Nová vláda se v programovém prohlášení zaváže k prosazení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce. Tato platba byla původně koncipována jako provizorium, ale v současnosti tvoří pilíř, bez nějž by se financování českého zdravotnictví zhroutilo. Budeme se ptát představitelů různých zájmových skupin nejen na záměr budoucí vlády, ale na celkový pohled na platbu za státní pojištěnce. Začínáme u prezidenta České lékařské komory Milana Kubka.
Jak se díváte na tento závazek nové vlády? Je správné zavádět automatickou valorizaci, nebo je lepší pružný systém, kdy vláda rozhoduje ad hoc, dle aktuální potřeby?
Nejlepší je systém automatické valorizace s ponecháním možnosti vládě rozhodnout o tom, že v odůvodněných případech, jakým je například epidemie nemoci covid-19, bude valorizace vyšší, aby nedošlo k ekonomickému zhroucení systému veřejného zdravotního pojištění. Je třeba si uvědomit, že zvyšování platby za státní pojištěnce je prakticky jedinou schůdnou cestou, jak rychle zajistit potřebné peníze pro zdravotní pojišťovny na úhradu zdravotní péče.
Na jakém principu by podle Vás měla fungovat automatická valorizace plateb za státní pojištěnce? Měl by například stát dávat do veřejného zdravotního pojištění více peněz tehdy, když se ekonomice daří a má je tedy k dispozici, nebo naopak v době, kdy ekonomika klesá, aby tak případně zmírnil výpady v příjmech zdravotních pojišťoven?
V dobách ekonomického růstu tu a tam někteří politici navrhovali zmrazení, či dokonce pokles platby za státní pojištěnce se zdůvodněním, že zdravotnictví musí stačit peníze získané odvody z rostoucích platů a mezd. V čase krize titíž politici pak tvrdili, že platby za státní pojištěnce není možné zvyšovat jednoduše proto, že stát peníze nemá. Diskuse, které jsem vedl např. s Ing. Kalouskem, mám dosud v živé paměti.
Návrh na uzákonění pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce byl v minulosti již také projednáván. Teze je to samozřejmě správná, ale tak jak to většinou bývá, i zde závisí na konkrétním provedení.
V první řadě musíte stanovit, podle čeho se bude platba valorizovat. Pokud zvolíte parametr, který závisí na politickém rozhodnutí, je to špatně. V minulosti se výše platby za státní pojištěnce například odvíjela od minimální mzdy. Výsledkem bylo to, že ze strachu, aby nemusel stát platit vyšší pojistné, raději minimální mzdu vůbec nezvyšoval. Jako ideální parametr se naopak jeví průměrná mzda, jejíž výše koreluje s výkonem ekonomiky a není na politicích bezprostředně závislá. Navíc je zde jistý prvek spravedlnosti, když je platba státu úměrná tomu, co platí ze svých příjmů zaměstnaní lidé. Právě odvody z platů a mezd jsou totiž hlavním zdrojem příjmů veřejného zdravotního pojištění.
Na tom, že vhodným parametrem může být průměrná mzda, panuje poměrně shoda. Větší problém bude shodnout se na tom, jaký podíl z průměrné mzdy bychom stanovili jako základnu. Celé roky se výše platby státu pohybovala okolo pouhé jedné čtvrtiny odvodu z průměrné mzdy. Česká lékařská komora proto navrhovala, aby se vyměřovací základ nejprve postupně zvýšil v horizontu například tří let z oněch 25 % průměrné mzdy na 50 % a nadále pak částka rostla úměrně růstu průměrných mezd. Pokud by někdo návrh na pravidelnou valorizaci opravdu zvedl, bylo by třeba v současných podmínkách začít jednat na novo.
Jak významné je navyšování plateb za státní pojištěnce v celkovém rozpočtu veřejného zdravotního pojištění?
Platba za státní pojištěnce je naprosto zásadním zdrojem příjmů systému veřejného zdravotního pojištění. Nespravedlnost, že se platby státu pohybovaly okolo pouhé čtvrtiny odvodu z průměrné mzdy, byla hlavní příčinou ekonomických problémů našeho zdravotnictví, které je měřeno poměrem cena versus výkon poměrně velmi efektivní. Změnu k lepšímu přinesla až rozhodnutí Babišovy vlády o výrazném navyšování této platby v době covidové krize.
Je model financování zdravotnictví, kde za 60 procent pojištěnců veřejného zdravotního pojištění platí stát, efektivní a udržitelný? Jakým způsobem by ho bylo možné jej modifikovat, nebo zcela nahradit?
Systém zástupné platby je geniálně jednoduchý. S minimálními transakčními (administrativními) náklady zajišťuje stoprocentní „výběr pojistného“ za děti, důchodce a nezaměstnané. Vzhledem k tomu, že asi není možné razantně zvýšit odvody pojistného z mezd zaměstnanců, a že si žádná vláda netroufá vybírat spravedlivé pojistné od živnostníků nebo z kapitálových výnosů, což by stejně nestačilo, musí být pojistné za současné tzv. státní pojištěnce zachované. Pokud by si důchodci měli pojistné platit sami, musely by se jim nejprve zvýšit důchody. Schopnost většiny lidí platit pojistné za své děti by zase vyžadovala valorizaci rodičovských přídavků a v případě nezaměstnaných zvýšení dávek. V konečném důsledku by se neušetřilo nic. Systém by byl administrativně náročný, drahý a navíc by ještě vyvstal problém s neplatiči.
Tomáš Cikrt
Vyměřovací základ a výpočet pojistného za státní pojištěnce
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, stanoví s účinností od 1. 1. 2021 vyměřovací základ pro platbu pojistného státem ve výši 13 088,- Kč. Pojistné z této částky je 1 767,- Kč.
| Vyměřovací základ a výpočet pojistného | ||
| období | vyměřovací základ (Kč) | pojistné (Kč) |
| Od 1. 1. 2021 | 13 088 | 1 767 |
| 1. 6.-31. 12. 2020 | 11 607 | 1 567 |
| 1. 1.–31. 5. 2020 | 7 903 | 1 067 |
| 1. 1.–31. 12. 2019 | 7 540 | 1 018 |
| 1. 1.–31. 12. 2018 | 7 177 | 969 |
| 1. 1.–31. 12. 2017 | 6 814 | 920 |
| 1. 1.–31. 12. 2016 | 6 444 | 870 |
| 1. 7. 2014–31. 12. 2015 | 6 259 | 845 |
| 1. 11. 2013–30. 6. 2014 | 5 829 | 787 |
| 1. 1. 2010–31. 10. 2013 | 5 355 | 723 |
| 1. 1. 2008–31. 12. 2009 | 5 013 | 677 |
| 1. 1.–31. 12. 2007 | 5 035 | 680 |
| 1. 4.–31. 12. 2006 | 4 709 | 636 |
| 1. 2.–31. 3. 2006 | 4 144 | 560 |
| 1. 1.–31. 1. 2006 | 3 798 | 513 |
| 1. 1.–31. 12. 2005 | 3 556 | 481 |
| 1. 1.–31. 12. 2004 | 3 520 | 476 |
| 1. 1.–31. 12. 2003 | 3 458 | 467 |
| 1. 7. 2001–31. 12. 2002 | 3 250 | 439 |
| 1. 7. 1998–30. 6. 2001 | 2 900 | 392 |
| 1. 1.–30. 6. 1998 | 2 120 | 287 |
| 1. 7. 1996–31. 12. 1997 | 2 000 | 270 |
| 1. 1.–30. 6. 1996 | 1 625 | 220 |
| 1. 1. 1994–31. 12. 1995 | 1 430 | 194 |
| 1. 1.–31. 12. 1993 | 1 694 | 229 |
