,“ se jeví jako zbožné přání. Zatím probíhající pokusy o centrální nákupy se týkají komodit, které nepřinášejí nějaké zázračné peníze. ZD před pár dny upozornil na materiál ministerstva zdravotnictví, určený pro informaci členům vlády. Poukazuje se v něm na rizika centrálních nákupů, jako jsou problémy při výběru komodit z hlediska zákona o veřejných zakázkách, nebo skutečnost, že organizace přímo řízené MZ – vzhledem ke svému téměř 50% tržní podílu v lůžkové péči – mohou centralizovanými dodávkami omezovat hospodářskou soutěž. Centrálně rezortně se dnes nakupují energie, počítače, stroje na zpracování dat a datová média. Zda je účelné toto spektrum rozšiřovat o takové položky jako jsou léky, panují vážné pochybnosti a zatím ani hnutí ANO nezpracovalo nějaký koncept, jak by podle něj centrální nákupy měly vypadat a kolik by peněz ušetřily.

Další body z oblasti řízení zdravotnictví jsou pak nicneříkající až zábavné. „Zavedeme klasické manažerské postupy v řízení nemocnic spadajících pod ministerstvo zdravotnictví…“, píše se například v programu. Znamená to snad, že dnes jsou nemocnice řízeny nějakými netradičními manažerskými postupy a je třeba všechny „neklasické“ manažery odtamtud vypudit? Disponuje hnutí ANO nějakým týmem geniálních ředitelů nemocnic, kteří dosud spali jako Blaničtí rytíři a jsou připraveni ona neschopná nemehla nahradit?

Nárok, ale na co?

Hnutí ANO slibuje, že zajistí „kvalitní zdravotní péči všem v rámci veřejného zdravotního pojištění. Současně musí každý občan vědět, na co vše má v rámci této hrazené péče nárok.“ Jenže dál není tato teze rozvedena. Myslí se tím, že bude jen lépe popsán aktuální stav, nebo snad, že mimo toho, na co „má občan nárok“, bude existovat platba za nadstandard či připojištění? Ve vizích Andreje Babiše tyto platby jsou, v programu již nikoliv.

ANO obecně podpoří „kultivaci současných úhradových mechanizmů tak, aby peníze šly více za pacientem,“ a dodává, že „pojišťovny mají platit poskytovatelům péče za konkrétní péči, nikoli pouze za samotnou existenci zařízení či provádění dílčích úkonů.“ Tyto věty voní příslibem zrušení paušálních plateb a podpory DRG, ale explicitně to napsáno není a už vůbec není jasné, jaký bude postoj k projektu DRG-Restart.

Milá je podpora eHealth. Ta je jednoznačná, týká se elektronických záznamů pacienta (myslí se nová elektronická zdravotní knížka?) i elektronického receptu, který bude doplněn „o systém varovaní před nevhodnými kombinacemi předepsaných léků“.

Spravedlivé odměňování. Ano a dál?

Je také hezké, že „chceme spravedlivé odměňování pracovníků ve zdravotnictví a zdravotnických zařízení reflektující kvalitu a výsledky poskytované péče,“ ale co tím chtěli básníci z ANO říci? Zruší tarifní tabulky, aby bylo možné odměňování diferencovat? Nebo jak to myslí s onou spravedlností? Sice se to nedozvíme, ale následuje ujištění, že spravedlivým odměňováním a zkvalitněním vzdělávání, motivací a komunikací „zredukujeme nežádoucí odchody zejména mladých zdravotníků do zahraničí“. Zdravotnický deník jenom podotýká, že pohyb pracovních sil směrem z východu na západ, v tom počtu, jaký lze vidět dnes, je přirozeným jevem a zabránit mu je utopie. Jsou tu však jiné úniky, třeba z nemocnic do ambulancí, ale o těch se v tomto programu nepíše. K odměňování zdravotníků se text vrací nesystematicky ještě o několik řádků níže, ale pouze s obecnou deklarací, že „dostatek českého personálu ve zdravotnických zařízeních bude naší prioritou“ (takže žádné slovenské lékaře a ukrajinské sestřičky podporovat nebudeme? ptá se ZD) a také: „Práci zdravotnických pracovníků je potřeba náležitě odměnit.“ (zlatá slova).

Vytvoříme síť lékáren s pohotovostí

„Zajistíme významnou roli občana v solidárním zdravotním systému,“ zní další věta programu. Jak významnou, co se tím myslí? Bez vysvětlení. Naopak věta „budeme bonifikovat ty občany, kteří dbají o své zdraví,“ je jasným závazkem a můžeme se těšit už jenom na jeho provedení. Stejně tak, slib, že hnutí prosadí „zveřejňování informací o poskytované zdravotní péči jednotlivých zdravotnických zařízení včetně indikátorů kvality, abychom usnadnili občanovi výběr kvalitní zdravotní služby,“ je dostatečně silný a srozumitelný.

Jenže dál už se zase program rozbředne. Jistě bychom mohli ocenit cíl posílit „úlohu praktických lékařů v péči o pacienty“, ale bez dalšího popisu vlastně nevíme, co bychom měli chválit. Hnutí chce posílit i „roli ambulantního řešení“ (a současně, jak jsme uvedli výše, masivně investovat do státních nemocnic, takže není tak docela jasné, co je prioritou, zřejmě všechno) a „rozšířit využívání jednodenních invazivních výkonů“ (kam až rozšířit?).

Hnutí ANO si klade za cíl zajistit dostupnost pohotovostí.  Závazek: „Vytvoříme síť místně a časově dostupných lékáren s pohotovostní službou,“ je pozoruhodný. Škoda, že není dále vysvětleno, zda vzniknou speciálně zasíťované státní lékárny, nebo budou stávající veřejné (avšak soukromé) nějak donuceny/motivovány, aby tuto službu i se ztrátou zajišťovaly. Podobně zajímavý je slib, že “prevence zubní péče bude pro děti dostupná bez ohledu na ekonomickou situaci rodičů“. Znamená to obnovení povinných školních prohlídek, nebo něco jiného? To je vlastně problém celého programu. Je v něm mnoho naznačeno, zbytek si čtenář musí domyslet a realizátorům se tak otevírají doširoka možnosti interpretace plnění slibů (až budou za čtyři roky skládat účty).

Odhodláním „reformovat psychiatrickou péči a posunout ji blíže k psychicky nemocným,“ se hnutí ANO vlamuje do otevřených dveří. Tato reforma právě probíhá, poháněna penězi z evropských fondů, ale berme pozitivně, že je tu snaha jí dokončit. Další předsevzetí „zlepšíme koordinaci péče o chronicky nemocné pacienty,“ je příliš obecné – kdo s kým, jak a kterou část péče bude koordinovat?

150 procent platu pracovníkům sociálních služeb

Konkrétněji je v programu hnutí ANO popsána oblast zdravotně-sociální péče. Paradoxně ovšem v ne v kapitole věnované zdravotnictví (kde je ale důležitý příslib podpory domácí péče, včetně hospiců), ale v části o „práci a sociální péči.“ Rezorty by se měly dohodnout na pravidlech spolufinancování dlouhodobé péče. Budou nastavena pravidla pro úhradu ošetřovatelské péče. Ušetří se peníze transformací drahých akutních lůžek a ty se převedou na vytvoření kapacity lůžek následných ošetřovatelských. „Zastavíme propastné rozdíly ve výši a systému odměňování pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách,“ slibuje hnutí ANO a nejen to, zavazuje se, že pracovníkům v sociální oblasti, kteří byli dlouhodobě opomíjeni, zvýší platy „do konce volebního období v roce 2021 minimálně na 150 procent jejich současné úrovně“.

Také další body ze zdravotně sociální oblasti zní zajímavě, ale jsou už žel ne příliš konkrétní, například „zlepšení postavení pečujících osob“. Navrhuje se i reorganizace lékařské posudkové služby a způsobu posuzování, což je velice důležitý a potenciálně radikální závazek. Naznačuje se, že by se mělo urychlit vyřizování a zavést objektivní posuzování situace klienta ve vazbě na diagnózu. „Zjednodušíme administraci dávek podmíněných zdravotním stavem a zrychlíme jejich přiznávání,“ uvádí se v programu hnutí ANO. Kdyby tyto proklamace byly naplněny skutky, zasloužily by si jednoznačně pozitivní hodnocení.

Favorit by měl vysvětlovat

Andrej Babiš je favoritem letošních voleb. Program jeho hnutí obsahuje příliš vágních slibů na to, abychom dokázali odhadnout, jak se změní české zdravotnictví, pokud za něj převezme odpovědnost. Na rozdíl od knihy vizí O čem spím, když náhodou spím, v programu nejsou žádné podstatné systémové změny a více než na rozvíjení veřejného zdravotního pojištění, je kladen důraz na utužení silného státu. Ale možná je to jenom špatný dojem. Zástupci hnutí ANO, kteří se v následujících týdnech zúčastní četných předvolebních diskusí o českém zdravotnictví, budou mít co vysvětlovat.

Tomáš Cikrt