Čtvrtek, 28. ledna, 2021

Elektronizace a digitalizace je prostředek, nikoli cíl. Je třeba připravit zákony na příchod umělé inteligence

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Elektronizace zdravotnictví a digitalizace poskytování zdravotní péče má velký potenciál zlepšit kvalitu života pacientů a uspořit jim i systému čas a značné finanční prostředky. Stále jde však „jen“ o pomocníky. Všechno na dálku vyřešit nelze, živý kontakt pacienta s lékařem zůstává nenahraditelný, shodli se odborníci u Kulatého stolu Zdravotnického deníku k praktickým otázkám elektronizace českého zdravotnictví. To ostatně platí i pro umělou inteligenci, která již klepe v České republice na dveře, ačkoli její zákony na to ještě připravené nejsou.

 

Elektronizace zdravotnictví a digitalizace poskytování zdravotní péče má velký potenciál zlepšit kvalitu života pacientů a uspořit jim i systému čas a značné finanční prostředky. I přes tyto a další nezpochybnitelné benefity však má zůstat tento proces stále jen prostředkem, který pomáhá. Živý lékař je nenahraditelný, shodli se odborníci u Kulatého stolu Zdravotnického deníku k praktickým otázkám elektronizace českého zdravotnictví.

MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR

„Elektronizace je prostředek, nikoli cíl,“ myslí si předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka. Digitalizace nesmí být modlou,“ souhlasí Jan Daneš, výkonný místopředseda Komise pro screening nádorů prsu MZ ČR. A dodává: „Neexistuje přímá úměrnost mezi digitalizací a kvalitou poskytované péče. Neznamená automaticky, že digitální společnost bude lepší společnost.

Podle profesora Daneše by digitalizace měla do systému pronikat spíše „zespoda“. Jinými slovy řečeno, měla by především reagovat na potřeby zdravotníků, pacientů a pojišťoven a vznikat ve vzájemné diskusi o tom, co opravdu pomůže. „Úkolem ministerstva zdravotnictví a Ústavu zdravotnických informací a statistiky je pak dávat tomu smysluplný rámec, nikoli realizovat věci od zeleného stolu,“ myslí si.

Zbavit zdravotníky administrativy

Účastníci debaty se jednoznačně shodli na tom, že elektronizace a digitalizace by měly zdravotníkům především pomoci zbavit se někdy až úmorného papírování. „Stejnou dobu, kterou věnuji pacientovi, věnuji také administrativě, která je s ním spojená,“ popisuje Petr Šonka.

MUDr. Renáta Knorová, předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven, ředitelka zdravotního úseku ČPZP

„Ale nesmí jim ani práci přidělávat,“ připomíná s odkazem na „porodní bolesti“ spojené se zaváděním eReceptu Renáta Knorová, předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven a ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny. Pokud se zvýší efektivita systému, míní Knorová, bude mít lékař více času na pacienta. A nejen to. Nemuselo by se také již stávat, že pacient-pojištěnec, který dochází k praktickému lékaři, diabetologovi i nefrologovi, bude posílán třikrát na stejné vyšetření. „Pokud ta informace již jednou bude k dispozici a bude se moci sdílet, tak se zase ušetří,“ tvrdí ředitelka.

Distanční péče má své limity

S Knorovou jednoznačně souhlasí předsedkyně Občanského sdružení ambulantních diabetologů Marcela Szabó. Právě diabetologie je podle ní jedním z oborů, kde lze poměrně široce aplikovat možnosti distanční péče.  „Velmi by třeba pomohlo, kdybychom mohli přenášet data z glukometrů přímo do počítače,“ popisuje. Na dálku se podle ní dobře spolupracuje s diabetiky I. typu, kteří zvládají posílat některá data telefonem a do značné místy si dokáží léčbu řídit sami.

MUDr. Marcela Szabó, členka výboru České diabetologické společnosti, předsedkyně Občanského sdružení ambulantních diabetologů, z.s.

„Lze s tím však počítat spíše u mladších pacientů,“ upozorňuje diabetoložka současně. „Senioři mají často pouze tlačítkový telefon, třeba i jen jeden v rodinně. Není výjimkou, že pacienti na vesnici dávají číslo na své děti.“ Navíc právě mezi seniory, zejména pak těmi obézními, se vyskytují diabetici II. typu, kteří se bez prezenční kontroly a osobní intervence lékaře neobejdou. „Pracuji s onemocněním, které se postupně jenom zhoršuje. Cílem mé práce je zabránit budoucím komplikacím nebo terminálnímu stádiu. Je důležité, abych se o tom s nimi bavila. Většina pacientů si to k srdci vezme, protože ví, jak to končí,“ dodává Szabó.

Podle Šonky může nevhodně pojatá distanční péče vést dokonce až k zahlcení systému a zásobení doktorů bagatelními problémy. „Pak to může skončit tím, že se budeme plácat v nesmyslech a utečou nám podstatné věci,“ varuje lékař. Podle něj nelze ani podceňovat vliv, jaký může mít depersonalizace medicíny vliv na psychický a posléze i fyzický zdravotní stav pacientů.

Po zkušenostech z jarní „covidové“ vlny jsou nyní po prvotním nadšení opatrnější vůči distanční péči i zdravotní pojišťovny. Jak upozorňuje Renata Knorová, pod vlivem iniciativy Všeobecné zdravotní pojišťovny umožnily na jaře všechny svazové pojišťovny lékařům ambulantní specializované péče vykázat na základě telefonátu kód cíleného vyšetření a k tomu klinický kontakt. Teď ale musí většina z nich přistoupit k revizi. „Jedno velké zařízení totiž vykázalo u tisíců pacientů jako klinické vyšetření jednu sms, která je přeobjednávala na jiný termín,“ popisuje Knorová. „A tito pacienti pak měli vykázáno cílené vyšetření a klinický kontakt. Pod dojmem těchto zkušenostní jsme nyní vůči distanční péči trochu opatrní. Ale dovedu si představit, že preskripce v odůvodněných a neproblémových případech bude na základě telefonátu,“ dodává.

Budoucnosti vstříc: umělá inteligence

Zcela novou dimenzi přináší do oblasti digitalizace medicíny umělá inteligence jako (zatím?) podpůrný nástroj pro rozhodování o diagnóze a léčbě. „To je to, co dnes hýbe radiologií,“ tvrdí radiolog Daneš. „Radiolog sám už může běžně hodnotit snímky z domova, ale stejně tak je umí číst i umělá inteligence. Zatím má hlavní odpovědnost a rozhodující slovo lékař, ale už teď je vidět, že se to v budoucnu může změnit,“ myslí si profesor. Možnosti automatizovaného učení („deep learning“) posouvají podle něj medicínu úplně do jiných úrovní, kdy stroje postupně dokáží fungovat srovnatelně s lékařem.

prof. MUDr. Jan Daneš, výkonný místopředseda Komise pro screening nádorů prsu MZ ČR a ředitel mamodiagnostických center Waltrovka a Beroun

Budoucnosti vstříc chce jít profesor Daneš právě v mamodiagnostických centrech v Praze na Waltrovce a v Berouně, v jejichž čele stojí. „Ještě nevíme jak, ale chceme do našeho mamografického screeningu umělou inteligenci zavést. Pravděpodobně jako třetí čtení, abychom zvýšili sensitivitu, nebo nahradíme druhé čtení. Nebo můžeme nabídnout třetí čtení jako nadstandard,“ vypočítává Daneš možnosti, o nichž se v současnosti uvažuje. V mamografii již figuruje několik firem, které taková řešení nabízí. „Zatím je to velmi drahé, ekonomicky to nevychází, ale možná by to mohlo řešit i nedostatek lékařů. Chceme radiologickou obec „přinutit“, aby se s tím seznámila, protože v tom vidíme budoucnost,“ vysvětluje.

Zákony jsou zatím bezradné

Na druhou stranu je třeba si přiznat, že v České republice zatím nikdo příliš neví, jak k umělé inteligenci přistoupit, například z hlediska odpovědnosti. Legislativa totiž vůbec nepřipouští, že by u diagnózy a léčby nefiguroval lékař. „To se ale může již brzy v budoucnu stát, a nejen v radiologickém screeningu. Naše zákony pak budou bezradné. Neumí řešit situaci bez lékaře, tedy aspoň bez jeho podpisu. Ale je třeba si uvědomit, že již dnes existují systémy, kde doktor nefiguruje,“ apeluje Daneš.

Konkrétně to funguje například při vykazování laboratorních výkonů, kdy mnoho vyšetření již dnes provádí přístroje. „Ano, již patnáct let poněkud nesmyslně tolerujeme skutečnost, že v laboratořích je nositelem výkonu stroj a nikoli lékař,“ domnívá se Renata Knorová a pokračuje: „Ten jen občas zkontroluje, zda-li je to dobře nakalibrováno, odebírá kontrolní vzorky, validuje a podobně. Nikdo ale již dnes nepipetuje ani neodečítá.“

Dělat takzvaně mrtvého brouka však nepůjde donekonečna, a to i bez ohledu na technologický vývoj. Elektronizace a digitalizace nejen medicíny je jedním z klíčových témat na úrovni Evropské unie. Obojí je vnímáno jako zásadní pro udržení globální konkurenceschopnosti evropských států. A diskuse o umělé inteligenci je toho nedílnou součástí. Na konci října přijal Evropský parlament rozsáhlé usnesení, kde formuloval svá doporučení pro využívání umělé inteligence. Ta se týkají jak etických otázek, tak i občanskoprávní odpovědnosti či práv duševního vlastnictví. Evropská komise pak v příštím roce plánuje předložit dokonce legislativní návrh, k němuž se i Češi budou muset nějak postavit.

Na něčem se europoslanci s odborníky přítomnými na kulatém stole Zdravotnického deníku ale shodnou. Umělá inteligence je vytvářená člověkem a ten by měl také zůstat v centru dění. Stejně jako lékař a jeho pacient. „Kontakt pacienta s lékařem je důležitý, nesmíme na to zapomínat. Je to koření medicíny,“ dodává profesor Daneš na závěr.

Helena Sedláčková

Foto: Radek Čepelák

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY