Skrytý dopad pandemie koronaviru. Pobyt doma zvyšuje přejídání a snižuje tělesnou zdatnost

Ti, kteří jsou zvyklí žít zdravě, nebudou mít tak velký problém, jako ti, kteří s nadváhou a přejídáním bojovali už před pandemií covid-19. Foto: pixabay

Šíření infekce covid-19 a plošná opatření proti němu mění chování populace. Nutnost omezit sociální kontakty a trávit většinu času doma může vést k tomu, že se lidé přejídají a současně ještě méně času tráví pohybem. Sáhnout po ne zrovna nutričně ideálním jídle se tak může stát do určité míry „zvládací strategii“ v okamžiku velkého stresu a současně doby, kdy řada z nás opustila svůj obvyklý denní režim. Automaticky to ale neznamená, že by každý kousek čokolády byl těžký a neodpustitelný hřích.

 

Po sociálních sítích koluje celá řada více či méně vtipných obrázků upozorňující na to, že jedním z nejviditelnějších dopadů pandemie covid-19 bude nárůst tělesné hmotnost. Nahrává tomu hned několik faktorů. Obvyklý denní režim velké části populace se zásadně změnil. Lidé zůstávají doma a méně času tráví pohybem, a jejich fyzická aktivita klesá. Současně sáhnout po jídle je pro řadu lidí běžnou reakcí na stresovou situaci. A právě přítomnost pandemie covid-19 a její dopady na běžný život znamenají obrovský stres. „Mnoho lidí právě nyní bojuje s jídlem a pravděpodobně jiným způsobem, než byli zvyklí. Existuje řada výzkumů, které ukazují, že pokud jsou lidé v krizové situaci, jsou velmi stresovaní, tak jednou z prvních věcí, kterou změní, jsou právě stravovací zvyky,“ popsala pro britský zpravodajský server BBC News Cortney Warrenová, americká klinická psycholožka a specialistka na poruchy příjmu potravy.

V okamžiku, kdy je obvyklý svět „vzhůru nohama“, je tak fyziologicky přirozené sáhnout po jedné z pomyslných jistot, která ještě zbyla, a to je právě jídlo. Jak ukazuje studie American Psychological Association z roku 2013 během posledního měsíce volilo jídlo jako nástroj pro zvládání stresu anebo kvůli stresu záměrně konzumovalo nutričně nevhodná jídla 38 procent Američanů a Američanek zapojených do výzkumu. Polovina z těch, co stres zajídali, tak dokonce činila nejméně jednou týdně. Jídlo pak považovali za způsob, jak se alespoň dočasně odpoutat od toho, co je tíží. A situace, ve které se nyní nacházíme, je bezpochyby stresová. Nejde jen o zdravotní rizika spojená s možnou nákazou, ale také velká ekonomická nejistota, nutnost změnit svůj zažitý režim, včetně nutnosti strávit svůj čas se svými blízkými bez možnosti potřebného odstupu či obavy z toho, co přinese budoucnost. I když v současnosti nejsou k dispozici rozsáhlejší studie, které by mapovaly, jak konkrétně pandemie covid-19 a opatření nutná k jejímu řešení ovlivňuje životní styl populace, je téměř jisté, že nějaké dopady zde budou. Jde jen o to, jak velké.

„V tuto chvíli nemáme data, která by ukázala, jaké dopady má nouzový režim na celé populace, ale individuální dopady zde budou, byť se nemusí projevit na váze. Řadě lidí poklesem fyzické aktivity klesne jejich fyzická zdatnost a současně se dostanou do stavu, kdy i jejich obvyklý kalorický příjem bude najednou vyšší než výdej. Téměř všichni své sportovní aktivity omezili a jen pár skalních se i nyní hýbe tak, jako dříve. Navíc v domácích podmínkách se prostředí posiloven a zejména profesionální vedení fitness trenérem nahradit nedá,“ popisuje docent Martin Matoulek, obezitolog a tělovýchovný lékař, který působí na 3. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jedním z dílčích ukazatelů poklesu fyzické aktivity, se kterým pracuje, jsou data získaná v rámci dobrovolného projektu Čas pro zdraví, kde veřejnost anonymně sdílí údaje o počtu ujitých kroků během dne získané z měření pomocí mobilních telefonů či chytrých hodinek. „Už nyní vidíme, že lidé zapojení do tohoto projektu, snížili počet ujitých kroků v průměru o 30 až 35 procent denně,“ dodává. Výsledkem nutně nemusí být nárůst tělesné hmotnosti, ale zhoršení poměru mezi svaly a tuku a zhoršení metabolických parametrů. „Právě pokles fyzické aktivity je největším problém u osob ohrožených sarkopenií, tedy u seniorů, jimž klesá svalová hmota a tělesná zdatnost, což vede k dalším zdravotním komplikacím. Nyní tito lidé z důvodu obav před nakažením raději příliš nevychází, a jejich tělesná zdatnost rychle klesá,“ upozorňuje odborník, který současně stojí včele týmu, který vytváří projekt Obesity News, jehož součástí jsou i nyní v době nouzového stavu online poradny specialistů a specialistek z oborů výživy, obezitologie i rehabilitačního lékařství.

Nejen stres, ale i nuda vedou k přejídání

K přejídání obecně podle Caroline Kamauové, psycholožky působící na University of London a specializující se na psychologické souvislosti stravování, vede pět rizikových faktorů. Ty se navíc mohou nyní u konkrétních jedinců vyskytovat současně. Jedná se o duševní onemocnění, zejména přítomnost deprese a úzkostné poruchy, problémy se zkresleným vnímáním vlastního těla, včetně předchozích častých výkyvů hmotnosti a různých dietních pokusů, velmi impulzivní osobnost, s případnými sklony či zkušenostmi s nadměrným užíváním návykových látek, gamblingu či nadměrného hraní počítačových her, sklony „řešit“ své problémy právě jídlem a také to, že člověk má příbuzné nebo přátele s poruchami příjmu potravy. Zde je ale na místě opatrnost při hodnocení svého chování či chování svých blízkých. „To, že se někdo jednou přejedl, ještě neznamená, že by byl klasifikován jako člověk s poruchou příjmu potravy,“ upozorňuje psycholožka. Přesto podle ní může být v populaci poměrně rozšířené záchvatovité přejídání, které ještě nesplňuje diagnostická kritéria pro poruchu.

„Pokud jste v situaci, kdy jste velmi stresovaní, jste více náchylní k přejídání,“ vysvětluje současnou situaci Cortney Warrenová s tím, že samotné přejedení přináší jen velmi dočasný pocit úlevy. Naopak se brzy po něm dostavují výčitky a pocity selhání. Subjektivní stres, který člověk vnímá, se tak může ještě znásobit. Svou roli může sehrát i méně obvyklý faktor a to nuda. „Ve chvíli, kdy se dny stávají dlouhými a stále znovu a znovu se opakují, můžeme se obrátit k jídlu jako k jedné ze zvládacích strategií,“ popsal australskému zpravodajskému portálu ABC klinický psycholog Christopher Basten. Podle něj se konzumace většího množství jídla než je obvyklé, stává do určité míry uklidňujícím rituálem ve chvílích, kdy pociťujeme stres a nudu zároveň. V roce 2015 byla dokonce v Journal of Health Psychology publikovaná studie, která ukázala, že pocit nudy zvyšuje pravděpodobnost, že člověk sáhne po jídle a potenciálně se dostane do stavu, kdy jeho tělesná hmotnost nezdravě poroste. Navíc spolu s tím, jak se řadě lidí rozpadl obvyklý denní rytmus, je pro ne stále těžší udržet pravidelnost ve stravování. „Skutečnost, že jsme chodili do práce, nějaký čas jsme věnovali pohybu, ale také pravidelně spali a jedli nám určovala určitý denní řád. Nyní se někteří lidé dostávají do situace, kdy nemají tři hlavní jídla dne a svačiny, ale vlastně stále něco ujídají,“ vysvětluje Aneta Sadílková, nutriční specialistka, která působí na 3. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle ní se ve větším riziku přejídání, ať už ze stresu či z nudy, ocitají ti, pro které už v minulosti bylo jídlo „řešením“ stavů nepohody a zároveň si nebyli schopni vytvořit rozumné návyky. „Jsem i nyní v kontaktu s řadou našich pacientů a je znát, že pokud si byli schopni vytvořit v jídle režim, chápou principy vyváženého stravování, tak se dokáží přizpůsobit i při změnách podmínek. Naopak, pokud bychom jim nastavili režim tak, že budou mít pravidelně dovoz jídla v krabičkách, nad kterými nebudou muset nijak přemýšlet, velmi pravděpodobně by brzy selhali, pokud by se něco změnilo,“ dodává.

Jíte z hladu nebo „na chuť“?

Pravidelná fyzická aktivita, která řadě lidí nyní chybí, funguje jako účinný a bezpečný nástroj proti stresu. Nutně to nemusí znamenat podávat extrémní sportovní výkony. Smysl má v tomto ohledu i procházka nebo jízda na rotopedu. „Pohyb částečně tlumí pomyslné chutě a zároveň nás vzdaluje od ledničky, která je pořád plná,“ říká s jistou dávkou nadhledu docent Matoulek. Podle něj nyní nejsou v ohrožení přejídání ti, kteří svůj jídelníček obvykle zvládají a podařilo se jim udržet či vytvořit upravený denní režim. „Neobávám se toho, že by lidé, kteří jsou jinak štíhlí a aktivní, zásadně přibrali. Ohrožená je populace těch, kteří sami se sebou bojují i za ‚normálních podmínek‘ a nyní velmi snadno podléhají tomu, že právě jídlo jim přinese uklidnění v náročné situaci,“ dodává lékař. Ve větším riziku přejídání jsou také ti, kteří už dříve měli problém rozlišit, kdy jedí z hladu a kdy jen „na chuť“.

„Obvykle se za různým uzobáváním během dne skrývají špatně složená hlavní jídla. Pokud lidé mají správně složené pokrmy, tedy v každém z nich mají zdroj kvalitních bílkovin, sacharidů, tuků a také ovoce nebo zeleniny, nemají sklon jíst velké množství cukrů v kombinaci s nevhodnými tuky. Bohužel se často stává, že lidé v mylné představě, že sacharidy jsou špatně, vynechají přílohu u oběda, a místo 300 kJ v podobě porce brambor, o dvě hodiny později snědí zákusek, který má 2000 kJ,“ popisuje běžnou situaci nutriční specialistka. Základním pravidlem je podle ní uvědomit si, proč jím a také nyní v době změněného denního režimu čas „navíc“ trávit raději přípravou nutričně vyvážených pokrmů než se zajídat sladkostmi. „Řada lidí má pocit, že během dne vlastně nic moc nesnědí, ale jen tak uzobávají. Ale ve skutečnosti je jejich celkový kalorický příjem větší, než pokud by skutečně jedli hlavní jídla a případně svačiny. Rizikové je v tomto ohledu mít neustále něco ‚na zakousnutí‘ položené na stole či každou cestu na toaletu vzít kolem ledničky,“ doplňuje Aneta Sadílková. Jenže pokrmy s vysokým obsahem soli, cukru a tuku jsou podle studie publikované v roce 2016 v Advances in Nutrition Journal přesně těmi, po kterých saháme, když „máme chuť“, navzdory jejich nevhodnému nutričnímu složení. Tato potřeba pak roste, pokud jsme ve stresu.

Zdrojem smysluplných rad pro veřejnost mohou být zdravotníci

Bez ohledu na přítomnost koronaviru v populaci a přijatá opatření, základní pravidla pro vyváženou stravu zůstávají stejná. V tomto ohledu dokonce Světová zdravotnická organizace (WHO) apeluje na veřejnost, aby se i nadále snažila udržet své dobré zvyky a naopak se vyhýbala problematických potravinám, například těm s vysokým obsahem soli, cukru a tuku. „Základem je konzumace dostatečného množství vlákniny, tedy potravin, které ji obsahují, jako je zelenina a ovoce, celozrnné výrobky, luštěniny. Dále pak omezení konzumace průmyslově zpracovaných potravin, zejména masných výrobků.  Omezení příjmu soli (do 6g /den) je také většinou potřebné. Navýšení příjmu ryb minimálně 2x týdně je pro náš organismus velmi přínosné, stejně jako konzumace zakysaných mléčných výrobků. Důležitý je i celkový příjem energie za den, který by měl pokrývat naši potřebu tak, aby nedocházelo k nárůstu hmotnosti,“ shrnuje základní pravidla Věra Andrášková, nutriční terapeutka a vedoucí Úseku léčebné výživy Masarykova onkologického ústavu v Brně. Podle ní by ale bylo chybou snažit se změnit všechny své stravovací návyky najednou. „Potíže s nezdravým jídelníčkem a nadváhou je často dlouhodobý problém a jedná se spíše o stravovací návyky než o jednorázovou konzumaci vysoce kalorické ‚nezdravé‘ stravy, která má za následek negativní dopad na zdraví,“ dodává.

Konkrétním příkladem je obvykle nízký příjem ovoce a zeleniny, a také vlákniny v české populaci. Podle údajů Evropského výběrového šetření o zdraví z roku 2016 snědlo 5 porcí zeleniny a ovoce denně pouze cca 9 procent respondentů. „V případě, že z minimálního příjmu vlákniny dojde k jejímu navýšení na požadované množství např. navýšením množství konzumované zeleniny a ovoce na doporučovaných 600g/den a záměnou bílého pečiva za celozrnné, může dojít k nadýmání a pocitu dyskomfortu. Ten povede ne k nadšení ze změny stravovacích zvyklostí, ale k nechuti dále vytrvat v příjmu stravy, která je sice doporučovaná jako ‚zdravá‘, ale v tomto případě nevhodně zařazená, způsobuje potíže,“ vysvětluje Andrášková s tím, že v případě, že člověk nekonzumoval vůbec žádné ovoce a zeleninu, pak má smysl už i to, že bude jíst jedno jablko denně a posune se pozitivním směrem. Šikovným trikem v tomto ohledu je připravit si ovoce či zeleninu už omyté a nakrájené. V tu chvíli obvykle vzroste chuť k jejich konzumaci. Ke smysluplným krokům patří také postupně snižovat zastoupení uzeniny v jídelníčků a současně dbát na dostatek kvalitních bílkovin, například v podobě zakysaných mléčných výrobků, které současně podporují správnou funkci střeva.

Stejně jako kdykoliv jindy, i nyní platí, že vhodnější je ohledně svého jídelníčku obrátit se na zdravotnického profesionála. „Pro vytvoření individuálního doporučení stravování, které zohlední všechny zdravotní hlediska jednice, je vhodné kontaktovat nutričního terapeuta. Nutriční terapeut je zdravotnický pracovník, který má vzdělání v oblasti výživy nejenom preventivní, ale i při různých onemocněních,“ shrnuje Andrášková. Nutriční terapeut je tedy schopen poradit například pacientům s onemocněními jater, kardiakům nebo diabetikům s ohledem na jejich zdravotní stav. V tomto se zásadně liší od výživového poradce, kterým se v zásadě může stát kdokoliv, kdo se za něj prohlásí.

Ludmila Hamplová