Pátek, 18. června, 2021

Český onkologický institut: historická šance za sedm miliard, nebo finanční, časový a personální průšvih?

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Do pěti let má v Praze „na zelené louce“ vyrůst nový moderní a všeobjímající Český onkologický institut za téměř sedm miliard korun. Podle autora projektu a onkogynekologa Davida Cibuly jde o historickou příležitost, jak úroveň onkologické péče v ČR posunout na úroveň odpovídající současným evropským trendům. Podle odborných společností jde o návrh nesystémový a neekonomický vzhledem k existenci funkční sítě komplexních onkologických center. Projekt má však podporu premiéra Andreje Babiše (ANO) a počítá s ním Národní plán obnovy, který již byl minulý týden odeslán do Bruselu Evropské komisi ke schválení.

Do pěti let se má v Praze na zelené louce vybudovat a zprovoznit nové moderní všeobjímající onkologické centrum, které bude nabízet prevenci, diagnostiku i léčbu všech onkologických diagnóz v Čechách. Se vznikem Českého onkologického institutu (ČOI) počítá Národní plán obnovy, podle něhož by do projektu mělo jít téměř sedm miliard korun. Za ambiciózním nápadem stojí onkogynekolog a vedoucí Onkogynekologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze David Cibula. Podle něj jsou miliardy určené na obnovu ekonomik evropských zemí zasažených covidovou pandemií historickou příležitostí, jak úroveň onkologické péče v ČR posunout na zcela novou úroveň.

„Napadlo mě to zhruba již před patnácti lety. Od té doby jsem o tom mluvil s pěti ministry. Nevymýšlím tedy nic nového,“ vysvětloval Cibula minulý týden senátorům během zasedání výboru pro zdravotnictví. Ti si ho pozvali, aby jim osvětlil okolnosti vzniku projektu, který v odborných kruzích vzbudil mimořádný rozruch. Především proto, že Cibula jej psal mimo rámec národního onkologického plánu, jehož revidovanou verzi nyní připravuje Česká onkologická společnost (ČOS). Ta nebyla k přípravě projektu vůbec přizvána a od chvíle, kdy s ním byla seznámena, se o něm vyjadřuje ústy své předsedkyně a přednostky Onkologické kliniky 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole Jany Prausové velice kriticky.  

Zásadní problém

ČOS totiž považuje stávající síť komplexních onkologických center (KOC) a regionálních onkologických skupin za plně funkční a je podle ní jedinou cestou k dalšímu rozvoji onkologické prevence a péče v ČR. Cibulův ČOI je však systémově jiný a do této koncepce nezapadá. Prausová již dříve pro Zdravotnický deník uvedla, že stávající onkologická péče v ČR je i v rámci Evropy na špičkové úrovni a rozhodně se nemá za co stydět.

Se svým stanoviskem seznámila ČOS v květnu i ministerstvo zdravotnictví. Dokonce vyjádřila pohoršení nad tehdejší pracovní verzí Národního plánu obnovy, který měl být „dehonestací stavu současné české onkologie“. Na základě tlaku společnosti byly nakonec některé problematické pasáže z konečné verze dokumentu skutečně odstraněny.

„To, že zde není shoda odborných společností, vidím jako zásadní problém,“ říká k tomu předseda zmíněného senátního výboru Roman Kraus (ODS). Bez konsensu odborníků se podle něj projekt takového rozsahu neobejde, i když jej osobně podpořil sám předseda vlády Andrej Babiš (ANO). „Pan premiér tady za pár měsíců nemusí být, ale konsensus odborníků tu být musí,“ zdůraznil Kraus.

Profesor Cibula to však vidí jinak než jeho kolegové z ČOS. Patnáct komplexních center podle něj znamená, že je česká onkologická péče fragmentovaná. S výjimkou Masarykova onkologického ústavu v Brně (MOÚ) se navíc v příslušných nemocnicích poskytuje roztříštěně v mnoha odděleních. „Výsledkem je malý objem poskytované péče, nedostatečná centralizace specializované péče, malý počet klinických studií, limitovaná možnost přístupu pacientů k inovativní léčbě, nižší efektivita využití vybavení, ale i nedostatek specializovaného personálu,“ tvrdí, a do textu Národního plánu obnovy také napsal, lékař.

Cibula: Ve střední a východní Evropě není pracoviště, které by splňovalo kritéria pro moderní onkologické centrum

Podle profesora Cibuly odpovídá ČOI jednoznačnému trendu dalšího vývoje onkologické péče v Evropě. „V zemích, kde vyrostly takové MOÚ – v Barceloně, Paříži nebo Oslu – se špičková péče dostala někam úplně jinam. Onkologii nelze dělat všude,“ uvedl Cibula před senátory. Koncentrace velkého objemu onkologické péče je podle něj klíčovou podmínkou pro její kvalitu, ať již jde o její spektrum a bezpečnost, kvalifikaci personálu, využití vybavení nebo objem a kvalitu výzkumu.

Navíc upozorňuje, že onkologie se vyvíjí směrem k vyšším nárokům na personalizovanou péči. A přístupem k inovativní péči jsou klinické studie. „Jedním z kritérií kvality onkologického pracoviště jsou právě klinické studie. Pacienti, kteří nemají standardní léčbu, se tak za standardních podmínek dostávají k inovativní péči,“ prohlásil. Podle něj prostě nelze ve stávajícím KOC vést 650 klinických studií jako například v Oslu. „Na to potřebujete určitou koncentraci a organizaci. A na to Praha v současné době kapacity nemá,“ upozorňuje Cibula.

I díky tomu by mohl ČOI podle něj dosáhnout na indikátory kvality pro členství v mezinárodních organizacích sdružujících komplexní onkologická centra (OECI – Organisation of European Cancer Institutes) a špičkové výzkumné instituce v onkologii (Cancer Core Europe) a výrazně posílit mezinárodní spolupráci.  „V regionu střední a východní Evropy není pracoviště, které by splňovalo kritéria pro moderní onkologické centrum, poskytovalo kompletní spektrum diagnostických a léčebných metod a bylo otevřené zahraničním klientům. Vybudování moderního komplexního onkologického centra disponujícího nejmodernějšími diagnostickými a léčebnými metodami by posílilo i mezinárodní spolupráci se špičkovými odborníky ve všech oborech,“ píše se v Národním plánu obnovy.

SROBF: Léčit personalizovanou léčbou na jediném pracovišti je nereálné

„Stále platí (mimo jiné) Věstník MZ 13/2017 „Organizace a hodnocení kvality onkologické péče v ČR“, kde je role komplexních onkologických center pevně ustanovena,“ upozorňuje předseda odborné Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky (SROBF) Martin Doležel z Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Projekt ČOI považuje stejně jako jeho kolegové z ČOS za neekonomický a nesystémový a souhlasí, že mnohem smysluplnější by bylo investovat do stávající sítě KOC. „Výbor SROBF (se o tom) dozvěděl až ze sdělovacích prostředků. U takto závažného dokumentu týkajícího se strategického rozhodnutí budoucí onkologické péče je to poněkud zarážející,“ sdělil Zdravotnickému deníku.

Kvalitu současné onkologické péče navíc podle něj prokázala i covidová pandemie. „Byli jsme schopni poskytnout adekvátní péči všem onkologickým pacientům, kteří byli s verifikovaným nádorem k léčbě referováni. Radikální onkologická léčba totiž nebyla, na rozdíl od většiny jiných oborů, redukována,“ tvrdí Doležel. 

S profesorem Cibulou se shodne v tom, že personalizovaná medicína je trendem moderní onkologie. Počet pacientů s tímto typem léčby navíc rychle roste. To se týká i moderní radioterapie: „Adaptivní radioterapie založená na individuální modifikaci plánu v důsledku dynamických změn v průběhu léčby či prediktivních zobrazovacích metodách provedených před či v průběhu léčby se stává v radiační onkologii novým trendem,“ vysvětluje. Ale jedním dechem zároveň dodává: „Léčit personalizovanou léčbou na jediném pracovišti je nereálné.“

V této souvislosti Doležel rozporuje, že by KOC nebyly schopny provádět dostatečný počet klinických studií. „Na mém pracovišti aktuálně běží 95 studií (z toho 42 má aktivní nábor), přičemž celkem bylo provedeno od roku 2008 247 studií. Tento počet je navíc limitován probíhající přestavbou ozařoven. Přesto si nemyslím, že by se dal klasifikovat jako nedostatečný.“

Možnosti zdravotních pojišťoven jsou limitované

Limitem onkologické péče v ČR není podle Doležela její struktura, nýbrž nedostatek kvalifikovaného personálu a také cena moderní systémové terapie a s tím související pružnost v přijímání nových preparátů zdravotními pojišťovnami. „Jejich ekonomické možnosti jsou limitované. Již brzy budeme postaveni před otázku, co si jako stát můžeme dovolit. A na tom nic nezmění žádný nový institut,“ dodává Doležel. Národní plán obnovy přitom po vyčerpání peněz ze státního rozpočtu přirozeně počítá s financováním prostřednictvím plateb zdravotních pojišťoven za provedené výkony.

Kritici projektu se také obávají personálního „vysátí“ stávajících onkologických pracovišť. „V případě realizace projektu dojde k zásadní změně struktury působení špičkových onkologů v rámci českého zdravotnictví. ČOI  bude koncentrovat přední špičkové onkology ze stávajících nemocničních zařízení,“ připouští text Národního plánu obnovy. Hned však kontruje, že ČOI zvýší atraktivitu oboru, což přivede nové lékaře a sníží odchod českých onkologů do jiných zemí. Zároveň bude možné využívat zahraniční kapacity.

Otázkou také je, zda je v české realitě možné takový projekt skutečně uvést v život do konce roku 2026, jak striktně požadují podmínky pro čerpání těchto mimořádných peněz. Národní plán obnovy počítá s přípravou a schválením investičního záměru ještě do konce tohoto roku. V příštím roce má být dokončena stavební dokumentace a začne se stavět. V roce 2026 by pak mělo být hotovo včetně vybavení. Se zahájením provozu se tak počítá nejpozději do konce téhož roku.

To nejsme schopni dát dohromady

Je to proveditelné, je přesvědčená náměstkyně ministra zdravotnictví Martina Vašáková, podle níž má projekt jasnou podporu premiéra Babiše. Před senátory uvedla, že úřad má k dispozici studii proveditelnosti, kterou pro resort zpracoval projektant Martin Šamaj z Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Jde mimochodem o bývalého zaměstnance Svet zdravia Development ze skupiny Penta Investment (provozující v Česku a na Slovensku síť nemocnic), a autora známého projektu nové krajské nemocnice ve Zlíně, který s odchodem lidoveckého hejtmana Jiřího Čunka z vedení Zlínského kraje po loňských krajských volbách spadl pomyslně pod stůl. Podle Vašákové zpracoval Šamaj studii na základě zadání od dalšího náměstka ministra zdravotnictví Vlastimila Vajdáka. S tím se Šamaj zná právě z projektu nové zlínské nemocnice. Vajdák tehdy působil jako ekonomický náměstek zlínské Krajské nemocnice T. Bati, a.s.

Ministerstvo zdravotnictví už dokonce vytipovalo možné lokality pro stavbu, jak ostatně senátory již na dubnovém zasedání informoval tehdejší ministr zdravotnictví Petr Arenberger. Má jít buď o plochu v Letňanech, kde se plánovala stavba nové nemocnice, v areálu Státního zdravotního ústavu v Praze nebo kousek vedle ve východní části areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tam by projektu ČOI musel ustoupit již přes deset let připravovaný plán nového traumacentra. To by se podle Arenbergera, který mimochodem projekt na podzim roku 2019 podrobně jako ředitel nemocnice představoval, mohlo přesunout v rámci areálu nemocnice jinam.

„Nedovedu si představit, jak se to stihne,“ komentovala plány ministerstva nezávislá senátorka Alena Dernerová. Podle ní se jedná o časově, finančně i personálně velmi riskantní projekt. „Já bych byla spíš proto, aby ty prostředky šly do stávajících komplexních center. Za ty čtyři roky to nejsme schopni dát dohromady,“ dodala.

Helena Sedláčková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY