Nová Country Presidentka Novartis Group ČR Carolyn Sousa: Češi by mohli mít více pacientů v klinických studiích, dobře zvládli pandemii

"Musím ocenit excelenci vašeho zdravotnictví, protože právě Česko bylo ve střední a východní Evropě první zemí, která akreditovala centrum oprávněné provádět buněčné a genové terapie," říká Carolyn Sousa. Foto: Tomáš Cikrt

Společnost Novartis Group Česká republika má od června novou Country Presidentku. Američanka z Oregonu Carolyn Sousa až dosud v českém zastoupení firmy vedla obchodní jednotku zaměřenou na onkologii. Zkušená manažerka, která působila také v Austrálii či ve Švýcarsku, si Česko pochvaluje, oceňuje kvalitu jeho zdravotnictví i skutečnost, že jako první země ve střední a východní Evropě akreditovala centrum oprávněné provádět buněčné a genové terapie. Současně ale nová ředitelka poukazuje na administrativní překážky, jejichž odstranění by zvýšilo dostupnost inovativní léčby i klinických studií. Těch by u nás mohlo být prováděno více než dosud, protože jsme úspěšně zvládli pandemii koronaviru a mohli bychom tak vyplnit výpadek, který vznikl ve státech, kde covid-19 tvrdě dopadl do života zdravotnických zařízení.

 

Více než rok žijete v Česku a ve společnosti Novartis Česká republika máte primárně na starosti onkologii. Jak hodnotíte české zdravotnictví?  

Nejprve mi dovolte vyjádřit můj velký obdiv vůči českému zdravotnickému systému, kterým jsem neustále překvapována. Mohu například zmínit návštěvu v Ústavu hematologie a krevní transfúze. Velmi inspirativní pro mě bylo jak velmi moderní vybavení tohoto ústavu, tak velké nadšení lidí, kteří tam pracují. Obdivuji také centralizaci péče, které v České republice funguje velmi dobře.

Co z českého zdravotnického systému obstojí v porovnání se systémy v zemích jako jsou třeba USA, odkud pocházíte, nebo Austrálie, kde jste pracovala?

Myslím, že je to hodnocení efektivity zdravotnických technologií, tedy HTA proces (health technology assessment process  – pozn. redakce). Jednu z výhod, kterou vidím v českém systému, je rychlý přístup pacientů k inovativní léčbě například prostřednictvím paragrafu 16. Také jako pozitivum vnímám, že v České republice existuje několik plátců zdravotní péče, kdežto třeba v Austrálií je pouze jeden.

Jaké nevýhody, nebo řekněme slabiny, jste za ten rok poznala v českém zdravotnictví?

Odpověď je paradoxně stejná. Existence více pojišťoven, které hradí poskytování péče.

Čili, co je jeho silnou stránkou, je zároveň i slabinou? Máte na mysli rozdílný přístup jednotlivých pojišťoven k inovativní léčbě?

Ano, v okamžiku, kdy máme jednu zdravotní pojišťovnu, vyjednáme podmínky, které jsou jasné a dál nezpochybnitelné. V okamžiku, kdy jednáte s několika zdravotními pojišťovnami a každá má jiné požadavky, jinou představu, je pro nás nalezení řešení mnohem náročnější a méně předvídatelné.

Váží si Češi svého zdraví?

V obecné rovině jsou si Češi daleko více vědomi důležitosti svého zdraví než třeba Američané nebo Australané. Například já jsem vegetariánkou a je pro mě příjemné mít tady u vás dostatečný výběr všeho, co pro svůj způsob života potřebuji. Na druhou stranu výskyt chronických onemocnění a obezity je v české populaci poměrně vysoký a stále se zvyšuje.

Když jste vegetariánka, máte opravdu v Česku všechno, co potřebujete?

Absolutně. Smažený sýr (směje se).

V posledních letech, možná přesněji v posledních měsících, zažíváme i v Česku příchod principiálně zcela nových léčebných možností. Novartis je jedním z jejich nositelů, mám samozřejmě na mysli genovou a buněčnou terapii. Zkuste stručně zhodnotit její přínos, nejprve pro pacienty.

Předešlu, že pracuji v této oblasti více než 14 let a mohu potvrdit, že tyto terapie představují skutečně zásadní změnu. Průlom spatřuji především v tom, že pacienti nemusejí podstupovat chronickou celoživotní léčbu, ale absolvují jednorázový proces, který vede k vyléčení. Musím ocenit excelenci vašeho zdravotnictví, protože právě Česko bylo ve střední a východní Evropě první zemí, která akreditovala centrum oprávněné provádět buněčné a genové terapie. Také česká vláda byla velmi vstřícná.

Co mohou tyto nové terapie přinést systému?

Je zřejmé, že financování moderních terapií je velkou výzvou pro celý zdravotnický systém. Náklady na chronickou léčbu jsou celkem předvídatelné, a to včetně nákladů na monitorování pacientů v průběhu jejich léčby. Ale v případě přípravků buněčné a genové terapie se jedná o jednorázový zásah, lékařský zákrok, který umožní vyléčení a tím pádem odpadávají následné dlouhodobé náklady.

Vysoce inovativní terapie vyžadují změnu v myšlení plátců, politiků, úředníků, protože už si nevystačíme s dosud používaným hodnocením nákladové efektivity. Máte pocit, že třeba lidé ve zdravotních pojišťovnách budou těmto změnám nakloněni?

Zatím jsou krátkodobé zkušenosti pozitivní. V případě jednoho přípravku na hematoonkologickou léčbu jsme byli schopni docílit dohody se všemi zdravotními pojišťovnami, která reflektuje výsledek léčby konkrétního pacienta tzv. outcome based smlouvou. Přes tento pozitivní krok ale zůstáváme ve výjimečné úhradě prostřednictvím paragrafu 16 a tady je prostor pro systémové řešení přístupu k moderním terapiím.

Jak si vede Česko specificky v onkologii, kterou jste tu měla více než rok na starosti?

Pokud se podíváme na historická data, tak Česká republika dosahuje výborných výsledků, a to i z hlediska nákladů na tuto léčbu. Pokud ale budeme hodnotit aktuální data a informace, vidíme, že se pozitivní trend může ocitnout v ohrožení. Přístup pacientů k moderní onkologické léčbě se totiž v porovnání s ostatními vyspělými státy prodlužuje a její systémová úhrada oddaluje.

Čili když to řeknu jinak – umíme nové terapie mimořádně a rychle dostat k pacientům přes paragraf 16, ale nemáme nastavenou trvalou systémovou cestu? Měla by se kvůli tomu změnit legislativa? Je to věcí zákonů, anebo praxe pojišťoven?

Je to spíše výzvou pro systémové řešení. Paragraf 16 sice umožňuje rychlý vstup inovativních léků, nicméně současně představuje velkou administrativní zátěž jak pro lékaře, tak pro celý systém. Takže vytvoření předvídatelné systémové cesty pro vstup inovativních léčivých přípravků by bylo daleko efektivnější, než současné ad hoc individuální řešení. Například v Německu mají pacienti přístup k nové léčbě v okamžiku jejího schválení evropskou regulační autoritou a její systémové financování je řešeno později. Pro řadu důvodů to ale není ideální řešení. V Austrálii mají systém, kdy farmaceutické firmy mohou pacientům hradit první tři měsíce, a to do doby, než se domluví s plátcem na její úhradě. Opět to není ideální řešení. V obou případech se totiž může stát, že po uplynutí úvodního období nemusí dojít k dohodě mezi výrobcem a zdravotní pojišťovnou a pak nastává nekomfortní situace.

Jak by se tedy měl systém zavádění nových terapií v Česku změnit?

Naštěstí nejsem politik, který musí na takovou otázku odpovídat. Vidím určitý prostor pro zlepšení procesu hodnocení zdravotnických technologií. Především pokud jde o soulad institucí, které do něho vstupují. SUKL a zdravotní pojišťovny nejsou ve svém pohledu úplně sjednoceni. Pro výrobce je náročné absolvovat jednání s každou institucí zvlášť a najít shodu napříč všemi stakeholdery. Tady lze zcela jistě celý proces zlepšit a zefektivnit. Pokud bychom ale zmínili vysoce inovativní léky a léky pro vzácná onemocnění, tam velmi očekáváme připravovanou samostatnou právní úpravu, které nastaví systémové řešení. To by mělo reflektovat specifičnost těchto léčivých přípravků. Na její potřebě panuje shoda všech zapojených subjektů.

Čím může společnost Novartis pomoci českému zdravotnictví v úsilí poskytnout a zaplatit pacientům moderní terapie?

Naši odpovědnost lze vyjádřit především flexibilitou v úhradových mechanismech. Už máme v českém systému zkušenost s outcome based smlouvami. Jiné zdravotnické systémy zkouší průběžné platby rozložené v letech a obecně platby založené na výsledcích jednotlivé léčby. Farmaceutický průmysl spolupracuje s vládami na sběru dat a práci s nimi.

Naší povinností je také vysvětlovat, jak nové terapie fungují, jaké mají přínosy a jak mohou pomoci systému rozložit náklady nejenom do zdravotního systému, ale také do sociální oblasti. Benefit moderních terapií se totiž projevuje dlouhodobě i v úsporách systému sociálního zabezpečení.

Máme za sebou akutní fázi pandemie covidu-19. Jak jste jí prožívala vy osobně v cizí zemi daleko od domova?

Musím vyzdvihnout své štěstí, že jsem s rodinou pandemii strávila v Česku ne ve Spojených státech. Samozřejmě jsem daleko od své maminky, ale to je součást rozhodnutí, které jsme učinili už dávno předtím. Bohužel maminka byla minulý týden velmi nemocná, dokonce musela do nemocnice, ale i kdybych byla v Americe, stejně bych jí nemohla kvůli protikovidovým opatřením více pomoci.

Jaký měla epidemie dopad na inovativní farmaceutický průmysl?

Jeden z kritických bodů, které jsme řešili společně s vládami, bylo vytváření tzv. zelených linii pro dodávky léčivých přípravků tak, aby se nezastavily na hranicích. Jsem velmi mile překvapená kontinuitou vyjednávání s plátci v České republice o vstupu nových inovativních léků do systému navzdory covidu-19 i všem souvisejícím opatřením.

Věřím, že si z tohoto těžkého období vezmeme i pozitivní přínos, například při společném úsilí o nalezení vakcíny proti koronaviru. Také se ukázalo, že větší zapojení telemedicíny a některých eHealth nástrojů může být v určitých případech velmi efektivní pro celý systém poskytování zdravotní péče. Virtuální komunikace nám samozřejmě může pomoci v oslovování zdravotnických profesionálů i pacientů.

Evropská komise chce po zkušenostech s pandemií a výpadky dodávek, vrátit výrobu léků a zejména i účinných látek do Evropy tak, aby byla soběstačná a nebyla závislá Asii. Je to něco, o čem uvažuje i Novartis, jakožto globální farmaceutický producent?

Novartis má naštěstí velmi silné výrobní kapacity v Evropě a pevně doufám, že na tomto strategickém přístupu nebudeme v brzké době nic měnit. V této souvislosti musím zdůraznit, že pro mě jsou jedni z největších hrdinů této pandemie lidé, kteří v době, kdy vrcholila, chodili ve Francii a v Německu každý den do práce, aby zajistili výrobu léků pro naše pacienty. Patří jim náš dík.

V posledních letech se dostaly do popředí pacientské organizace jako klíčový partner státu, pojišťoven, výrobců a dodavatelů léků. Jsou české pacientské organizace dost vyspělé na to, aby byly skutečně respektovaným partnerem?

České pacientské organizace jsou jak profesně, tak i technicky natolik vybaveny, aby kvalitně reprezentovaly zájmy pacientů. V některých případech jsou i daleko efektivnější, než v jiných státech. Současně s tím ale musím říct i to, že je tu jistě prostor pro daleko větší zviditelnění a odpovědnost pacientských organizací v systému a pacientů obecně za své zdraví. Pacientské organizace by zkrátka mohly být daleko ambicióznější.

Co jim chybí, aby tuto ambici naplnily?

Vzdělávání (znalost zdravotnického systému v jeho šíři a komplexnosti), budování zázemí a financování. Potřebují mít mezi sebou profesionály. Současně se musejí zaměřit na transparentnost a vzájemné sdílení informací a vůbec dat.

Kdo by měl pacientské organizace financovat?

Čím je jejich financování vícezdrojové, tím lépe. Musí být nezávislé a skutečně samostatné.

Hovořili jsme o přístupu pacientů k inovativní léčbě. Jednou z cest je zařazení do klinických studií. Česko má velký potenciál, protože má levnou, ale velice vzdělanou pracovní sílu, vyškolené lékaře. Využíváme tento potenciál dostatečně?

Česká republika patří k zemím, které jsou pro provádění klinických studií atraktivní díky svým znalostem, schopnostem a kapacitám. Asi není překvapením, že české kultuře vlastní administrativní náročnost může být odrazující. Například všechny dokumenty musíme tisknout v papírové podobě, což všem zúčastněným spotřebuje velké množství času.  Také rozdíly ve standardech mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a nemocnicemi ještě dál situaci komplikují.

Společnost Novartis má v současné chvíli v běhu asi devadesát klinických hodnocení, ve všech našich terapeutických oblastech. Úspěch českého systému zdravotní péče, který velmi dobře zvládnul pandemii, nám umožňuje zvýšit v budoucnosti počet pacientů v klinických hodnoceních a do určité míry tak vykrýt kapacity, které jsme ztratili v důsledku pandemie ve státech jako je Itálie.

Stala jste se Country Presidentkou celé české pobočky Novartis. Jak je to pro vás velká osobní změna a bude to také znamenat nějakou změnu v prioritách Novartis u nás?

Strategie a priority společnosti Novartis se nemění. Naše politika není závislá na lidech, ale na politických a terapeutických prioritách, které už máme nastaveny. Naše hlavní priority jsou zajistit dostupnost inovativní péče pro české pacienty v co nejkratším čase a být respektovaným partnerem pro všechny klíčové partnery ve zdravotnictví. Jednou z mých velkých osobních motivací, proč se stát Country Presidentkou, byla snaha napomoci splnit tuto druhou prioritu. Když před několika lety umíral můj tatínek, tak jsem mu u smrtelné postele slíbila, že i když žádný z léků, který Novartis vynalezl a žádný zdravotnický přístroj, který byl v té době dostupný, mu nemohl zachránit život, budu se podílet na budování komplexního systému, který je schopen poskytnout léky v okamžiku, kdy je pacienti potřebují.

Vím, že se to těžko předvídá, ale chtěla byste v ČR zůstat mnoho let, nebo Vás láka se zase za nějaký čas podívat do jiné země, poznat jinou kulturu a nový zdravotnický systém?

Naštěstí v tomto nejsem ten hlavní šéf, rozhoduje moje rodina, která je tu velmi šťastná a spíš to tedy vypadá, že v Česku zůstaneme delší dobu. Novartis je navíc velmi flexibilní společnost v rotaci svých zaměstnanců. V Praze máme velké zastoupení, které mi v budoucnu umožní změnit pozici a zároveň zůstat v Česku. Takže doufám, že zde budu žít mnoho let.

Tomáš Cikrt

CAROLYN SOUSA A NOVARTIS

Carolyn Sousa

Carolyn Sousa je od června 2020 Country Presidentkou Novartis Group Česká republika.  Pochází z Portlandu, stát Oregon, USA. Má za sebou zkušenosti z vedoucích obchodních pozic v různých terapeutických oblastech. Svou kariéru v Novartis Group zahájila v roce 2009 na pozici Global Director of Coprorate Strategy. Před příchodem do České republiky vedla franšízu Immunology & Dermatology v Austrálii. V Česku až dosud více než rok vedla Business Unit Oncology (onkologickou divizi).

 

Společnost Novartis ČR

Společnost Novartis vznikla v roce 1996 spojením firem Ciba-Geigy Ltd. a Sandoz AG. Novartis. Sídlí ve švýcarské Basileji. Její léčivé přípravky užívá více než 1 miliarda pacientů po celém světě. Novartis zaměstnává po celém světě více než 109 tisíc lidí, více než 140 národností. V České republice působí od roku 1997. Je rozdělena do dvou divizí

- Innovative Medicines kam patří dvě obchodní jednotky – Pharmaceuticals a Oncology. Jejich úkolem je přinášet na trh inovativní, patentované léčivé přípravky

- Sandoz - globální leader ve výrobě generických léčivých přípravků a biosimilars.

V Praze se také nachází jedno z pěti center sdílených služeb Novartis Business Services. Zaměstnává přes 1500 lidí. Prostředí je velmi mezinárodní a pracují zde zaměstnanci více než 55 národností. Centrum poskytuje služby pobočkám Novartis po celém světě, převážně v oblasti řízení klinických studií, IT, personalistiky nebo řízení a správy nemovitostí.