Proočkovanost zdravotníků proti chřipce je ve srovnání se západními státy žalostná, varují odborníci

Zatímco v České republice je očkování proti chřipce mezi zdravotníky spíše výjimka než pravidlo, v některých amerických státech přesahuje 90 procent. Foto: freestockphotos.biz

Měli by se vlastním přístupem snažit chránit pacienty a sami jít příkladem, místo toho se ale většina zdravotníků v proočkovanosti proti chřipce příliš neliší od běžné populace. Situace se sice v posledních letech lehce zlepšuje a osvícené managementy nemocnic se snaží zaměstnancům očkování nabízet, procento očkovaných zdravotníků je však stále trestuhodně nízké. Právě nyní je přitom doba, kdy by měli zdravotníci, lidé v rizikových skupinách a nejlépe i všichni ostatní očkování podstoupit.

 

„Zdravotníci a pracovníci v zařízeních sociální péče jsou skvělým přenašečem chřipky – každý den potkávají řadu pacientů, z nichž mnozí mohou být chřipkou nakaženi. Je nezodpovědné a nedbalé mít zdravotníky, kteří se nenechají imunizovat proti chřipce nebo kterémukoliv jinému onemocnění, na které máme vakcínu,“ řekl na včerejší tiskové konferenci ředitel české kanceláře Světové zdravotnické organizace Srdan Matic.

„Proočkovanost zdravotníků v České republice je v porovnání se západním světem žalostně nízká,“ konstatuje vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP a vedoucí katedry epidemiologie na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové Roman Chlíbek s tím, že u nás je očkování zdravotníků stále podceňováno. „Lékaři mají pocit, že se nás to netýká, já určitě neonemocním, a kdyžtak vím, jak to vyléčit a poznám to. Je třeba změnit přístup – očkuji se ne proto, abych mohl chodit do práce, ale protože bych mohl poškodit pacienta,“ dodává Chlíbek.

Až třetina nemocných navíc může vylučovat virus ještě předtím, než se objeví první příznaky. Nakažený zdravotník tak snadno může infikovat pacienta nevědomky, čemuž lze očkováním předejít. „Nesmíme také zapomínat, že v době epidemií je chřipka častou nemocniční infekcí, což s sebou nese řadu specifických problémů,“ konstatuje vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění Martina Havlíčková.

Očkování všem zdravotníkům přitom doporučuje minimálně 30 zemí – včetně České republiky, u nás ale bohužel nejsou naplňována. „Ve USA jsou dokonce některé státy, kde očkování není jen doporučené, ale je povinné. Například v Emory University Hospital v Atlantě je očkování zdravotnickým pracovníkům každoročně nařízeno. Kdo to nestihne do 5. prosince, dostává lhůtu sedmi dnů, kdy se musí doočkovat. Těch sedm dní už ale nechodí do práce a nesmí k pacientovi, protože by ho ohrozil případnou chřipkou, a během sedmi dnů nepobírá plat. Když se do sedmi dnů nenechá očkovat, je pozván na pohovor a je s ním rozvázán pracovní poměr, protože neudělal maximum pro své pacienty. Díky tomu dosahují v některých státech USA proočkovanost 94 či 95 procent,“ poukazuje Roman Chlíbek, podle kterého však v Česku na zavedení povinnosti nejsme připraveni.

Proočkovanost je odhadem 10 až 15 procent

Jak vysoké proočkovanosti tedy u nás mezi zdravotníky dosahujeme? Data bohužel nejsou k dispozici, Roman Chlíbek ovšem odhaduje, že se jedná o 10 až 15 procent, zatímco ve většině evropských zemí jde o 20 až 40 procent. Na druhou stranu dobrou zprávou je, že i u nás je trend spíše pozitivní. „Stále více a více nemocnic se zapojuje. Je to ale otázka vedení nemocnic, jak se k tomu postaví a zda vydá nějaké opatření,“ přibližuje Chlíbek.

Ani v nemocnicích podporujících očkování ovšem není situace ideální. „Už řadu let očkujeme personál v nemocnici. Očkujeme několik set zaměstnanců, loni jsme dosáhli skoro počtu 400, což je zhruba 20 procent zaměstnanců. Oproti průměru v ČR je to podstatně víc, i tak bych si ale představovala, že bude procento vyšší. A když se zeptám studentů, tak skoro všichni řeknou, že očkováni nejsou. Musíme se tedy snažit povědomí zvyšovat,“ řekla na nedávné tiskové konferenci primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová.

Jak by tedy šla zvýšit proočkovanost bez zavedení povinnosti? „Vakcína musí přijít za lékařem, než lékař za ní. V některých zemích mají zkušenost, že jezdí po odděleních a přímo tam zdravotníky očkují – pak s tím většinou nikdo nemá problém. Jakmile ale řeknete, že zítra v osm mají přijít někam na druhou budovu a tam čekat, tak to většinou neudělají,“ radí Chlíbek.

Dále podpořit očkování z centrální úrovně by bylo podle něj možné tak, že by ministerstvo zdravotnictví každoročně poslalo svým nemocnicím doporučení, že je vhodné začít personál očkovat proti chřipce.

Rizikové skupiny? Proočkovanost je přinejlepším 30 procentní

Lépe než zdravotníci jsou na tom některé skupiny chronických pacientů, u nichž proočkovanost dosahuje až 30 procent. V zařízeních poskytujících následnou a dlouhodobou péči, jako jsou LDN, bylo loni proočkováno 31 procent pacientů (nejlépe jsou na tom v Olomouckém kraji, kde jde o necelých 39 procent, naopak nejhůře v Praze, kde nedosahujeme ani 25 procent), trend je ale již deset let setrvalý mezi 30 a 31 procenty. Co se pak týče lidí s chronickým onemocněním celkově, mezi pacienty s CHOPN bylo loni proočkováno přes 21 procent, skoro 21 procentní proočkovanost je také mezi lidmi s onemocněním ledvin a téměř 19 procentní proočkovanost máme mezi diabetiky. O něco horší je situace mezi lidmi s kardiovaskulárním onemocněním, kteří jsou očkováni ve 14 procentech, a co dohánět rozhodně mají astmatici s devíti procenty. Očkovat by se zpravidla měli také lidé po transplantacích, pacienti s onkologickým onemocněním nebo omezenou funkcí sleziny.

Bohužel, i když je skupina chronických pacientů proočkována nejvíce, stále jsou čísla zoufale nízká. Rada Evropské komise totiž vydala doporučení, že proočkováno by mělo být 75 procent seniorů, chronických pacientů a dalších rizikových skupin. „Míra uvědomění sice mírně roste, ale velmi pomalu – maximálně o tři, čtyři procenta v horizontu deseti let,“ podotýká profesor Chlíbek. Přitom očkování může snížit úmrtnosti související s chřipkou o 22 až 65 procent podle typu pacienta (např. u diabetiků se snižuje o 55 procent a u lidí po mrtvici o 65 procent).

Na očkování by se vedle seniorů, chronických pacientů a zdravotníků nemělo zapomínat také u malých dětí či těhotných žen, což se ale mnohdy děje. „Hovořili jsme s gynekology a porodníky, jestli doporučují těhotným očkování, když k nim chodí do poraden. Přiznávají, že o tom příliš nehovoří. Poočkovanost těhotných tak u nás bude minimální. Dnes jsem četl data z USA, kde alarmují, že je potřeba něco dělat s očkováním těhotných žen, protože mají jen 54 procentní proočkovanost. O takových číslech si můžeme nechat jen zdát,“ konstatuje Chlíbek.

I celkově je u nás proočkovanost velmi nízká – pohybuje se kolem pěti až šesti procent, i když Světová zdravotnická organizace doporučuje alespoň 22 procent a během pandemie 50 procent.

Vakcinologové usilují o větší dostupnost očkování

Důvodů, pro které se lidé nechtějí nechat očkovat, je několik. Mezi ty nejčastější patří, že „jsem se nechal očkovat a stejně onemocněl“. Odborníci proto připomínají, že očkování proti chřipce chrání jen proti chřipce, ne proti široké škále dalších respiračních infekcí virového či bakteriálního původu, které mnohdy zaměňujeme s chřipkou, nejsou ale tak nebezpečné. Zároveň je třeba myslet na to, že účinnost vakcinace není stoprocentní – v závislosti na sezóně se pohybuje mezi 40 až 60 procenty, kdy se onemocnění vůbec neobjeví. Pokud ovšem očkovaný pacient chřipkou onemocní, mívá choroba zpravidla mírnější průběh s nižším rizikem komplikací a hospitalizace (napři. u očkovaných dětí je riziko hospitalizace o 74 procent nižší než u neočkovaných). Ruku v ruce s proočkovaností se také zhruba o 40 procent snižuje počet návštěv u lékaře i množství dní na neschopence.

Dalším často zmiňovaným mýtem hovořícím proti očkování jsou obavy z bezpečnosti. „Chřipková vakcína patří mezi ty nejvíce bezpečné. Prakticky nenajdete skupinu, která by očkování nemohla dostat. Už i to, že se prokázala bezpečnost pro těhotné ženy, ukazuje na vysokou míru bezpečnosti,“ upozorňuje ale Roman Chlíbek.

Nesprávná je dále úvaha, že jsou chráněni lidé, kteří se nechali očkovat předchozí sezónu – například v letošní tetravalentní vakcíně jsou oproti té loňské dva nové antigeny (A Brisben 2018 a A Kansas 2017).

Podpořit očkování by podle Chlíbka mohla větší dostupnost vakcinace – tedy rozhodně ne posílat pacienty do lékárny pro vakcínu a pak až očkovat. V zahraničí je běžné, že je lidem v nemocnici nabídnuto očkování, i když přišli kvůli něčemu jinému. U nás oproti tomu zatím specialisté příliš aktivně vakcinaci nenabízejí. „Asi nepůjdeme cestou jako ve Spojených státech, kde jsou schopni vás naočkovat na benzínce. Někdo tam přijede tankovat naftu, je tam skupina a nabídne mu očkování. Tudy nepůjdeme, ale pokud bude pro pacienta možné dostat se k očkovací látce v téměř kterémkoliv zdravotnickém zařízení, věřím, že by se nechal očkovat. Pacienti to musí slyšet i od odborníků, takže se nyní snažíme zapojit odborné společnosti, aby to nabízel i neurolog, diabetolog či nefrolog,“ doplňuje Roman Chlíbek.

Poslední sezónu byla chřipková epidemie středně závažná, během šesti týdnů však při ní kvůli respirační infekci navštívilo lékaře 996 tisíc lidí. Celkem 625 pacientů kvůli chřipce skončilo na JIP či ARO a 195 na ni zemřelo. „Jde ale o špičku ledovce, prokázané a zcela jednoznačné případy. Pak je ale řada dalších úmrtí, která lze dávat do souvislosti s chřipkou, ale příčinou úmrtí byla jiná diagnóza. V rámci zemí v mírném klimatu a s vyspělým zdravotnictvím je chřipka jediná infekce, jejíž dopad je vidět i na celkové úmrtnosti. To žádné jiné infekční onemocnění nedokáže,“ uvádí vedoucí epidemiologie infekčních onemocnění Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl. Pacienti tedy ve výsledku zemřou například na chronické srdeční selhání, onemocnění ledvin či dekompenzaci diabetu, kdyby ale předtím neprodělali chřipku, pravděpodobně by takto nezemřeli. Celkem se přitom jedná o zhruba 1500 případů ročně, tedy dvě procenta všech úmrtí v Česku.

Vedle očkování patří mezi další preventivní opatření v době chřipkové epidemie náležité a časté mytí rukou, užívání a adekvátní likvidace papírových kapesníků a v případě nákazy nechození mezi lidi.

Michaela Koubová