Ministerstvo zdravotnictví pod taktovkou ministra Adama Vojtěcha mění pravidla hry pro centra vysoce specializované péče. Nově budou muset nemocnice plnit přísné indikátory kvality po celou dobu akreditace, jinak o prestižní statut přijdou. Rozhodovat mají data, nikoli prázdné sliby. Reforma navíc přinese pacientům garanci, že pokud centrum nestíhá stanovené čekací lhůty, musí operaci zajistit jinde. Problematice se věnovala Konference specializované péče.

Ministerstvo zdravotnictví získalo díky legislativní úpravě vysoce specializované péče od začátku tohoto roku větší možnost zapracovat do výzev pro centrovou péči všechny podmínky a pravidla, která vyžaduje. A to včetně toho, že indikátory kvality musí centrum plnit po celé akreditační období. Letos navíc expertní tým řešící centralizaci nahradila pracovní skupina, která je poradním orgánem ministra.

„Pracovní skupina si dala za cíl nastavit tvůrčí rámec řízení center vysoce specializované péče. Aby to už nebylo tak, že vám udělíme statut a pak si tu pět let dělejte, co chcete,“ podotýká ředitelka odboru zdravotní péče na ministerstvu zdravotnictví Venuše Škampová.

Šermování s neexistujícími daty má utrum

Čím více je přitom péče centralizovaná, tím víc roste potřeba hlídat kvalitu. Pacienti totiž v rámci několika existujících center těžko půjdou někam jinam. Takže pokud nově pracoviště přestane požadovaná kritéria splňovat, o statut centra může přijít. A rozhodování má probíhat skutečně na základě dat, která by tak zařízení ve vlastním zájmu měla náležitě vykazovat. Což rozhodně doteď nebyla samozřejmost.

Doposud se přitom prací s daty stále dokola šermovalo, realita ovšem zůstávala na míle daleko. „Všichni mluví o tom, že pracují s daty. Ale on s nimi nikdo nejenže nepracuje, ale ani s tím nepočítá. Pak jim data ukážete a oni ztrácí řeč, protože na to nejsou připraveni. A to nejsou data, která popisují Higgsův boson. Jsou to třeba data produkce jejich vlastních klinik a oddělení. Budou vám tvrdit, že dělají miliardu takových a makových výkonů. Ale ptám se, kde to tedy v datech je. Protože jestliže výkony dělají, měli by je vykazovat a dostat zaplacené. Jinak je to na Nobelovu cenu míru a pojišťovny z toho budou mít velkou radost,“ popisuje běžnou realitu šéf pracovní skupiny pro vysoce specializovanou péči a poradce ministra Tomáš Hauer.

Statut centra není nárokový

Vedle excelence se bude dodržovat také dostupnost. V případě, že některé pracoviště nebude stíhat stanovené lhůty, do kterých má péči poskytnout, musí pacientovi zajistit zákrok v jiném centru, které kapacitu má.

Stát by navíc měl síti dávat jasná pravidla určená potřebou. „Rolí státu je říci, kde centra chce. Žaloby a dovolávání se, že když jsme operovali ne 16, ale 19 slinivek, tak bychom měli mít centrum vysoce specializované péče, jsou absurdní. Tady nárok neexistuje,“ podtrhává Hauer.

A velmi široce rozšířeným nešvarem je také to, že se centra sice ustaví, ale výkony se vesele dál poskytují jinde. S tím chce ministerstvo teď skončit například u hepatopankreatobiliární chirurgie a operací jícnu. Na konci května proto vydalo ve svém věstníku metodické pokyny, na jejichž základě by měly začít zdravotní pojišťovny odsmlouvávat péči mimo centra. Pokud by se to nepovedlo, je krajním řešením zrušení daných výkonů a nasmlouvání zcela nových jen pro centra.

Mohlo by vás zajímat

Pneumoonkochirurgických center má být méně

Na druhou stranu chce ministerstvo dávat na stůl podmínky pro centra předvídatelně, což doposud zdaleka nebylo samozřejmostí. „Třeba onkourologové na jednom pracovišti mi říkali, že karcinom penisu operují 7x za rok a dělat to nechtějí. Raději by pacienty posílali do Plzně, kde se to v komplexní podobě dělá nejlépe. Jenže nevědí, jestli ve výzvě nebude 5 operací penisů jako podmínka reakreditace, tak si je radši nechávají. To není dobrá vizitka systému. Proto bychom do něj chtěli přinést predikovatelnost,“ načrtává Hauer.

Ministerstvo má nyní na stole rest tří reakreditací z loňska u center hematoonkologických, onkourologických center a pro vysoce nakažlivá onemocnění. Na konci tohoto roku končí statut transplantačním centrům a připravuje se i reakreditace pneumoonkochirurgických center. „S předstihem 18 měsíců komunikujeme se všemi plicními stakeholdery, jak bude vypadat síť pneumoonkochirurgických center,“ říká Hauer.

Těch by přitom u nás mělo být méně než dosud. Například v šestimilionovém Dánsku totiž mají čtyři a vše funguje na jedničku. V Česku zřizujeme 9 center ve 12 nemocnicích (plus další desítka pracovišť se na péči podílí), přitom máme mnohem nižší prooperovanost pacientů. Ministerstvo proto nyní mapuje kapacity napříč republikou a potřebu péče. A pak chce podle toho nechat poskytovatele, ať spolu o statut center soutěží. „Jistě ale nebudeme chtít šest pracovišť v Praze,“ dodává Hauer.

Absurdní situace onkourologických center

Co se týče onkourologických center, těch bylo do konce loňska 16. Jenže 75 % výkonů, které se v nich prováděly, byly výkony necentralizované. „Má to spoustu vysvětlení, ale každé z nich říká, že je něco sakramentsky špatně. Není to totiž jen o operativě. U onkourologických center byla zásadní motivace ke statutu, abyste mohli podávat systémovou léčbu. Aby urologové mohli podávat tablety a injekce na urologické nádory. K tomu ale nepotřebujeme centra. To mohou dělat urologické kliniky a oddělení v komplexních onkologických centrech,“ konstatuje Hauer.

Do letoška centralizace proběhla jen u zákroků na nadledvině, největších cystektomických výkonů na měchýři či operací prostaty s lymfadenektomií. Objevila se snaha centralizovat onkologické výkony na ledvinách, dnes se ovšem operují kdekoliv. A i ostatní centralizované výkony se nadále z nemalé části dělají mimo centra.

K tématu

„Ve výsledku tak mají některá necentra, dokonce malé nemocnice uprostřed lesů, násobně víc onkourologické operativy než některá centra. Ať jste centrum nebo ne, procento centrových a necentrových výkonů je stejné. Nejenže centra dělají 75 % necentrových výkonů, ale necentra dělají stejný poměr centralizovaných onkourologických výkonů. Úplně to přestává dávat smysl,“ popisuje absurdní situaci Hauer.

Ministerstvo tak chce zakázat zákroky na měchýři mimo centra od příštího roku. Další větší a střední diagnózy by měly následovat o rok později, onkologická operativa prostaty se má centralizovat v horizontu pěti let.

U operací prsu není centralizace na místě

Zatímco ve většině typů center lze vzhledem ke stárnutí populace očekáváme nárůsty počtu výkonů, jsou tu i výjimky s opačným trendem. Vzhledem ke klesající porodnosti k nim patří vysoce specializovaná centra perinatologické péče a pak onkogynekologická chirurgie, kde klesá zátěž i díky prevenci. A podle Hauera dnes máme vzhledem k incidenci a prevalenci onkogynekologických chorob center příliš mnoho. I tady proto ministerstvo plánuje změny.

Na druhou stranu ale některé typy péče úřad centralizovat neplánuje. To je případ mamochirurgie, kde by bylo zapotřebí alespoň sedm desítek center. Což by koneckonců ministerstvo jen těžce administrovalo. V takových případech je proto podle Hauera na místě, aby pracovištím stanovily podmínky zdravotní pojišťovny.