Britská biotechnologická společnost Oxford Biomedica s kořeny na Oxfordské univerzitě se v posledním roce dostala do povědomí široké veřejnosti díky své spolupráci s farmaceutickou firmou AstraZeneca. Výsledkem společného úsilí je účinná vakcína proti SARS-CoV-2. Firma nyní hodlá část vydělaných peněz investovat do výzkumu léků, na něž se zaměřovala už před koronavirovou pandemií.
Když epidemie koronaviru sotva překročila hranice asijského kontinentu a bylo jen otázkou času, než se první případy objeví také v Evropě, o vakcíně proti SARS-CoV-2 se hovořilo spíše ještě v teoretické rovině. Přibližně v té době přišli zástupci oxfordského Jenner Institutu za vedením Oxford Biomedica a oslovili ho s nabídkou podílet se na vývoji vakcíny proti koronaviru.
Oxford Biomedica měla přitom v plánu pokračovat ve výzkumu inovativních léků jako buněčné a genové terapie. „Rozhodli jsme se, že v tom chceme hrát roli a pomoci lidstvu. Zároveň jsme ale nechtěli rezignovat na to, co jsme dělali do té doby,“ zavzpomínal pro britský list Financial Times John Dawson, výkonný ředitel společnosti Oxford Biomedica.
Vytvořit finanční polštář
Nyní se Oxford Biomedica nachází v bodě zvratu. Část peněz, které společnost vydělala na vývoji vakcíny proti koronaviru a jejím uvedení na trh, chce investovat do vývoje vlastního lékového portfolia. Její vedení ale bude muset přesvědčit investory, že jde o správný krok, který biotechnologické společnosti zajistí přinejmenším stejné výnosy jako vakcína, u jejíhož zrodu stála společně s AstraZenekou. „V minulosti totiž naši velcí investoři tlačili na to, abychom dokázali zajistit stabilitu firmy a byli soběstační v cash-flow,“ dodal Dawson.
Úspěch vakcíny proti koronaviru přinesl růst tržní hodnoty Oxford Biomedica na londýnské burze (kde je zalistovaná už dvacet let) o dvacet procent za posledních šest měsíců. Tento vývoj pomohl společnosti vytvořit dostatečný finanční polštář potřebný k podpoře vlastního výzkumného portfolia a současně pokračovat v plnění smluvních závazků týkajících se výroby léčivých přípravků.
Osmnáctiměsíční smlouva o spolupráci s AstraZenekou znamená pro Oxford Biomedica příjem více než 50 milionů liber (asi 1,5 miliardy korun), což představuje bezmála čtyři pětiny celoročního obratu firmy. „Na vakcíně proti koronaviru nemáme naši obvyklou marži, takže to zas není finančně příliš atraktivní kontrakt. Naším cílem je přispět k tomu, aby se epidemie dostala brzy kompletně pod kontrolu,“ řekl Dawson listu Financial Times.
Nevím, jak jsme to zvládli, říká šéf Oxford Biomedica
„Honba“ za vakcínou proti koronaviru zastihla společnost Oxford Biomedica ve fázi, kdy byla relativně dobře připravena z hlediska svých výzkumných i výrobních kapacit. Jen krátce předtím dokončila novou laboratoř a výrobní linku, kde vakcinoložka Sarah Gilbertová a její tým později vakcínu proti koronaviru vyvíjeli.
Jenže vývoj vakcíny je jedna věc, druhá je pak její výroba. Podle Johna Dawsona musela společnost výrobní proces nejen poskládat, ale i optimalizovat během pouhých šesti měsíců. „Vůbec jsme nevěděli, zda to dokážeme tak rychle, jak jsme to nakonec dokázali. Ale díky úsilí mnoha lidí, kteří na tom pracovali i přes Vánoce, jsme mohli vakcínu úspěšně začít dodávat až k pacientům,“ řekl výkonný ředitel Oxford Biomedica.
Díky úspěchu vakcíny proti koronaviru Oxford Biomedica získala pověst velmi efektivní biotechnologické firmy a podle listu Financial Times se jí otevírají nové příležitosti v podobě spolupráce s dalšími velkými farmaceutickými hráči. Přitom už před propuknutím pandemie koronaviru měla tato poměrně nenápadná společnost dobré jméno na poli výzkumu genové terapie, která má svůj potenciál například při léčbě rakoviny.
Zároveň ukázala, že užší propojení velkých farmaceutických společností s akademickou sférou má smysl. A možná se inspirují další. Jen nedávno byl uzavřen kontrakt mezi dánskou skupinou Novo Nordisk a Torontskou univerzitou. Obě organizace investovaly dohromady 40 milionů kanadských dolarů (asi 700 milionů korun) do společného projektu, jenž má za cíl podpořit výzkum prevence a léčby diabetu.
Petr Musil
